Ohnisko světové války

Graficke pismenko Konopiště vyvolává dodnes vzpomínky na světovou válku, neboť je považováno za ohnisko, z něhož vzešel krvavý požár.

 
Graficke pismenko Bylo to 12. června roku 1914, kdy přijel na Konopiště německý císař Vilém II. V zámku, o samotě stojícím a bedlivě střeženém, konal tajné porady s rakouským následníkem trůnu. Aby ani slůvko do veřejnosti neproklouzlo z toho, co se za dveřmi smlouvá, musilo prý služebnictvo obkládati dveře velikými slamníky. Nikdo se nepokusil proniknouti za konopišťské hradby, neboť byla až příliš dobře známa krutá povaha zámeckého pána, který ve zlosti býval nepříčetný tak, že sahal po šavli i karabáči.
 
Graficke pismenko To, co se rozšířilo o konopišťských poradách, byly jen pouhé dohady. Nikdo však nevěřil, že se německý císař přijel pokochati krásou kvetoucích konopišťských růží. Svět tušil, že se za zdmi Konopiště smlouvá spolek na výboj, že se tu osnuje válka, že Německo – jsouc lépe vyzbrojeno než ostatní státy - chystá se uskutečniti své světoborné plány: zeslabiti Rusko, opanovati Balkán a otevříti si cestu dále k východu podle hesla „Drang nach Osten“ (proniknouti na východ!).
 
Graficke pismenko Malý, avšak statečný národ srbský, který vítězstvím nad Tureckem rozšířil značně hranice svého království, stál v cestě těmto plánům. Bylo potřebí jej zdeptati, nežli by došlo na ostatní Slovany, jež císař Vilém II. z duše nenáviděl.
 
Graficke pismenko Avšak v čele Rakousko-Uherska byl starý císař, který nebyl ochoten vyhověti Vilémovým přáním. Proto hleděl Vilém II. získati pro ně jeho následníka. Ani ten nebyl s počátku nadšen pro válečné dobrodružství, ačkoliv ho německý císař ujišťoval, že se nikdo neodváží brániti Rakousku v útoku na Srbsko, neboť má za spojence Německo, které se nebojí kromě Boha nikoho na světě.
 
Graficke pismenko Vilém II. se dostal k svému cíli jinou cestou – prostřednictvím rodiny následníka trůnu. Arcivévodova manželka byla z hraběcí rodiny Chotků a proto neměli jeho synové, vzešlí z „nerovného“ sňatku, žádných nástupnických práv. Vilém II. se nabídl, že u dvora habsburského zprostředkuje, aby byl prohlášen sňatek za „rovnorodý“, čímž by se arcivévodovy děti staly jeho plnoprávnými dědici. Tím si získal srdce arcivévodovo i přízeň jeho choti Žofie.
 
Graficke pismenko Nedlouho po schůzce na Konopišti se konaly veliké rakouské manévry v Bosně – na hranicích srbských – namířené proti Srbsku. Předcházely je nepřátelské činy proti příslušníkům srbské národnosti v Bosně a Hercegovině, které krajně vzrušily srbskou vlasteneckou mládež.
 
Graficke pismenko Ferdinand, který se chystal se souhlasem císaře Viléma odjeti do Bosny, byl varován, aby upustil od své cesty. Ferdinand neuposlechl a jako naschvál vstoupil směle na sopečnou půdu, pod níž doutnal revoluční žár.
 
Graficke pismenko V neděli dne 28. června 1914 projížděl se se svou chotí okázale sarajevskými ulicemi, sledován jsa revolucionáři, kteří se chystali k atentátu. Nejprve typograf Nedělko Gabrinovič vrhl pumu na následníkův vůz. Puma vybuchla, nikoho však nezranila. Zbledlí leknutím pokračovali manželé v cestě, ale smrt, jíž unikli, šla jim v patách. Na nároží ulice Františka Josefa vyskočil proti nim bělehradský student Gavrilo Prinčip a zastřelil oba třemi ranami z revolveru.
 
Graficke pismenko Výstřely byly signálem k rozpoutání vášní a důvodem k válce, na nějž tak dlouho netrpělivě čekal císař Vilém i rakouská válečná rada. Militaristé zajásali, domnívajíce se, že konečně udeřila hodina, kdy budou splněny jejich naděje a plány.
 
Graficke pismenko Podle dohadů a domněnek byl to plán na zřízení nových království závislých na říši německé, v nichž by vládli synové Ferdinanda d´Este. Od Baltu až po Středozemní a Černé moře se měla prostírati nová veliká říše, v níž by byli tísněni a na uzdě drženi Slované, ohrožující německé panství.
 
Graficke pismenko Spravedlnost dějin rozhodla jinak, nežli bylo přáním mužů, kteří rýsovali na Konopišti novou mapu Evropy – Evropy pod germánským jhem.
 
Graficke pismenko Plné pravdy ovšem sotva se už kdy svět dobere. Jeden z účastníků porady na Konopišti vzal s sebou tajemství do hrobu, druhý – žijící ve vyhnanství – nikomu ho nezjeví, aby nepřiznal tak svou vinu na smrti milionů. Ne, nelze se ubrániti pohnutí při vstupu do komnat konopišťského zámku. Krvavá tragedie, již prožil svět v letech 1914-1918, vrhá sem dodnes své stíny a halí luzný zámek stále ještě ve smuteční flór.

Text: pověsti
2.9. 2002 - Josef Pavel, Pověsti českých hradů a zámků