Warning: Use of undefined constant tid - assumed 'tid' (this will throw an Error in a future version of PHP) in /var/www/hrady/https/wnd_show_text.php on line 12
Hrady.cz - textové informace Hrady.cz
Notice: Undefined variable: hid in /var/www/hrady/https/wnd_show_text.php on line 43

Warning: Use of undefined constant tid - assumed 'tid' (this will throw an Error in a future version of PHP) in /var/www/hrady/https/wnd_show_text.php on line 48
městské opevnění [historie]
•Brněnské hradby jsou písemně doloženy již v letech 1243 a 1247 a lze předpokládat, že byly budovány již ve 30. letech 13. stol. a ve 2. pol. 13.stol. již byly dokončeny. Dokládá to skutečnost, že r. 1293 daroval Václav II. městu clo na mostech v Brně na opravu hradeb a příkopů. Do této doby lze datovat dodnes zachovalé fragmenty zdiva z lomového kamene v šířce 160-220cm. Původní výšku vnitřní hradby nelze určit, na parcele domu Husova 10 se však dochovala až do výšky 10metrů. Snad již ve 13. stol. začala i výstavba parkánové hradby, probíhající 7-11m před vnitřní hradbou. Současně bylo postaveno i 5 městských bran: Brněnská brána byla totiž r. 1286 (doložena 1269). Podobně tomu bylo i u ostatních bran, které jsou vesměs doloženy až ve 14. století. Brněnská (od Jihlavy a ze Starého Brna), Veselá (od Tišnova a Veveří), Rýnská-Běhounská (od Prahy a Slezska), Měnínská (od Zábrdovic a Cejlu) a Židovská (od Olomouce-pouze touto branou směli do města vstupovat židé). Poloha raně středověkých bran je dodnes v půdoryse města patrná podle souběhu dvojic ulic, které svou polohu neměnily. Jedinou výjimkou je Měnínská brána. Ta byla přesunuta o ulici jižněji z důvodu změny vodního režimu městského potoka. Ten se často v ulici před branou rozvodňoval a znemožňoval těžkým vozům po rozbahněné ulici Kobližné projet. Proto byla patrně ve 30. letech 14. století brána přesunuta a na jejím místě zůstala pouze městská branka. Opevnění se v průběhu 14. století zdokonalovalo. Svědčí o tom nařízení Karla IV., podle něhož měli brněnští Židé nést čtvrtinu nákladů na stavbu a opravu hradeb a příkopů. Stavba nové Měnínské brány spadá už do etapy vrcholně středověké přestavby opevnění, kdy byla nově vybudována i Židovská brána, a to stejně jako Měnínská, tedy nikoliv jako ostatní, dosud podstatně menší a méně silné brány. Nová vnější i vnitřní věž Židovské brány byla postavena 1350-53. Následně byla v letech 1354-56 nově postavena i Běhounská brána, před níž byl právě v té době budován nový augustiniánský klášter. Vlastní hradby byly ve 14. století tvořeny vnitřní zdí, zesílenou asi 50 věžemi ve vzdálenostech asi 40m, předsunutou parkánovou zdí, rovněž posílenou věžemi, a příkopem. V neklidném 15. století byly hradby dále zesilovány. Nejprve 1420 před očekávaným útokem husitů. Roku 1467 byla pro ostřelování Špilberku postavena mohutná bašta na Sviňském trhu v horní části Pekařské ulice. Roku 1486 uzavřel augustiniánský klášter smlouvu s městem o postavení hradeb kolem kláštera, které jej začlenily do vnitřního města a učinily z něj významnou pevnost, přístupnou z města jednak od kostela sv. Jakuba, jednak Běhounskou branou, která do opevněného prostoru vně jihovýchodního nároží kláštera, odkud byl samostatnou branou přístupný jednak klášter, jednak předpolí hradeb. Název Běhounská brána zanikl, neboť se pro ni vžil název Tišnovská brána. K dalšímu zesilování hradeb došlo kolem roku 1508 ze strach před Turky. Spočívalo především v budování barbakánů před všemi branami. Roku 1508 byla za účasti A.Pilgrama přestavěna Židovská brána, a patrně podle měděné střechy byla později zvána též branou Zelenou. Kolem 1500 byla přestavěna či nově