Graficke pismenko Zakladatelem hradu vystavěného na místě staršího slovanského hradiště (zbytky jeho opevnění byly objeveny při archeologickém průzkumu v r. 1982) byl Jindřich (1205–1237), jeden ze synů Vítka z Prčic (v r. 1174 se uvádí jako dvorní stolník), uznávaného praotce všech Vítkovců. Jindřich se připomíná v listinách od r. 1220 s přídomkem „de Nova Domo" nebo „de novo castro", to jsou také první zmínky o hradu. Za Jindřichová syna Vítka (1218–1259) se nejspíš na hradě a jeho opevnění dále pracovalo. Vítek je v listinách označován jako pán „de Gredis" (1232) nebo „dě Gradec" (1242).

 
Graficke pismenko Tento raně gotický hrad zachovaný v jádře současného zámku dobudoval Vítkův syn Oldřich I. (1254–1282). Na přístupové cestě od severovýchodu, od rychle se rozvíjející tržní osady, na kterou pak přešlo jméno hradu, vznikla mohutná válcová věž, která střežila bránu. K věži těsně přiléhal dvoupatrový palác, k němuž vedlo z nádvoří schodiště a pavlač. Bohatě profilovaným portálem v prvním patře se vcházelo do prostřední síně, po její levé straně byla komnata s klenbou opřenou o masivní žebra sahající až k podlaze, vpravo od vstupní síně byla kaple s nízkým románským vchodem, zabudovaná do jihovýchodního nároží paláce, v pozdější gotické etapě prodloužená do parkánu. Nad těmito třemi reprezentačními místnostmi byly v druhém poschodí další dělené prostory kryté trámovými stropy.
 
Graficke pismenko R. 1277 přitáhl král Přemysl Otakar II. k hradu, aby pokořil Oldřicha za jeho zrádné spojenectví s Rudolfem Habsburským. Po králově tragickém skonu v r. 1278 nalezli Vítkovci a s nimi také Oldřich z Hradce cestu ke smíru s Ottou Braniborským. Později (1284) jim ovdovělá královna Kunhuta zprostředkovala přístup ke dvoru.
 
Graficke pismenko V odboji proti králi Václavu II. v l. 1289–1290, jemuž stál v čele Záviš z Falkenštejna, hradecký Oldřich II. (1281–1312) porušil tradiční rodovou politiku a stál stranou tohoto zápasu. Mladý král si dal potom (1294) předložit od Oldřicha písemný revers, podle něhož by panovník v případě, že by Oldřich zemřel bez mužského potomka, byl oprávněn ujmout se zápisníkova majetku, který by jinak, podle dřívější úmluvy mezi rodem hradeckým a Rožmberky, připadl těmto příbuzným. V boji s Albrechtem Rakouským v r. 1304 Oldřich z Hradce osvědčil věrnost králi, tentokrát se všemi Vítkovci. Oldřich platil za příznivce německých dvorních básníků. Z jeho manželství s Mechtildou ze Schaumburgu se narodil syn Oldřich.
 
Graficke pismenko Tento Oldřich III. (1299–1348) byl vtažen do odboje proti králi Janu Lucemburskému r. 1318, který skončil pro krále nuceným smírem. Oldřich sice potom často pobýval u královského dvora, ale byl zastíněn vlivnějšími příbuznými, Petrem z Rožmberka a Vilémem z Landštejna, kteří byli pohotovější v poskytování úvěru vždy potřebnému králi. Zato se hradecký pán připojil ke králevici Karlovi hned při jeho návratu do Čech. Aniž pak mohl plněji využít královy přízně, zemřel v r. 1348. Nepochybně však uvedl svého syna Jindřicha do Karlovy družiny.
 
Graficke pismenko Za Oldřichova života bylo také dokončeno vnější opevnění proti městu Hradci s (dnešní) vstupní branou. Pod ochranou mocného rodu se níže položená osada rychle vyvíjela v město, jehož postupně budované opevnění navazovalo na hradby hradu. Uvnitř hradu dal Oldřich z Hradce r. 1338 vyzdobit vstupní síň nástěnným cyklem výjevů ze života sv. Jiří, patrona rytířstva, jak jej podávalo v té době oblíbené legendární čtení. Pod tento dvojitý pás maleb byly připojeny znaky převážně jihočeských rodů, jejichž členové se (podle názoru Jana Erazima Vocela) zúčastnili výpravy vedené králem Janem r. 1337 proti pohanským Prusům.
 
