Warning: Use of undefined constant tid - assumed 'tid' (this will throw an Error in a future version of PHP) in /var/www/hrady/https/wnd_show_text.php on line 12
Hrady.cz - textové informace Hrady.cz
Notice: Undefined variable: hid in /var/www/hrady/https/wnd_show_text.php on line 43

Warning: Use of undefined constant tid - assumed 'tid' (this will throw an Error in a future version of PHP) in /var/www/hrady/https/wnd_show_text.php on line 48
kostel sv. Václava [historie]
•Dolní Krupá, stará ves, rozložená v údolí při cestě z Mnichova Hradiště do Kuřívod, se připomíná prvně již roku 1229. Ještě ve 13. století jistě vznikl i zdejší kostel, který byl zprvu součástí rozlehlé farnosti, jež měla své sídlo při mateřském kostele sv. Jiljí pod hradem Bezdězem. Roku 1293 pak pražský biskup Tobiáš oddělil dolnokrupský kostel jako samostatný a zřídil při něm také faru, obsazenou plebánem. Spolu se zdejší farností byly zároveň vyčleněny od správy podbezdězského faráře také kostely v Kuřívodech a Chlumu u Dubé. I při nich byli na základě stejného dekretu instalováni samostatní plebáni. Ze staré doby jsou známí: r. 1358 Jan po zemřelém Klimentu, r. 1359 zemřel farář Kuník (Cunico), po něm nastoupil téhož roku 1359 Jarek, 1362 Havel, 1371 Ludvík z Týnce, 1372 Albert, 1408 Beneš po resignaci Ondřeje, 1425 Jan po zemřelém Pavlovi. Roku 1384 platíval zdejší plebán pololetně 3 groše papežského desátku. Z toho lze usoudit, že zdejší fara nebývala ani v předhusitských dobách nikterak výrazně bohatou. Za husitských náboženských bouří fara patrně zanikla a o dalších osudech zdejšího kostela v 15. století zprávy chybí. V 16. století příslušel jako filiální k Bělé pod Bezdězem. Fara v Bělé si udržela kontinuitu prakticky po celé období historie. S krátkou výjimkou novodobých let 1996-2000 bylo toto město stále sídlem kněze – faráře, který v 17. století spravoval i velký počet kostelů v širokém okolí. Do obvodu zdejší duchovní správy náležely tehdy kromě samotné Bělé také kostely v Čisté, Bezdědicích, Kadlíně, Kuřívodech, v Oknech, Sudoměři a po krátký čas (v letech 1628-29) také kostely ve Mšeně, v Katusicích, na Skalsku a na Kováni. V duchovní správě rozsáhlého farního obvodu vypomáhali i řeholní kněží – augustiniáni, kteří po krátké etapě svého působení na hradě Bezdězi ve 20. letech 17. století přesídlili roku 1631 do Bělé ke kostelu sv. Václava – na místo, kde až do poloviny 16. století jejich předchůdci působili. Augustiniáni obstarávali o nedělích a svátcích bohoslužby v Kuřívodech, vyjma každé 6. neděle, kdy tam sloužíval bělský farář. Po smrti Františka Josefa z Valdštejna (19. 2. 1722 v Praze) a po uvedení nového faráře (patrně Jiřího Fuhrmanna roku 1724) zůstala tato povinnost jen každou 3. neděli a též vždy druhý den po Vánocích, Velikonocích a po sv. Duchu, kdy bělský farář sloužíval v Krupé. Z toho vysvítá, že bohoslužby v dolnokrupském kostele se patrně soužívaly pouze třikrát ročně o největších církevních svátcích – na sv. Štěpána, v Pondělí velikonoční a v Pondělí svatodušní. Roku 1724 byla zásluhou hraběnky Marie Markéty Valdštejnové obnovena samostatná fara v Kuřívodech a sem byla přidělena i správa kostela sv. Václava v Dolní Krupé. Hraběnka Marie Markéta Valdštejnová, rozená hraběnka Černínová z Chudenic byla v našem regionu bezesporu jednou z nejzajímavějších žen období baroka. Vedle četných přestaveb