postavena vysoká Měnínská brána. Do výsledné podoby dospělo předbarokní opevnění v letech 1639-42, kdy bylo naposledy před švédským vpádem zesíleno za účasti G.B. Pieroniho. Systém opevnění té době již dobře zachycují ikonografické prameny . Vnitřní hradbu chránilo 43 věží (23 půlválcových, 2 válcové, 18 hranolových), parkánovou zeď 12 věží (6 půlválcových, 1 válcová, 5 hranolových). Kolem tohoto základního pásu obíhal příkop, oproti středověkému stavu značně rozšířený a prohloubený, z velké části napuštěný vodou. Zejména v prostoru ostrožny Petrov, kde zavodnění nebylo možné, jej posilovala ještě třetí hradba, sledující vnější hranu příkopu. Před všemi 5 branami, a rovněž před brankou, se příkop rozšiřoval na půlkruhovém či trojúhelníkovém půdoryse a jako izolované objekty v nich stály barbakány na půlkruhovém půdoryse s věží na čelní straně, takže vstup do města byl možný jedině po překonání dvou padacích mostů a dvou až tří věžovitých bran ( brána v čele barbakánu, vnější a vnitřní brány). Mimořádně silné opevnění se v té době vyvinulo kolem augustiniánského kláštera na severní straně města. Klášter byl od města oddělen příkopem a sám byl na vnějších stranách chráněn dvojitými příkopy, navázanými na městský příkop. Na severní straně klášterního ostrova nabylo opevnění podoby barokních bastionů. Hradební pás byl velmi výrazným prvkem brněnského panoramatu. Hradební věže měly na konci 16. století vesměs rovné ukončení, někdy s cimbuřím, a jen výjimečně s dlátkovou střechou. Vnější věže městských bran završovaly většinou vysoké stanové střechy, vnitřní věže nabyly poměrně specifické podoby, neboť je zakončovalo přesahujíci atikové patro s cimbuřím a nárožními válcovými věžičkami. Tišnovská brána byla navíc zakončena subtilní vížkou. Výjimečná byla Měnínská brána, která byla ze všech bran zřejmě nejvyšší a vrcholila renesanční helmicí s lucernou. Vnitřní Brněnská brána měla (podle veduty z r. 1690, zřejmě však již dříve) mohutnou cibulovou helmici. Významnou součást hradebního prstence hrál i hrad Špilberk. O přeměně Brna na barokní pevnostní město s citadelou na Špilberku bylo rozhodnuto hned po vítězné obraně proti Švédům v r. 1645. Realizace však vázla na nedostatku prostředků nejen na výstavbu, ale i opravu stávajících hradeb. Teprve r.1655 nařídil Ferdinand III. Aby bylo Brno s hradem opevněno. Práce však probíhaly pomalu a zesílily teprve až když Turci a Tataři podnikli ničivý vpád na Moravu až k Olomouci a Brnu. Brno i s hradem byly narychlo opevňovány na zemské útraty-opět za vedení generálního velitele Moravy L. Raduita de Souches, který vedl vítěznou obranu proti Švédům. Městská pevnost byla budována ve dvou etapách. První, zahrnovala vysoké vnitřní bastionové pásmo se širokým vodním příkopem v jeho předpolí. Starý hradební systém města byl prakticky opuštěn. Staré bašty a věže byly ponechány městu, které s nimi naložilo různě. Vnitřní zeď byla zachována, její věže však byly s výjimkou některých úseků (mezi Brněnskou a starou Veselou branou, kde chránily město od předpolí Špilberku, a mezi Petrovem a zlomem hradeb za Židovskou branou) sneseny. Vnější hradba byla ponechána pouze mezi Brněnskou a Židovskou branou a po obou stranách staré Veselé brány.byly zrušeny barbakány Měnínské brány, Branky a Dřevěné (Tišnovské, respektive Běhounské) brány a převážná část příkopů.Zachován zůstal jen barbakán Brněnské brány, nikoliv však s původním příkopem, neboť byl začleněn do barokního bastionu , stejně jako barbakán Židovské brány, kolem něhož však původní příkop uvnitř bastionu zůstal. V původní podobě byl ponechán pouze barbakán staré Veselé brány i s částí hradebního příkopu