Graficke pismenko Místní boje v Čechách na počátku 50. let 14. století, jichž se účastnil také Jindřich z Hradce (1345–1363), stačila autorita i moc krále Karla IV. v zárodku likvidovat. Tento Jindřich z Hradce byl pravým synem své doby, typ neklidného a bojovného rytíře. R. 1349 jmenoval ho (spolu s Joštem z Rožmberka) Karel IV. popravcem Plzeňského kraje (s povinností pečovat o pokoj v přidělené oblasti a s pravomocí hrdelní). V odměnu za služby prokázané za tažení proti Ludvíku Bavorskému (1347) zastavil mu král město Domažlice. Tato zástava však byla zase zrušena v důsledku králova zásahu do Jindřichova krvavého sporu s jeho sousedem, nejvyšším purkrabím Vilémem z Landštejna. Míra královy trpělivosti byla konečně dovršena Jindřichovou účastí na vzpouře Rožmberků proti králi v r. 1352. Tehdy byl Jindřich z Hradce potrestán dvouletým vyhnanstvím, statky však mu byly ponechány. Uprostřed bojovného sporu s pány z Leuchtenburka na Bítově Jindřich v r. 1363 zemřel. Po něm převzal dědictví jeho nejstarší syn Jindřich „starší" z Hradce (1363–1398).
 
Graficke pismenko Za krize feudálního řádu, kterou byla poznamenána vláda krále Václava IV. (1378–1419) a jež se projevovala též rozpory mezi králem a vyšší šlechtou, měl Jindřich podíl na spiknutí panské jednoty r. 1394, v němž hráli Vítkovci opět vůdčí roli.
 
Graficke pismenko Na počátku husitského revolučního hnutí nestáli členové hradeckého rodu v jedné frontě. Mladší syn Jindřichův, Oldřich řečený Vavák a jeho strýc Jan „starší" velhartický (1384–1417) se připojili k protestu českých pánů proti Husovu upálení (1415). Zato Jan „mladší", Vavákův starší bratr, a Jindřich (bratr Jana „staršího"), strakonický velkopřevor (1385–1421), zůstali obhájci starého řádu. Po smrti Jana „mladšího" (padl v bitvě pod Vyšehradem r. 1420) a strakonického Jindřicha (zemřel r. 1421 na následky těžkého zranění v bitvě u Sudoměře) stal se představitelem hradeckého rodu Menhart.
 
Graficke pismenko Menhart z Hradce (1398–1449) byl synem Jana „staršího" a Kateřiny z Velhartic. Zprvu vystupoval, nechtěje nejspíš riskovat pustošení svých statků z Tábora, jako mírný utrakvista. R. 1426 po porážce před Kamenicí nad Lipou byl nucen uzavřít mír s Prokopem Velikým. Od r. 1433 ovlivňoval postup šlechty a královských měst. Po bitvě u Lipan (1434) se otevřeně přihlásil ke králi Zikmundovi. Později (od r. 1436) vahou svého úřadu jako nejvyšší purkrabí a zemský hejtman (1437) prosazoval cizí zájmy nikoliv bez svého prospěchu. Dopomohl Zikmundovu zeti Albrechtu II. Habsburskému (1437–1439) na český trůn a potom hájil zájmy jeho syna Ladislava (1453–1457). Menhartovo hradecké sídlo se stalo místem důležitých porad a sjezdů (1439, 1441, 1447), na nichž se rozhodovalo o osudu Českého království. Prospěchářské zájmy sbližovaly Menharta s Oldřichem z Rožmberka tou měrou, že se jím dával v politice ovlivňovat na újmu své dosavadní popularity. Když se nakonec zřekl kalicha (1448), stala se jeho roztržka se stranou podobojí nevyhnutelnou. Rozhodné vystoupení Jiřího z Poděbrad vyřadilo Menharta z politického života.
 
Graficke pismenko Menhartova náhlá smrt (1449) dala odpůrcům poděbradské strany záminku ke sjezdu ve Strakonicích. Účastnili se ho Menhartův syn Oldřich (1437–1453) a jeho strýc Jan (Telčský 1419–1451) a došlo na něm k vytvoření strakonické jednoty. Neodvratný Oldřichův smír s Jiřím z Poděbrad r. 1450 znamenal pro hradeckého pána prohru.
 
Graficke pismenko Za Menharta a Oldřicha byly v jejich hradeckém sídle provedeny kolem r. 1450 některé změny. Starý palác byl rozšířen (směrem do dnešního třetího nádvoří) a zvýšen. Při hradbě na severozápadní straně, naproti válcové věži bylo vybudováno nové stavení (pozdější Zelené pokoje), k pohodlnému bydlení. Neklidné časy si vyžádaly zesílení vnějšího hradebního pásu vložením dvou půlkruhových bašt na východní a západní straně, mezi nimiž byla v jižním ohbí hradeb postavena větší válcová bašta.
 