i novostaveb kostelů a znovuobnovení několika farností byla též iniciátorkou vzniku poutního místa ke cti sv. Jana Nepomuckého na hradě Valdštejně u Turnova. Hraběnka proslula též jako velká příznivkyně řádu kapucínů, jejichž klášterům v Mnichově Hradišti a v Praze na Hradčanech (při Loretě) projevovala mimořádně štědrou přízeň. Konečně roku 1767 byla pak obnovena samostatná fara i v Dolní Krupé. O to se valnou měrou zasloužil zdejší rodák Jan Peschel, prostý muž, o němž farní kronika svědčí, že v něm nebylo lsti a svými ctnostmi i zbožností byl zářným příkladem ostatním vesničanům. Peschel shromáždil obnos 1900 stříbrných a složil je k rukám hraběte Vincenci z Valdštejna za tím účelem, aby zdejší kostel, do té doby filiální ke Kuřivodům, byl povýšen na kostel farní. Po obnovení fary roku 1767 byl prvním dolnokrupským farářem Jan Václav Langer, který až do té doby působil jako kaplan v Tuhani. Jmenovací dekret obdržel v červenci roku 1767 a slavnostně instalován byl v Dolní Krupé přímo o svátku patrona kostela sv. Václava, dne 28. září 1767. Zemřel 13. května 1769 a byl pochován ve farním kostele. Po něm následovali: František Schmid – původně kooperátor u sv. Štěpána v Praze, v Dolní Krupé od 19. 5. 1769, instalován 12. 8. 1770. Založil farní pamětnici. Roku 1772 odešel jako farář do Tuhaně. Vojtěch Jan Kašpar – narozen v Doksech, původně zámecký a špitální kaplan v Doksech, do Krupé byl potvrzen 25. dubna 1772. Velmi pozvedl farnost po ekonomické stránce. Roku 1791 odešel do Doks. Za jeho působení se roku 1784 započaly vést farní matriky. Josef Schiffner – původně zámecký a špitální kaplan v Doksech, v Dolní Krupé působil jen krátký čas a poté odešel do Tuhaně. Zemřel roku 1797 a pochován byl u sv. Jakuba v Mnichově Hradišti. Michael Příhoda – narozen v Mimoni, po 14 let sloužil jako kaplan v Kuřivodech, v Krupé byl farářem od roku 1792. Zemřel r. 1809 a jako druhý byl pochován na zdejším hřbitově (před kostnicí). Josef Roth – kaplan bořejovský, zde působil jako dočasný administrátor r. 1809. Josef Adam Schmidt – narozen v Mnichově Hradišti, kde též kaplanoval, 1. 9. 1809 potvrzen jako dolnokrupský farář, r. 1812 se stal farářem v Hlavici. Václav Berž – zprvu administrátor, od 6. 1. 1813 farář, roku 1816 se stal farářem v Hlavici. Václav Jan Müller – narozen v Doksech, působil jako lokalista v Mukařově, v Krupé od 14. 2. 1817 do 24. 6. 1817, kdy odešel do Bělé p. B. Josef Freysleben – lokalista v Deštné, 11. 10. 1817 potvrzen jako farář v Dolní Krupé, v prosinci 1819 odešel na faru do Bezdězu. Baltazar Patzelt – dotud špitální a zámecký kaplan v Doksech, v Krupé od 2. 3. 1820 Jan Křtitel Jiří Dudek – narozen v Troskovicích, na kněze vysvěcen roku 1814, byl zámeckým kaplanem na Klášteře – Hradišti a v srpnu 1825 stvrzen jako farář v Dolní Krupé. Josef Eduard Peterka – rodák z Mnichova Hradiště, v Dolní Krupé od 27. června 1828 administrátorem, od 24. září téhož roku pak farářem. 23. dubna 1834 odešel do Bakova nad Jizerou. Jan Jonáš – administrátor r. 1834 Václav Vavřinec Eichler – rodák z Čisté u Ml. Boleslavi, na kněze vysvěcen 15. srpna 1816, působil jako lokalista v Mukařově a 12. září 1834 stvrzen jako farář v Dolní Krupé. Joachim Jindra – narozen v Haraticích, vysvěcen r. 1832, byl zámeckým kaplanem na Klášteře a jako dolnokrupský farář byl stvrzen 20. 11. 