směrem ke klášteru augustiniánů, před nímž však byl přerušen. Likvidace příkopu mezi klášterem a městem, stejně jako celého předbarokního systému opevnění kláštera, umožnila výstavbu podstatně rozsáhlejšího konventu, který se díky výhodnějšímu průběhu nového barokního II. bastionu mohl rozšířit jak na sever, tak na jih, kde navázal na městskou zástavbu. Druhou etapu-nižší vnější pásmo bastionů vně vodního příkopu-projektoval ve 30. letech 18. stol. plk. P. Filip de Rochepine. Špionážní nákres pruské vojenské služby z r.1730 i Engelsova veduta města z r.1736 již zachycuje celý vnější pás v podstatě dokončen. V roce 1730 byl k základnímu pásmu bastionů přistavěn ještě předsunutý bastion kolem vodárny pod Petrovem. Později se prováděly již jen menší práce a v letech 1741-41 si další zesílení vyžádala hrozba prusko-saského vpádu. Tehdy byly na několika místech zavezeny příkopy kolem starých hradeb, jinde byly vyhloubeny, a na Špilberku i kolem města byly doplněny palisády. Kolem hradeb byly strženy všechny domy, dokonce i v některých blízkých předměstích. Pozemky na straně od Zábrdovic ke Komárovu byly zaplaveny vodou. Neúspěšné pruské obležení Brna trvalo od 9.2. do 7.4.1742. Brno se opět osvědčilo jako důležitá pevnost, která jako jediná na Moravě Prusům odolala. Proto pak byla dále zdokonalována. Roku 1744 byla pod hradem proti Švábce u I. bastionu zřízena nová Hackelova brána, ale zůstala zavřena. Roku 1744, když znovu na Moravu vtrhli Prusové, pracovala na stavbě opevnění Brna několik tisíc dělníků denně.Opevňování trvalo do r. 1748. Brno bylo proměněno v pravidelnou státní pevnost. Dvorská vojenská rada v lednu 1753 ustanovila, aby brněnské koliště sahalo 180-200 sáhů od hradeb. Pevnost se osvědčila také v roce 1758 za 3. slezské války a za sedmileté války. Barokní brněnská pevnost ve výsledné podobě představovala neobyčejně složitý a dokonalý systém. Od špicberské citadely, tvořené v zásadě třemi úrovněmi paprsčitých bastionů, jejich složitý systém s dřevěnými palisádami, zábranami a strážními vížkami na korunách bastionů i kurtin byl roku 1700 již dokončen, vybíhalo nové opevnění vlastní městské pevnosti, které tvořilo osm hlavních vnitřních bastionů z 60.-80. let 17. století: I. před starou Veselou branou, II. za aug. klášterem, III. Za jezuitskou kolejí, IV. před brankou, V. za kláštery františkánů a františkánek, VI. bastionem byla obestavěna Židovská brána, VII. Se rozkládal v sousedství Petrova a VIII. Na Františkově-ten v podstatě tvořily skalní srázy ostrožny. Vně tohoto vnitřního pevnostního pásu se rozkládal široký a hluboký příkop, zavodňovaný potokem od špice I. bastionu až k Brance, odkud byla voda odváděna zkanalizovaným městským potokem do Podávky. Zavodnění jižní strany příkopu umožňovaly prameny na Petrově od špice VII. Bastionu, a rovněž z města mezi V. a VI. bastionem: obě vodoteče se spojovaly při jižní hraně VI. bastionu a vytékaly do Svrateckého náhonu. Vně příkopu se rozkládal nižší vnější pevnostní pás, budovaný ve 30. letech 18. stol., jehož souvislý průběh končil mezi VII. A VIII. Bastionem, kde vytvářel do značné míry samostatný a z celého systému nejmladší pevnostní prvek, protékaný Svrateckým náhonem a obtékaný Novosadským potokem a začleňující strategicky zcela zásadní objekt vodárny spolu s panským mlýnem. Odtud směrem k severozápadu plnil funkci vnějšího pevnostního systému vlastní terén ostrožny a fortifikace byla vybudována až před Brněnskou branou, kde díky prudkému spádu terénu nebylo třeba budovat vnitřní pevnostní pás. Brněnská brána tedy jako jediná ústila přímo na vnější pásmo. Před VIII. bastionem byla v 1. pol. 18. století zřízena