Odpustky za pití vína
Čeští šlechtici žili původně skromně a nebyli v jídle ani v pití vybíraví. Avšak na konci středověku si kronikář stěžuje, jak nesmírně hodují, jak dráždí silně kořeněnými jídly chuť k přílišnému pití, jak mezi nimi přibývá nemocných, stižených krutou pakostnicí.
Při hodokvasech druh s druhem na dva rázy vypíjeli číši vína, poroučeli si znovu a znovu nalévati a brzy se rozjařili a v opilosti mezi sebou znešvařili, takže se hody místo utužením přátelství nezřídka končily krvavou rvačkou.
Proto nábožný pan Oldřich z Hradce, královský číšník a podkomoří, zavedl při hostinách nový mrav. Když se dojedlo poslední jídlo, jímž býval zpravidla hrách, povstal, připomněl utrpení Páně a vypil polovinu vína z podané číše. Ten, kdo seděl vedle něho, víno dopil a vrátil prázdnou číši číšníkovi. Číše pak putovala kolem stolu, aniž se komu podruhé nalévalo.
Hosté se rozcházeli s jasnými hlavami a zdravým rozumem, bez trhlin v šatě a krvavých šrámů v tvářích.
Zvyk ten se zalíbil mnohým, takže jej po vzoru pana Oldřicha zavedli při svém stolování.
Pan Oldřich, aby povzbudil i ostatní, kteří se nemohli zhostiti zakořeněného nešvaru, vyslal poselství k papeži do Říma a vymohl pro každého Čecha, který bude píti víno po novém způsobu, čtyřicetidenní odpustky.
Okolní národové záviděli Čechům tuto výsadu a velmi na ně žehrali, že mají odpustky za pití vína.Text: pověsti
4.11. 2002 - Josef Pavel, Pověsti českých hradů a zámků.