1851. Působil zde do r. 1859. Leopold Zuman – kaplan v Mnichově Hradišti, administrátor r. 1859 Antonín Cihlář - narozen v Jemníkách, vysvěcen 29. července 1842 v Litoměřicích, působil jako zámecký kaplan na Klášteře, v Krupé stvrzen jako 15. farář 25. srpna 1859. Z Dolní Krupé pak snad odešel na faru do Bakova Eduard Fleischmann – narozen 18. 3. 1825 ve Bzí, vysvěcen 25. července 1849 v Litoměřicích, byl nejprve špitálním kaplanem v Doksech, od 14. 12. 1871 administrátorem a od 7. ledna 1872 farářem v Dolní Krupé. Josef Pek – narozen 3. ledna 1831 ve Mšeně, 25. července 1854 vysvěcen v Litoměřicích na kněze, působil pak ve Bzí u Železného Brodu. Do Krupé přišel výměnou s předešlým farářem 15. dubna 1875, r. 1888 odešel do Bělé. Gustav Jan Müller – narozen 24. ledna 1854 v Břehyni, vysvěcen 19. července 1879 v Litoměřicích, byl špitálním kaplanem v Doksech a lokalistou v Oknech, v Dolní Krupé od 24. března 1888, 12. července téhož roku stvrzen jako farář. 7. ledna 1901 byl prezentován na faru do Bezdězu. Posledním místem jeho působení byla Dubá, kde zemřel 24. května roku 1918 a dle svého přání byl pak dva dny poté pochován na hřbitově v Dolní Krupé. František Hlaváč – administrátor od 1. 2. 1901 do 25. 9. 1901, poté odešel na faru do Kruhu František Steffan – narozen 18. 7. 1870 v Hostinném, vysvěcen na kněze 17. 6.1894 v Litoměřicích, zprvu špitální kaplan v Doksech, 5. 9.1901 prezentován do Dolní Krupé, 26. 9. pak stvrzen jako 19. farář. Působil zde do 25. ledna 1906, kdy byl instalován jako farář v Tuhani. František Seraf Srch – nar. 8. 2. 1868 v Nové Vsi u Brandýsa n. L., vysvěcen. 7. 7. 1895 v Litoměřicích. Zprvu byl kaplanem v Bosni. V Dolní Krupé působil od 30. 4. 1906 do 27. 10. 1910, kdy byl investován jako farář v Bělé. Mimořádně sečtělá osobnost se širokým rozhledem zejména historickým a sociologickým. Josef Pažout – nar. 15. 12. 1871 v Oseku u Sobotky, vysvěcen 11. července 1897, Zprvu byl kaplanem v Bělé. Od 1. 11. 1910 adminstrátorem, od 1. 4. 1911 pak farářem v Dolní Krupé. Roku 1938 byl zde ustanoven jako výpomocný duchovní farář z Jablonce u Mimoně Herrmann Parthon. Franz Hellmich – rodák z Cínovce dotud ve Strojeticích, v Dol. Krupé od 20. 11. 1939 až do odsunu r. 1946 MISIE Významnou událostí v životě farnosti bývaly také misie. Jednalo se v podstatě o několikadenní (zpravidla týdenní) duchovní obnovu, kterou konávali řeholní kněží, zejména redemptoristé či kapucíni. Součástí misií bývala každodenní bohoslužba, tematická kázání zaměřená na jednotlivé stavy (muži, ženy, svobodní, manželé atd.). Při misiích bývala též jakási „rozšířená“ příležitost k vykonání zpovědi. Památkou na konání misií býval v každé farnosti misijní kříž, zpravidla dřevěný, na němž byl vyznačen i letopočet, kdy se misie konávaly. V Dolní Krupé stával takový misijní kříž na prostranství mezi kostelem a farou. Farní kronika zaznamenává v Dolní Krupé následující misie: 15. – 22. 3. 1908 (konali redemptoristé), 14. – 19. 3. 1909 (misijní obnova – redemptoristé), 8. – 11. 4.1915 (kapucíni), 10. – 18. 4. 1920 (redemptoristé), 16. – 24. 3. 1941 (kapucíni). ROZSAH FARNOSTI Dolnokrupská farnost, ve středověku samostatná, za husitských válek jako sídlo farnosti zanikla. V 16. století byla již spravována z Bělé pod Bezdězem, což trvalo až do r. 1724, kdy byla správa farnosti přenesena k nově zřízené faře v Kuřívodech. Roku 1767 pak byla obnovena samostatná farnost. Po odchodu posledního zde sídlícího faráře Franze Hellmicha byla správa farnosti znovu převedena do Bělé p. B. Tak je tomu až do dnešních dnů. Z bělských farářů spravovali Dolní Krupou v nejnovější době Jaroslav Dostálek (od 1. 