kalvárie, k níž od Kopečné ulice stoupala křížová cesta. Ze strategického hlediska bylo hlavním přínosem nového systému zapojení doposud izolovaného Špilberku do jednotného pevnostního prstence, přičemž jeho přeměna na citadelu byla přímo předurčena výraznou vyvýšenou polohou. Vybudování barokního pevnostního pásu mělo na vlastní město velmi citelný dopad mimo jiné v tom, že snížilo počet vstupů do města z původních šesti na pouhé tři. V dosavadní funkci byla totiž zachována prakticky jen Brněnská a Židovská brána. Stará Veselá a Dřevěná brána si sice zachovaly tranzitní význam, cesty z nich však ústily na-starým příkopem oddělenou-plochu vnitřního pevnostního pásu před augustiniánským klášterem a vycházely odtud společně Novou Veselou branou z roku 1679 po mostě přes barokní příkop v polovině kurtiny mezi I. a II. bastionem.Měnínská brána a Branka zcela ztratily dopravní význam, neboť z nich byl přístupný pouze IV. bastion. Pouze částečné zlepšení komunikační návaznosti znamenalo zřízení tzv. Hackelovy brány r. 1744, přístupné z města v prodloužení Jakubské ulice, odkud se přes starý městský příkop a předpolí Špilberku mohlo projít průchodem ve vnějším pevnostním pásu na Švábku. Brána však mohla sloužit pouze vnitroměstskému provozu. Její časté vyřazování z funkce jí vyneslo název Slepá brána. Zánik brněnské pevnosti začal za napoleonských válek. První pobyt francouzských vojsk v letech 1805-06 byl jednoznačně ve znamení posilování vojenské funkce města i hradu. Za druhého obsazení Brna r. 1809 dal Napoleon po uzavření míru (14.10.1809) zničit část opevnění Špilberku. Současně byl 28.10.1809 demolován i celý vnější bastionový pás kolem města. Vnitřní bastionové pásmo sice zůstalo zachováno, záhy však začaly jeho parkové úpravy. Po r. 1815 byly v návaznosti na zřízení okrasného parku Františkova na ploše VIII. bastionu provedeny zahradnické úpravy také řady dalších bastionů. Staré městské opevnění středověkého původu ztratilo větší význam již po vybudování barokních fortifikací. Zánik jednotlivých částí starých hradeb pokračoval i na počátku 19. století. Roku 1817 již neexistovalz původní brány Veselá a Dřevěná (Běhounská), ani vnitřní a vnější Židovská brána-z té však ještě přetrvávala třetí věž v předsunutém barbakánu (zbořena 1835). V plném rozsahu ještě existovaly obě hradební zdi s baštami v úseku mezi Brněnskou a Židovskou branou. Na západní straně převzal úlohu hradeb již v létech 1726-53 protáhlý nový trakt Starých a Nových kasáren. Na severní straně již hradby neexistovaly: mezi jezuitskou kolejí a Měnínskou branou byly během 18. století plně pojaty do vnější obvodové zástavby (z níž jsou dodnes dochovány domy Novobranská 4-6): rovněž přetrvávala hradba kolem kláštera voršilek (františkánek). Roku 1831 byla stržena další část středověké vnější městské hradby a zasypávaly se části starých příkopů. Výsledkem úsilí 20.-30. let 19. století byla také částečná likvidace hradeb kolem Petrova a zejména uvolnění staveniště pro blok činžovních domů s Hotelem císaře rakouského (Padowetz) na Baštách, který byl postaven v letech 1838-40 přesně v rozmezí staré vnitřní a němčí hradby. Také příkop před vnitřními barokními bastiony byl od roku 1823 postupně zasypáván. Vnitřní bastionový systém byl sice až do roku 1858, kdy byly fortifikační pozemky vojskem předány městu, nedotknutelný, již ve 20. letech 19. století však byly dřevěné mosty před Novou (1823), Židovskou a Novou Veselou (1824-28) branou nahrazeny náspy v zasypávaných příkopech. Dne 30.9.1834 nicméně císař František II. (I.) rozhodl, aby Brno s hradem nadále zůstalo uzavřeným městem. V letech 1835-43 pak byly všechny