zámek Orlice

Tvrz Orlice

Orlice

Graficke pismenko Pokud paměti sahají, bývala Orlice zpupným zbožím, majíc svou tvrz, a ve 13. století sídlem vladyk z Orlice. Ivan z Orlice byl r. 1361-1366 držitelem tvrze a patronem kostela v Orlici. Po něm seděli tu Dobeš z Přepych a Všech z Rohova, po je-jichžto smrti (okolo r. 1393) spadly dědiny jich Orlice a Mistrovice na sty, krále, a král udělil je Tvochovi, strážci královskému. Tvoch psal se potom z Orlice a ještě r. 1406, 17. června nového kněze ke kostelu zdejšímu podával. Právem dědickým připadla Orlice Mikuláši z Orlice (synu Trochovu ?), jenž se stal kanovníkem kostela Vyšehradského a r. 1415, 17. dubna taktéž právo podací při zdejším kostele provozoval. Kdy vešli v držení Orlice Strachotové z Královic, již ani v tomto kraji osedli nebývali, není nám známo. První z toho rodu na Orlici, Strachota starší, připomíná se r. 1406; Michal Strachota na Orlici obdržel r. 1516 zástavní právo na Kyšperk a Mladkov a připomíná se posleze v tituláři roku 1534 vydaném. Syn jeho byl Jan mladší, jenž se v tituláři r. 1534 spolu s nějakým Bohuslavem, oba však seděním na Orlici připomínají, držel potom Orlici sám a vložil r. 1544 dne 6. listopadu přiznání ve dsky, že drží Orlici zámek, dvůr popi., ves s podacím a v Mistrovici dvory km. s řekou Orlicí. Jan měl manželku Salomenu z Ronovce, kteréž byl již před shořením desk (r. 1541) 200 kop na "tvrzi Orlici" s příslu-šenstvím věnoval. Kromě toho jí ještě dluh 200 kop nad věno přijatých na témž zboží zapsal. Rád honil, a když přes zápověd' s chrty na gruntech Rotneckých a Jankovských jezdil, měl proto soud s Mikulášem z Bubna. Mimo zboží Orlické držel od žam-pašska v zástavě vsi Mistrovice a Lubník s poplužím Vernířovským, díl to zboží Mladkovského, jejž byl otec jeho Michal od jiných zástavných držitelů získal. žil ještě r. 1553.

 
Graficke pismenko Synové Janovi byli Michal, Burjan a Hynek; onino dva let mající, tento ještě nezletilý. Všichni bratří obnovili si roku 1555 dne 18. listopadu vklad zámku Orlice se zbožím. Z bratří těchto ujal Burjan Orlici, prodal však r. 1565 dne 11. srpna (vkl. 4. října) "zámek Vorlici" s dvorem při zámku, s pivovárem, mlýnem ná-chlebním, se svršky a dobytky, ves, v Mistrovicích c. t. m., a vsi zá-pisné Kunčice a Vernéřovice s dvorem v Kunčicích Sudovi z Řeneč, J. M. C. radě, za 2500 kop gr. č. Suda držel Orlici několik let, a ná-sledoval po něm syn jeho Petr Suda Řenecký z Řeneč. Tento zemřel r. 1592, zůstaviv vdovu Dorotu z Lipan a dítky nezletilé. Soud zemský dal sice nyní poručenství nad sirotky sestře zemřelého Johance Sudovně z Řeneč, avšak tato prohlédajíc k tomu, že jsou sirotci ještě zrostu malého, a že by od mateře dobře a náležitě opatrováni byli, r. 1592 dne 11. října od dotčeného poručenství upustila a je Dorotě odevzdala. Dorota Sudova z Lipan ještě r. 1615 z Orlice berně zemské odváděla, z čehož poznávati lze, že ještě nikdo ze sirotků k letům svým nepřišel; avšak před bitvou Bělohorskou držel již Orlici Jetřich Suda Řenecký z Řeneč, jenž pojal k manželství Annu Kobylkovnu z Kobylého, vdovu po Ham-zovi Bořkovi ze Zábědovic na Morašicích a Nedělišti, a s ní také v držení věna jejího na Morašicích zapsaného vešel. Povstání r. 1618-1620 se sice jen ve skrovné míře súčastnil, ale přece tolik, že naň mohlo proto saženo býti; k prosbě jeho udělil mu císař Ferdinand roku 1628 dne 18. března pardon na takovou výminku, aby Suda pokutu v penězích zaplatil, ale ani to nemohl Suda učiniti, protože za tehdejších běhů válečných nastávala veliká nouze o peníze hotové. Zemřel r. 1638, zůstaviv dceru Dorotu Annu, jíž byl poručníkem bratr zemřelého Albrecht. Řečená slečna vdala se za Adama Mikuláše Vitanovského z Vlčkovic, jenž byl pánem na Uhersku i c. k. a soudu purkrabského radou a r. 1646 hejt-manem kraje Hradeckého; v tomto posledním úřadě byl císařem opět r. 1647 stvrzen. Když potom r. 1650 manželé dotčení panství Kyšperské koupili, připojeno jest k němu zboží Orlické na věky, nicméně se posud zachovává při dskách zemských způsob, vedlé Kyšperka jmenovati také statek Orlický. O pozdějších osudech zámku není nic známo.

Text: historie
17.2. 2016 - August Sedláček, Hrady, zámky a tvrze Království českého díl 2.