Zbiroh

Graficke pismenko Hrad, dnes zámek, vypínající se nad stejnojmenným městečkem. Podle legendy hrad založil Zbyněk Zajíc z Valdeka, který při jednom z honů se svou družinou zabloudil. Po západu slunce vyšplhali na nejbližší vrchol, aby se rozhlédli po okolí. Žádné obydlí ale nezahlédli, proto se uložili ke spánku na místě, kde se nacházeli. Ke svému překvapení ráno zjistili, že kolem nich je spousta jeleních parohů. Pán je dal sesbírat a rozhodl se na tomto výhodném místě postavit hrad. Ze sbírání parohů vznikl název Zbiroh. První skutečnou písemnou zmínku o hradu lze vystopovat v roce 1230. Tehdy zpráva připomíná jisté bratry Chřena a Sulislava ze Zbiroha. Dnes nelze bezpečně říci, zda již tehdy stál hrad právě tam, kde dnes. Jistějším budovatelem je Děpolt ze Zbiroha z rodu Drslaviců na konci 13. století. Z původního hradu se nejlépe dochovala strážní věž (bergfrit) stojící na vrcholu ostrohu z jaspisu. Po pánech ze Zbiroha byli na delší dobu jeho majiteli Rožmberkové, později Kolowratové. Za Hanuše II. Z Kolowrat byla dne 9. srpna 1469 v hradní kapli vyhlášena církevní klatba na krále Jiřího z Poděbrad. Po Kolowratech přišli Šternberkové, Lobkowicové a také Rudolf II. Za třicetileté války byl zradou dobyt a vypálen Švédy. Někteří z nich padli a byli pohřbeni pod hradem nebo na místě zvaném Na ječništi, kde jejich duše naříkají nad utrpením, které způsobili. To nejhorší pro zámek mělo přijít mnohem později. V 19. století se pruský podnikatel Bethel Stroussberg, známý také jako král železnic, neúspěšně pokusil ze Zbirožska vytvořit český Manchester. Zdevastoval při tom nejen okolní lesy, ale také zámek. Původní renesanční jádro přestavěl na novorenesanční. Na druhou stranu v jím vytvořeném tzv. Křišťálovém sálu mohl na počátku 20. století mistr secese a zednář Alfons Mucha namalovat svou gigantickou dvacetidílnou apoteózu Slovanstva souborně zvanou – Slovanská epopej. Snad největší zajímavostí ještě původního hradu je studna, která svými přibližně 152 metry (dnes část zasypána) je pravděpodobně jedna z nejhlubších v Evropě. Také se o ní říká, že z ní vede tajná chodba do asi kilometr vzdáleného rybníka Flusáru. Vyprávění říká, že jednou byla do studny vypuštěna kachna, která se za několik dní objevila na hladině zmíněného rybníka.

 
Graficke pismenko Ještě napínavější je pověst o zbirožském rarášku. Jednou na jaře 1821 se z Jablečna domů do Zbiroha vracel krejčí. Protože byla už tma, pospíchal. Najednou cítí, že za ním je nějaké světlo. Co jen to může být? Dívá se na něj pozorněji. Světlo se zvětšuje a vytahuje do výšky a získává podobu velikého chlapa. Horní část těla mu hoří a létají z ní jiskry, spodní tvoří dlouhé nohy. Zdá se, že na nich má šedivé boty. Krejčí přidává do kroku, když se na chvíli zastaví, zjišťuje, že ten rarášek stojí také. Jak vykročí, zjevení vykročí také. Udýchaný a na smrt vyděšený doběhl až k vratům své chalupy. Ještě jednou se ohlédl a viděl, jak rarášek zatočil ke sklípku pod zbirožským zámkem, kudy se prý kdysi chodilo tajně do hradu. U vchodu zařehtal jako hřebec a ztratil se. Náhle se zvedl silný vítr, že by až stromy vyvrátil. Nelze se ani krejčímu divit, jak velmi rád byl doma.
 
Graficke pismenko Nakonec, bohužel musím připomenout, že zbirožský zámek není v současné době přístupný veřejnosti.

Text: pověsti
4.3. 2003 - Fantastická fakta 4/2001