Graficke pismenko Lázeňská budova v Libníči není zámkem, přesto svým způsobem mezi šlechtická sídla patří, neboť sloužila i k příležitostným pobytům vrchnosti. Proto z toho důvodu bývá označována jako lázeňský zámeček.

 
Graficke pismenko Držitelem hlubockého panství, na němž Libníč ležela, byl tehdy kníže Jan Adolf ze Schwarzenberga. Jeho syn Ferdinand dal u pramene v r. 1691 postavit malý lázeňský dům G. A. de Maggim. V letech 1714-1715 byla nejprve vybudována volně stojící kaple a pak v letech 1716-1720 nová lázeňská budova podle projektu významného barokního architekta Pavla Ignáce Bayera pro Adama Františka ze Schwarzenberga. Původní lázeňský objekt tvořila dvě křídla, vystavěná na půdorysu písmene L. Aby vyšel vstříc rostoucímu zájmu hostů, dal Josef ze Schwarzenbergu přistavět v letech 1761-1770 východní křídlo a r. 1765 ještě samostatně stojící tzv. "Židovnu" pro ubytování izraelitských návštěvníků.
 
Graficke pismenko Podle inventáře z r. 1782 se v objektu nalézalo sedm přepychově zařízených přízemních pokojů, mezi nimiž byly dva "staré knížecí pokoje", svědčící o příležitostné rezidenční funkci budovy. Mimo lázeňského zařízení, společenských a dalších méně okázale vybavených pokojů, nechyběl ani hostinec.
 
Graficke pismenko V r. 1788 byla přestavěna sousední kaple na kostel Nejsvětější Trojice (viz samostatné heslo). Lázně vzkvétaly ještě během 19. stol., kdy měly štěstí na zkušené lázeňské lékaře. Návštěvy vrchnosti však byly řídké, pobýval zde např. Jan Adolf II. ze Schwarzenbergu, jenž investoval do nového zařízení a dal parkově upravit údolí navazující na lázeňskou budovu ("Adolfův háj"). K ozvláštnění prostředí měla přispět dřevěná veranda, zakoupená z pražské jubilejní výstavy r. 1891, umístěná do parku a sloužící hudebním produkcím. Úpadek lázní, způsobený zastarávajícím zařízením a zejména nedostatečným dopravním spojením, nešlo zastavit. Ještě v první pol. 20. stol. si Libníč udržela pověst vyhledávaného letoviska a fungoval zde lázeňský hostinec. Od léta 1944 sloužil jako útulek pro chovance budějovického starobince, v r. 1946 byl navrácen schwarzenberské správě, ale od r. 1949 je v budově trvale umístěn domov důchodců. V letech 1995-1996 proběhla přístavba, která prodloužila západní křídlo při respektování původního stylu.
 
Graficke pismenko Dvoupatrová budova, nyní na půdorysu písmene U, má velmi jednoduché barokní fasády a je kryta mohutnou valbovou střechou jednotné výškové úrovně.

Text: historie
12.8. 2014 - Českobudějovicko,I.pravý břeh Vltavy, D.Kovář,nakl.Veduta,2008,Tvrze,hrady a zámky Českobudějovicka, Daniel Kovář, Historicko-vlastivědní spolek v Č.Budějovicích, 2011, Jaroslav Špiroch