Graficke pismenko Po smrti bezdětného Oldřicha z Hradce dědili sirotci po Janu Telčském, Heřman a Jindřich. O Heřmanovi písemné prameny mlčí, zato o jeho bratru toho víme víc. Jindřich z Hradce (1458–1507) sledoval v politice Menhartovu linii. V r. 1466 se sjeli v Hradci příslušníci před rokem se ustavivší zelenohorské jednoty, vedené prospěchářským a proradným Zdeňkem ze Šternberka, k dvojí důvěrné schůzce, aby se poradili o společném postupu proti poděbradské straně. V odpověď na tyto pikle přitáhl koncem r. 1467 syn krále Jiřího, kníže Jindřich, ale po několikaměsíčním obléhání od Hradce ustoupil.
 
Graficke pismenko Jindřich z Hradce se přidal na stranu uherského krále Matyáše Korvína. Zdá se, že kromě zásadního stanoviska katolického feudála ovlivňoval Jindřichův politický postup také ohled na rodinný majetek (panství telčské) na Moravě. I když se pak r. 1479 upevnila dohoda mezi králi Vladislavem II. a Matyášem, přihlásil se Jindřich k poslušnosti Vladislavovi. R. 1484 byl jmenován hejtmanem Bechyňského kraje, od r. 1485 zastával úřad nejvyššího komorníka a v r. 1502 se stal nejvyšším purkrabím v Praze. Náhlá smrt v r. 1507 dočasně zastavila nástup hradeckého rodu k významnějšímu postavení v českém státě.
 
Graficke pismenko Za Jindřicha došlo ke změnám ve vnějším obrazu hradu a v jeho prostorách, které svědčí o jeho smyslu pro účelné a současně umělecké vytváření prostředí. Starý palác dostal nové spojení s protějším obytným křídlem přes vysokou pozdně gotickou arkádu, spočívající na sdružených sloupech v napodobeném románském slohu. Zde vznikla mariánská kaplička, na jejíchž stěnách nemohly chybět podobizny stavebníka oděného pláštěm člena rytířské družiny mariánských ctitelů (Jindřich byl do ní přijat r. 1475 králem Fridrichem Sicilským) a jeho tří manželek, Alžběty ze Šternberka (†1484?), Anežky z Cimburka (†1485) a Magdaleny z Gleichenu (†1492).
 
Graficke pismenko Podle Jindřichova záměru byla také přestavěna hranolová věž před starou branou. V jejím přízemí byla veliká kuchyně, v níž se od Jindřichových dob vařívala pro lid sladká kaše. Každoročně na Zelený čtvrtek se v předhradí a v parkánu shromažďovaly tisícové zástupy, aby přijaly kaši s medem, buchtu a almužnu (tento starý obyčej zanikl v r. 1782, když došlo k vládní úpravě péče o chudé). Prostorná síň nad kuchyní byla vyzdobena nástěnnými malbami (okolo r. 1502) s výjevy z veřejného života (zemský sněm), z přírody (sněm ptáků, lovecká scéna aj.). Na předhradí (mezi dnešním prvním a druhým nádvořím) vzniklo menší stavení s místností sklenutou do středního pilíře (později zvané kancelář). Jindřichovu smyslu pro reprezentaci odpovídalo zahájení stavby v sousedství hradní kaple směrem k staré hranolové věži s velkým sálem (královský palác) s pozdně gotickou síťovou žebrovou klenbou. V tomto díle pokračoval Jindřichův syn Adam.
 
Graficke pismenko Adam I. z Hradce (1494–1531) přispěl podstatně k nastolení habsburského kandidáta Ferdinanda I. na český trůn a tím si pojistil setrvání v důležitém úřadu nejvyššího kancléře Království českého. Styky s císařským dvorem, návštěvy členů panovnické rodiny, úředních představitelů a cizích diplomatů byly pro Adama zajisté silnou pobídkou, aby zajistil dostavbu velkého sálu se síťovou klenbou, v němž byly rozvěšeny podobizny českých knížat a králů. Mezi tento sál a hranolovou věž byl vložen v r. 1528 dvoupatrový článek, jímž se vjíždělo na nádvoří.
 
Graficke pismenko Ve svém synu Jáchymovi a ve svém vnuku Adamovi měl Adam důstojné nástupce. Oba byli vyznavači nového uměleckého směru, projevujícího se v kultuře bydlení a náročnějším způsobu života, byli to lidé renesance.
 
Graficke pismenko Jáchymovi z Hradce (1526–1565) byl rychlý postup na úřední dráze zaručen tím, že dospíval ve společnosti synů krále Ferdinanda I. jako jejich páže. Po návratu z cest po Itálii, Francii a Nizozemí byl jmenován r. 1546 (spolu s Oldřichem Španovským z Lisova) hejtmanem Bechyňského kraje. V r. 1551 se stal karlštejnským purkrabím a v r. 1554 nejvyšším kancléřem Českého království. V této významné funkci prokazoval Ferdinandu I. a jeho nástupci Maximiliánu II. platné služby, když na zemských sněmech připravoval cestu pro přijetí královských požadavků. Osvědčil se též jako diplomat při různých poselstvích (do Polska 1552, do Branibor 1561), účastnil se říšských sněmů (v Řezně 1556, v Augšpurku 1558, ve Frankfurtu 1562).
 