zbývající kurtiny (spojovací úseky mezi bastiony) a bastiony vnitřního pásma přeměněny v sady se stromovými alejemi, keřovými cestičkami a plochami trávníků. Spolu s kolištěm tak Brno získalo provizorní první parkový okruh, nahrazený až později proslulou okružní parkovou třídou. Roku 1835 byla zbořena předsunutá věž Židovské brány, kterou nahradila novostavba Ferdinandovy brány s vojenskou strážnicí v letech 1835-36 na místě dosavadního průchodu bastionem. Významným mezníkem se stala stavba železniční dráhy císaře Ferdinanda Vídeň-Břeclav-Brno, povolená císařem dne 7.7.1839. Ke stavbě nádraží vykázal císař z fortifikačních pozemků příkop a koliště mezi Františkovým a Ferdinandovou branou. Státní dráze pak pro nádraží, skladiště a celní budovu byly dne 16.12.1846 postoupeny i fortifikační pozemky (koliště a příkop) od Ferdinandovy brány až k Nové bráně (od silnice na Křenovou po silnici na Cejl). Roku 1847 císař bezplatně obci podstoupil část pevnostního příkopu mezi Novou a Veselou branou na konání týdenních trhů. Zbytek pevnostního příkopu se všude zasypával a připravovalo se splynutí koliště s městem. Na zavezený příkop pod Špilberkem před kasárnami byl z města přeložen obilní trh (není totožný s pozdějším náměstím Obilní trh). V letech 1848-49 byla zbořena stará vnější Brněnská brána a byla otevřena Hackelova brána pro dopravu ze Švábky a Malé Nové Ulice. Klíčový význam mělo rozhodnutí císaře Františka Josefa I. z 25.12.1852, jímž Brno přestalo být vojenským uzavřeným městem a pouze Špilberk měl být zachován jako vojenská pevnost. Roku 1852 však byla zbořena jen vnitřní Brněnská brána s několika sousedními budovami. Konkrétní podmínky převzetí fortifikačních pozemků vojenské velitelství vyhlásilo až v únoru 1853. Téhož roku byla zbořena trojitá stará městská hradba se všemi kůlnami pro stavbu bloku Městského dvora (1853-55) při Starobrněnské bráně. Roku 1856 byl nově vymezen obvod špilberské pevnosti. V plném rozsahu (vyjma nádražních ploch ) však přetrvával „bastionový ” parkový pás ještě roku 1858. V zimě 1859/60 byla zbořena Nová Veselá brána a III. Bastion na konci Jezuitské ulice, roku 1861 byla zbořena Hackelova brána s I. bastionem a II.bastion, čímž zcela zanikla severní strana bastionového opevnění. Roku 1863 byl zbořen celý východní pás fortifikací včetně Nové brány a hradební zeď od Nové brány k jezuitské koleji. Roku 1864 byla zbořena Ferdinandova brána (sloužila jen 32let) s přilehlými budovami a zbytky jižního úseku pevnostního opevnění, čímž bylo odstraňování barokních fortifikací dokončeno (zůstala jen část opevnění Františkova). Likvidace vnitřního bastionového opevnění v podstatě za dobu pouhých čtyř let byla při objemu bouracích prací a rozsáhlých terénních úprav obdivuhodným výkonem.
Města a městečka v Čechách na Moravě a ve Slezsku (K. Kuča)
Text uložen dne: 14.10.2004

Warning: Use of undefined constant challenge - assumed 'challenge' (this will throw an Error in a future version of PHP) in /var/www/hrady/https/wnd_show_text.php on line 128

Notice: Undefined index: challenge in /var/www/hrady/https/wnd_show_text.php on line 128

Warning: Use of undefined constant challenge - assumed 'challenge' (this will throw an Error in a future version of PHP) in /var/www/hrady/https/wnd_show_text.php on line 128

Notice: Undefined index: challenge in /var/www/hrady/https/wnd_show_text.php on line 128

Warning: Use of undefined constant challenge - assumed 'challenge' (this will throw an Error in a future version of PHP) in /var/www/hrady/https/wnd_show_text.php on line 131

Notice: Undefined index: challenge in /var/www/hrady/https/wnd_show_text.php on line 131