Historie bohumínského zámku

Graficke pismenko Historie bohumínského městského zámku začíná v roce 1742, kdy na základě vratislavského míru postoupilo Rakouské císařství území na levém břehu Odry ve prospěch Pruska, a tím ztratilo pravobřežní město původní bohumínské sídlo – dnes zámek Chalupki (Barutswerde) –který ležel na levém břehu Odry.

 
Graficke pismenko V době ztráty tohoto území patřilo město a panství Bohumín bankéřskému rodu Henckelů z Donnersmarctu (ti získali panství již v roce 1623). Ti však měli své sídlo na levém břehu, v původním zámku, a proto roku 1763 prodává Lazar Henckel císařskou (rakouskou) část bohumínského panství Erdmannovi Gusnarovi z Komorna. Až jeho dědici kupují ve východní frontě starobohumínského náměstí dva měšťanské domy a upravují je stavebně na své sídlo, které tak začalo být nazýváno zámkem. Tento původní zámek tvořily domy čp. 7 a 8).
 
Graficke pismenko V roce 1845 kupuje bohumínské panství polská šlechtična hraběnka Marie Rudnická, která kolem roku 1853 začala zámek výrazně stavebně upravovat k čemuž dokoupila ještě sousední dům (čp. 9) a přestavuje všechny tři domy do podoby dvoupatrové klasicistní (novoklasicistní) budovy. Ta byla od většiny šlechtických sídel atypická, neboť stále navazovala na ostatní městskou zástavbu a v pohledu z náměstí nijak výrazně nevyčnívala. Spíše než zámkem měla být budova nazývána městským palácem. Autorem projektu přestavby byl vítkovický stavitel Josef Kraus. Za zámkem se nacházela menší zahrada zakomponovaná do jednoho domovního bloku.
 
Graficke pismenko Po roce 1857 přebírá panství leopold Heydebrandt, který se však značně zadlužil, a proto jeho majetek připadl věřiteli Singerovi z Prostějova. Od něj získal zámek v roce 1868 baron Konrád Mattencoit z Orlové.
 
Graficke pismenko V roce 1886 kupuje po několika krátkodobých majitelích zámek a velkostatek Jindřich Larisch – Mönnich. Ten spojil starobohumínské panství se svým velkostatkem Fryštát (dnes Karviná) a tímto počinem přestal starobohumínský zámek plnit funkci sídla. Byl změněn v kanceláře a byty zaměstnanců hraběte Larisch-Mönnicha.
 
Graficke pismenko Po roce 1945 byl zámek Larischům zkonfiskován a připadl československému státu, respektive později městu. Nadále byl využíván jako byty a kanceláře. Jak je však pro tehdejší dobu typické, údržbě zámku byla věnována pramalá pozornost. Stav budovy se rychle horšil až muselo být rozhodnutím MěNV v Bohumíně přikročeno k demolici bývalého zámku. Ta se odehrála koncem 80. let 20. století. Po dlouhou dobu byla proluka po zámku nezastavěná. V první polovině 90. let 20. století byl v proluce vybudován architektonicky poměrně nerušící a pro toto místo vhodný třípodlažní objekt domu s pečovatelskou službou.
 
Graficke pismenko Je zajímavostí, že i tato novostavba dostala čp.7. Další dvě čísla byla v průběžném číslování vynechána.

Text: historie
10.1. 2007 - Jan P. Štěpánek podle F. Musil, M. Plaček, J. Úlovec: Zaniklé hrady, zámky a tvrze Čech, Moravy a Slezska po roce 1945, Libri, Praha 2005 a M. Makowski: Šlechtická sídla na Těšínském Slezsku, Regio, Český Těšín 2005