Graficke pismenko Těsnější příbuzenské svazky s rožmberským rodem (Jáchymova manželka Anna byla dcerou Jošta z Rožmberka) a potřeba pohodlnějšího ubytování hostí z Krumlova, zejména Annina bratra Viléma, pohnuly Jáchyma z Hradce k rozhodnutí provést patrovou nástavbu na starším stavení uprostřed předhradí (nad tzv. kanceláří). Tak vznikly ony Rožmberské pokoje s otevřenými arkádami v poschodí, z nichž byl výhled na město. V hranolové věži (tzv. Menhartově, nad kuchyní) byl při vstupu do malované síně v poschodí zasazen žulový portál se znaky hradeckým a rožmberským a letopočtem 1552.
 
Graficke pismenko Na zmíněné Rožmberské pokoje napojil počátkem 60. let vlašský stavitel Antonio Erizer nové dvoupatrové (v pohledu z předhradí jednopatrové) křídlo a tak vznikl uzavřený prostor pod středověkým hradem. Při této stavbě došlo ke zbourání staré hranolové věže nad rybníkem. Četné znaky stavebníka a jeho manželky vytesané v nadpraží vchodů prokazují časové zařazení tohoto traktu renesančního zámku do jeho stavebního vývoje. Významnější bylo zahájení výstavby tzv. Nového stavení, mohutného paláce na jižní straně třetího nádvoří, při vnějším průčelí s šestibokou vížkou spočívající na zbytcích starší gotické bašty. Po předčasné Jáchymově smrti byla stavba přerušena a dokončena vložením kleneb až v osmdesátých letech. Současně asi již vznikl úmysl vystavět sousední Velké arkády. Autorem projektu byl patrně Antonio Erizer.
 
Graficke pismenko Jáchymova tragická smrt (utopil se v Dunaji na zpáteční cestě z Vídně koncem r. 1565) zastihla jeho jediného syna Adama II. (1546–1596) ještě nezletilého. R. 1568 byl s povolením císaře Maximiliána II. zplnoletněn a přijat do dvorské služby jako komorník císařových synů Rudolfa a Arnošta, což mu potom prospělo v jeho úřední kariéře. Začal stejně jako jeho otec funkcí krajského hejtmana Bechyňského kraje, r. 1585 byl jmenován nejvyšším kancléřem Českého království, v r. 1593 povýšen do úřadu nejvyššího purkrabího pražského. V této významné funkci setrval Adam až do své smrti v roce 1596.
 
Graficke pismenko Adam II. z Hradce rozvedl s pomocí stavebních poradců otcův nepochybně širší záměr. Dostatek příjmů, které poskytovaly zejména pivovary a rybniční hospodářství na českých (Jindřichův Hradec, Kardašova Řečice, Žirovnice, Hluboká a Protivín) i moravských (Telč) panstvích, umožnil hradeckému vladaři rozsáhlé stavební akce.
 
Graficke pismenko Poslední dvě desetiletí 16. století byla v Jindřichově Hradci ve znamení velkého stavebního ruchu. Jako by se neduživý Adam II. z Hradce chtěl dožít uskutečnění svého plánu.
 
Graficke pismenko V r. 1581 zahájil Baltazar Maggi z Arogna stavbu Nového stavení. R. 1586 byla zadána kameníku Antoniovi Melanimu práce na tzv. Velkých arkádách při novém paláci podle schválených nákresů. Rok poté začal Giovanni Maria Faconi stavět vedle arkád další trakt s velikým sálem, do něhož byl vhodně začleněn starší pozdně gotický útvar tzv. Zelených pokojů při staré bráně. R. 1590 předložil kameník Antonio Cometa plán Malých arkád, které měly prostředkovat spojení právě dostavovaného nového křídla s protějším starým Jindřichovým hradem. A ani tato nejstarší část zámku nezůstala nedotčena.
 
Graficke pismenko V l. 1594–1595 dostala nástavbu a fasáda celé budovy byla opatřena renesanční rustikou.
 
Graficke pismenko Zbývalo ještě uzavřít prostor za Velkými arkádami. Zde byla zčásti snesena válcová bašta a v r. 1591 začal Faconi podle plánu Baltazara Maggiho stavět rondel uzavřený vysokou kupolí. Na plastické výzdobě interiéru pracovali štukatér Giovanni Pietro Martinelli (1596) a Georg Bendel, který vytvářel terakotové ozdoby. Když pak skončil práci malíř Georg Widmann, byly položeny červené a bílé mramorové dlaždice. Jako spojovací článek mezi rondelem a Adamovým palácem byla sem vložena přízemní arkádová chodba.
 
Graficke pismenko Nezbytným příslušenstvím renesančního zámku bývala okrasná zahrada. V Hradci bylo nutno se spokojit s omezeným prostranstvím mezi arkádami a rondelem. Hradní parkán byl zde zasypán a založena zahrada s bazénem a vodotryskem ve tvaru delfína.
 
Graficke pismenko Po smrti Adamově se opakovala situace, jaká nastala po úmrtí jeho otce Jáchyma a děda Adama I. Jáchym Oldřich (1579 až 1604), jediný Adamův syn, byl rovněž nezletilý a nadto churavějící mladík, nesoucí v sobě patrné rysy degenerace svého rodu. Přízeň hradeckému rodu, jenž platil u rakouských Habsburků za spolehlivou oporu jejich zájmů v Čechách, vynesla Jáchymovi nejprve hodnost císařského rady a komorníka a r. 1602 ustanovení karlštejnským purkrabím. Působením dvou cizinek, matky
 
Graficke pismenko Kateřiny z rodu štýrských Montfortů, a manželky Marie Maximiliány z rodu švábských Hohenzollernů, projevovaly se v rodině posledního hradeckého pána germanizační vlivy.
 
Graficke pismenko Po svém otci Adamovi převzal Jáchym Oldřich dost tíživé dědictví. Adam sice rozmnožil rodinný majetek přikoupením jednak sousedního panství Nové Bystřice s Chlumem od Viléma Krajíře z Krajku v r. 1584, jednak východní poloviny strážského panství v r. 1596 krátce před svou smrtí od Petra Voka z Rožmberka, ale zůstala zde řada věřitelů, jež bylo třeba uspokojit. A tak byla obětována vzdálená panství Polná, kterou koupil v r. 1597 jeden z Jáchymových poručníků, Hartvík Zejdlic ze Schonfeldu, a v r. 1598 Hluboká nad Vltavou s Protivínem, o něž měl zájem Bohuslav Malovec z Malovic na Dřítni. I tak ještě zůstali věřitelé, jež po smrti Jáchymově postupně vyplatil Jáchymův švagr Vilém Slavata.
 
Graficke pismenko Po svém otci Adamovi převzal Jáchym Oldřich další závazek: zajistit dokončení stavebních prací a umělecké výzdoby interiérů, zejména rondelu. Bezdětný Jáchym Oldřich zemřel počátkem r. 1604, doživ se jen 25 let. Na prahu 17. století zmizel tak z českých dějin další starobylý rod, který se v nich uplatnil řadou výrazných postav.
 
Graficke pismenko K odkazu hradeckého rodu patřila též pověst o Bílé paní. Přinesla ji s sebou do Hradce manželka Jáchyma Oldřicha Marie Maximiliána z Hohenzollernů jako tradici svého rodu. Pověst se v Hradci ujala a zdomácněla. Písemně ji poprvé zaznamenal na jezuitském gymnáziu působivší profesor Bohuslav Balbín.
 
Graficke pismenko Sňatkem s Lucií Otýlií, sestrou Jáchyma Oldřicha z Hradce, v r. 1602, dostal se do Jindřichova Hradce Vilém Slavata z Chlumu a Košumberka (1572–1652). Po smrti své matky Doroty, rozené Kurzbachové, žil většinou u příbuzných (jeho bába byla Alžběta z Hradce) v Hradci, vychováván spolu s dětmi Adama II. z Hradce pod dohledem Adamovy manželky Kateřiny, přísné katoličky. Pozdější pobyt v cizině, v Itálii, kde od r. 1593 studoval na útraty Adama z Hradce, zapůsobil na mladého Viléma natolik, že se r. 1597 rozhodl přes domluvy svého otce i vzdělaného příbuzného Petra Voka z Rožmberka přestoupit na katolickou víru. V r. 1599 se vydal do Francie a Anglie, v r. 1600 byl podruhé v Římě.
 
Graficke pismenko V trojici mužů, kteří výchovou a vzděláním na jezuitských školách představovali novou, nekompromisně katolicky orientovanou generaci, jíž širší rozhled a zkušenosti získané na cestách v cizích zemích a styk s císařským dvorem pomáhaly odhadovat příští politický vývoj, stál Slavata uprostřed mezi starším a útočnějším Zdeňkem Vojtěchem z Lobkovic a mladším, patrně zištnějším Jaroslavem Bořitou z Martinic. Úřední kariéru započal Vilém Slavata r. 1600 jako královský maršálek, v r. 1604 byl jmenován karlštejnským purkrabím, sedm let nato dvorským sudím a v r. 1612 prezidentem české komory. Jestliže se již za jednání o uzákonění náboženské svobody (o Rudolfův majestát) v českých zemích v r. 1609 postavil vědomě do opozice proti většině nekatolických stavů, pak politické události z jara r. 1618 jej tím rozhodněji zatlačily do protivného, habsburského tábora. Vítězná reakce nastoupivší po Bílé hoře (1620) nalezla ve Vilému Slavatovi pohotového pomocníka, který pracoval pro upevnění absolutistické moci panovníkovy a pro programový postup protireformace. Takto si získal trvalou přízeň krále Ferdinanda II. i jeho syna Ferdinanda III.
 
Graficke pismenko R. 1623 se stal Slavata nejvyšším komorníkem, o čtyři roky později nejvyšším hofmistrem a konečně r. 1628 nejvyšším kancléřem Království českého; v tomto důležitém úřadě, třebaže několikrát rezignoval, setrval až do své smrti r. 1652. Úprava politických a náboženských poměrů v českých zemích, k níž pomáhal klást základy, dosáhla rozsahu, jaký asi nepředvídal. Zejména od násilného odstranění Albrechta z Valdštejna (1634), kdy se u císařského dvora uplatňoval vliv cizinců na české záležitosti, také Slavata pociťoval chlad vůči všemu českému. V pochybnostech a konfliktech s vlastním svědomím hledal východisko v rozjímání a službě institucím katolické církve.
 
Graficke pismenko Osobní vážnosti a vlivu, jakých požíval Vilém Slavata po celou dobu své veřejné činnosti u dvora jako důvěrný rádce císařův, u dvorských a zemských úřadů jako nejvyšší úřední představitel zemí české koruny, ve společnosti pro starobylý původ svého rodu, vyzdobený četnými hodnostmi a tituly, nedosáhli již jeho potomci. Po Vilémově smrti (1652) spravoval zděděný majetek pánů z Hradce, zvětšený o panství Novou Bystřici (zakoupenou v r. 1615 Lucií Otýlií Slavatovou) Vilémův nejstarší syn Adam Pavel (1604–1657). Po něm se vystřídali v držbě rodinného svěřenství postupně synové Adamova bratra Jáchyma Oldřicha, nejprve Ferdinand Vilém Slavata (1629–1673), který neměl mužských potomků, po něm jeho bratr Jan Jáchym Slavata (1637–1689), jenž měl jen dcery a nakonec František Leopold Slavata (1639–1691), bezdětný. Protože nejmladší syn Jáchyma Oldřicha Karel Felix byl členem řádu karmelitánů, nepřicházel v úvahu jako dědic, přestalo rodinné svěřenství právně existovat a poslední Slavata, Karel Felix, generál svého řádu, přijel z Říma do Čech, aby porovnal příbuzné svářející se o veliký, ale zadlužený majetek (zemřel v Římě v r. 1712).
 
Graficke pismenko Od poloviny 17. století Hradec ztrácel svůj někdejší význam jako středisko bohatého života feudální společnosti, politických porad a piklů. Zámek sloužil jen ke krátkému pobytu vrchnosti nebo k občasnému ubytování vzácnějších osobností projíždějících Jindřichovým Hradcem.
 
Graficke pismenko Slavatové výtvarnou podobu zámku však příliš nezměnili. Viléma Slavatu připomíná kamenná deska z r. 1644 zasazená nad vjezdem do zámku. Nad branou byla v r. 1619 vystavěna věž zakončená oplechovanou bání. Později za Jana Jáchyma Slavaty pracoval v r. 1676 štukatér Innocenc Cometa na plastické výzdobě kupole v zámeckém rondelu, kde pak r. 1680 Vavřinec Miller malbou vyplnil plochy orámované bohatou plastickou dekorací. V r. 1678 byly vyzděny základy pro přízemní arkádovou chodbu vpravo od rondelu, na jejímž konci pak Cometa a po jeho smrti v r. 1681 štukatér Santino Bossi přeměnili vnitřek staré poloválcové bašty v napodobenou jeskyni s fontánou. Vstup do zahrady pod Velkými arkádami dostal umělecky kovanou mříž a místo renesanční nádrže byla v r. 1688 zapuštěna do země kašna s vodotryskem.
 
Graficke pismenko Po vymření Slavatů po meči přešlo jindřichohradecké panství do držení domácího, starobylého rodu. Sňatkem s Marií Josefou (1669–1708), jednou z dcer Jana Jáchyma Slavaty, získal hradecký zámek bohatý hrabě Heřman Jakub Černín z Chudenic (1659–1710). Na přání své manželky si vyžádal od pražského architekta Františka Maximiliána Kaňky návrh na přestavbu staré hradní kaple. Ta pak byla v l. 1709–1710 prohloubena zbořením kleneb spodních komor a nový vchod v přízemí vedl přímo na nádvoří. K malířské výzdobě stěn a instalaci nového barokního inventáře však došlo až za Heřmanova syna hraběte Františka Josefa Černína (1697–1733).
 
Graficke pismenko V l. 1745–1748 byly za Františkova syna hraběte Prokopa Vojtěcha Černína (1726–1777) zavěšeny nové stropy nad velkým tzv. Španělským sálem v traktu mezi oběma sloupovými arkádami, který sloužil jako obrazárna, nad přilehlými pokoji v obou patrech a také nad menším sálem poněkud výše položeným (před mariánskou kaplí), kde bylo na Černínovo přání zřízeno divadlo podle plánu divadelního odborníka G. P. Gaspariho.
 
Graficke pismenko Za sedmileté války byla v zámku (1757) vojenská nemocnice. Kromě bytu majitelovy rodiny a tzv. Zlatého sálu v druhém patře Adamova stavení byly tehdy zabrány všechny prostory. O jejich nájem pak projevil zájem vojenský erár, ale Černín odmítl.
 
Graficke pismenko Požár v r. 1773 zachvátil všechny zámecké budovy na třetím nádvoří. V Adamově stavení bylo zcela zničeno nejvyšší patro se Zlatým sálem s přilehlými pokoji, dále vyhořelo protější křídlo se Španělským sálem a divadlem a také sousední Jindřichův hrad a vedlejší purkrabství v Jáchymově křídle. Prozatím bylo zastřešeno jen Adamovo stavení, ostatní budovy byly na dlouhou dobu vystaveny ničivým povětrnostním vlivům. Pro přechodné ubytování vrchnosti, která jinak bydlívala v jemčinském zámku, bylo upraveno a nově zařízeno několik pokojů v prvním patře Adamova stavení.
 
Graficke pismenko Teprve na počátku 20. století romantický zájem vnukl hraběti Evženu Černínovi myšlenku zachránit, co se ještě zachránit dalo. Získal rakouského architekta Humberta Walchera z Mollheimu, jenž měl s obnovou historických objektů určité zkušenosti. V první etapě (1906–1917) byl především důkladně opraven starý Jindřichův hrad, určený k definitivnímu uložení archívu majitelských rodů a jejich statků, k obývání byla dále opravena střední část druhého patra Adamova stavení, renesanční lunety však již nebyly obnoveny. V r. 1914 přijel do Jindřichova Hradce Max Dvořák, známá autorita v oboru historie a umění, a vyjádřil se pochvalně o vykonané práci. V l. 1920–1923 bylo nejvyšší patro Velkých arkád opatřeno klenbou a započaly zednické práce v sousedním traktu se Španělským sálem, kde Černín zamýšlel instalovat svou vídeňskou obrazárnu. Zahájení první pozemkové reformy však způsobilo zastavení všech prací a plán na využití zmíněného křídla již nebyl uskutečněn. Černínům patřil zámek až do r. 1945.
 
Graficke pismenko Vstup do zámku otvírá na konci krátkého mostu brána, kdysi součást vnějšího hradního opevnění z poloviny 14. století, s dvojicemi výklenků po obou stranách. Původní věžové stavení nad branou bylo po požáru v r. 1721 obnoveno, ale v r. 1789 sneseno. Pamětní deska s letopočtem 1644 zasazená nad vjezdem připomíná nepochybně nějakou úpravu z doby vladařství Viléma Slavaty. Ve své dnešní podobě je však průčelí brány výsledkem přestavby z r. 1789.
 
Graficke pismenko Horní část prvního nádvoří (bývalého předhradí) uzavírá křídlo postavené na starším, pozdně gotickém klenutém přízemí (kolem r. 1480) s dvojitou renesanční arkádou při někdejších Rožmberských pokojích (dnes zazděnou). Ostatní patrové budovy na nádvoří namnoze užitkového rázu byly budovány postupně při hradbě od poloviny 17. do počátku 20. století.
 
Graficke pismenko Po levé straně druhého nádvoří stojí východní křídlo Jáchymova renesančního stavení, vpravo se tyčí středověké jádro zámku, Jindřichův hrad. Na jeho konci stojí mohutná románská válcová věž a vedle ní palác s kaplí. K paláci přiléhají dva sály nad sebou, zabírající v půdorysu někdejší hradní dvůr. Panorama středověkého hradu vymezovala na druhém konci hranolová věž, snesená za Adama I. z Hradce při stavbě dvoupatrového křídla (1528) vedle zmíněného sálu, zbouraná pak docela při dobudování Jáchymova stavení (1568).
 
Graficke pismenko Průjezdem pod Adamovým křídlem se vstupuje na třetí nádvoří, kde seskupení budov svědčí o důmyslu italských stavitelů, kteří při řešení zástavby na prostranství, ohraničeném na jihu a na západě středověkými hradbami, museli přihlížet k daným středověkým útvarům.
 
Graficke pismenko Změny, které způsobil požár v r. 1773, se projevily v jednotlivých částech zámeckého areálu v nestejném rozsahu. Ve starém Jindřichově hradu byla půdorysná situace v nejvyšších dvou patrech při obnově budovy poněkud pozměněna, ve spodních místnostech zůstal původní rozvrh nedotčen. Ve velkém sálu byla ponechána příčka vestavěná tam při renesanční nástavbě.
 
Graficke pismenko V sousedící kapli došlo jen ke změně původního zasvěcení (1505 apoštolů Šimona a Judy, nyní sv. Ducha); barokní úprava prostoru, inventář a nástěnné fresky od M. J. Resche z r. 1727 byly ve 40. letech našeho století podrobeny pečlivé konzervaci.
 
Graficke pismenko V další síni došlo v l.1899–1900 k opravě svatojiřského nástěnného obrazového cyklu z r. 1338; na počátku 60. let 20. století byl objeven raně gotický portálek, kudy se patrně vstupovalo na emporu v kapli. Poslední goticky sklenutá síň s krbem, v jehož horní části jsou v cihlové liché arkádce malované znaky rodů kdysi spřízněných s hradeckým rodem, zůstala vcelku nedotčena.
 
Graficke pismenko V mariánské kapličce z konce 15. století, zakryté Malými arkádami (1590–1592), byl při konzervaci pozdně gotických nástěnných maleb, provedené v 1. polovině 40. let 20. století, objeven další letopočet (1491) a tak bylo znovu potvrzeno dříve již známé vročení výzdoby tohoto intimního prostoru.
 
Graficke pismenko V hořejší klenuté síni v hranolové věži před starou branou se zachovaly zbytky pozdně gotických maleb na stěnách a klenbě.
 
Graficke pismenko V traktu se Španělským sálem, mezi Malými a Velkými arkádami, se zachoval pouze vlašský krb s hradeckým a montfortským znakem vytesaným ze žuly Antoniem Cometou.
 
Graficke pismenko V Adamově Novém stavení (1561–1589) se zachovalo dost ukázek renesančního umění z konce 16. století, aby bylo možné vyvolat představu o bytové kultuře tehdejší doby. Před žulový portál s aliančním hradeckým a montfortským znakem, vytesaným v r. 1589 A. Cometou, byla v r. 1594 zasazena kovová mříž zhotovená hradeckým zámečníkem Jakubem Góringerem.
 
Graficke pismenko V přízemních místnostech vlevo od předsíně byla původní dekorace stěn setřena při řemeslné opravě provedené koncem druhého desetiletí 20. století. Půdorysnému rozvrhu těchto prostorů odpovídá uspořádání Zelených pokojů v prvním patře. Zde malovali (od r. 1584) Raimund Paul, Georg Widmann a Lorenc stěny, špalety a vyřezávané stropy. Naproti těmto Zeleným pokojům, vpravo od schodiště, je široká chodba nazývaná rožmberská, s řadou pokojů, jež obývali poslední dva Rožmberkové, Vilém a Petr Vok, při občasných návštěvách. Na stěnách visívaly podobizny členů hradeckého a slavatovského rodu. Zhoubný požár v r. 1773 zničil v tomto křídle budovy bohatě zdobený Zlatý sál, jídelnu v druhém poschodí, i portréty českých knížat a králů počínajíc bájným Krokem až po Karla VI.
 
Graficke pismenko Pohromy, které v průběhu staletí stíhaly zámek, se poměrně nejméně dotkly zahradního altánu (rondelu). Zanikly sice malby v kupoli (r. 1680 je přemaloval Vavřinec Miler), zmizely sochy z nik (zachována jen socha Herkulova od Innocence Comety z r. 1680), mramorová dlažba byla v r. 1790 vytrhána a odvezena do Černínského zámku v Krásném Dvoře, ale mnohotvará plastická výzdoba nebyla poškozena natolik, aby ji novodobý výtvarník nedokázal opravit (v l.1940–1944) a v současné době vrátit celému interiéru někdejší působivou krásu.
 
Graficke pismenko Studna před starým hradem dostala před r. 1604 novou žulovou obrubu s vtesanými znaky posledního hradeckého vladaře Jáchyma Oldřicha, jeho matky (Kateřiny z Montfortu) a manželky (Marie Maximiliány) a umělecky vykovanou klec od hradeckého zámečníka Andresa, která byla omalována.
 
Graficke pismenko V 2. polovině 20. století byl zámek mnohostranně využíván. V jeho nejstarší části byl od r. 1914 archív s bohatými písemnými památkami na dřívější držitelské rody a jejich statky a podstatně zvětšený o archívy ze širokého okolí (pracoviště Státního oblastního archívu v Třeboni). V severním křídle Jáchymova stavení byl okresní archív a na prvním nádvoří okresní lidová knihovna.

Text: historie
24.2. 2015 - Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku – Jižní Čechy