2. 1947), Eduard Schimmel (od 1. 3. 1951), Bohuslav Čálek (od 1. 10.1952) a od 13. 10.1952 opět Jaroslav Dostálek. Po jeho rezignaci roku 1991 byla správa jím dosud obhospodařovaných farností (Bělá p. B., Bezděz, Bezdědice a Dolní Krupá) přivtělena k duchovní správě v Bakově nad Jizerou. V této době zde působili: Mgr. Petr Kubíček (od 15. 8. 1991 do r. 1993), Jozef Piroh (od 1. 5.1993 do r. 1995), a Jiří Veith (od 1. 9. 1995 do r. 2000). V srpnu roku 2000 byla znovu obsazena farnost Bělá pod Bezdězem a opět sem byla přenesena i duchovní správa Dolní Krupé. Od 1. 8. 2000 tak v Dolní Krupé působí bělský farář Mgr. Jan Nepomuk Jiřiště. Do obvodu farnosti patří: Dolní Krupá (Niedergruppai, 160/51); část Bílé Hlíny (hájovna Pod Bílou Hlínou – Unterweisslein) Dolní Rokytá (Niederrokitai 116/35); Horní Rokytá (Oberrokitai 66/24), Jezová (Jesowai; pouze čísla popisná 1-10 – ostatní stavení náležela k farnosti kuřívodské, ves zanikla ve vojenském prostoru Ralsko); Radechov (původně lovecký zámeček, přebudovaný v myslivnu) a Ševčín (Schusterberg – část Bílé Hlíny) Roku 1787 čítala celá dolnokrupská farnost 970 duší, roku 1825 pak 1141 duší. Roku 1930 byl stav obyvatelstva následující: Dolní Krupá – 437 obyvatel (433 + 4 na Radechově), z toho 86 Čechů, 346 Němců a 5 cizích státních příslušníků. V náboženském ohledu 422 římských katolíků, 1 evangelík, 3 z Církve československé, 2 jiného náboženství a 9 bez vyznání. Hájovna Pod Bílou Hlínou – 5 obyvatel Dolní Rokytá – 384 obyvatel, z toho 77 Čechů a 307 Němců; v náboženském ohledu 382 římských katolíků a 2 evangelíci. Horní Rokytá – 369 obyvatel, z toho 19 Čechů a 350 Němců; v náboženském ohledu 368 římských katolíků a 1 evangelík. Jezová – 300 obyvatel, z toho 10 Čechů a 290 Němců; v náboženském ohledu 292 římských katolíků, 7 evangelíků a 1 bez vyznání. Ševčín – 22 obyvatel Roku 1991 bylo v Dolní Krupé 160 obyvatel, z toho 51 hlásících se k římskokatolické církvi; v Dolní Rokytě 116 obyvatel, z toho 35 římských katolíků a v Horní Rokytě 66 obyvatel, z toho 24 římských katolíků. Kostel stojí uprostřed vsi a je obklopen hřbitovem. Zasvěcení svatému Václavovi je v pramenech doloženo k roku 1667. Dnešní stavba je barokní z 1. poloviny 18. století, upravená r. 1783 (tehdy byl kostel rozšířen o západní část s kruchtou). V půdoryse je dolnokrupský kostel v podstatě obdélný, se zaoblenými nárožími, zvýrazněnými pilastry, s pravoúhlým presbytářem, k němuž na severní straně přiléhá obdélná sakristie. Dveře do sakristie byly prolomeny za faráře Franze Schmida (1769-72). V západním průčelí, zakončeném segmentovým štítem je portál s vchodem. Nad ním je výklenek, v němž kdysi bývala freska s vyobrazením sv. Václava. Na závěrové stěně presbytáře je dodnes patrný štukový rám, v němž byla vyobrazena monstrance jako připomínka Eucharistie, uchovávané ve svatostánku. Vnitřek lodi a sakristie mají valenou klenbu s lunetami, presbytář je sklenut plackou. Stěny kostelní lodi člení pilastry s úseky kladí. Interiér kostela byl obnoven roku 1888 a poté ve 30. letech 20. stol. Vnitřní zařízení bylo provedeno ve slohu barokním a rokokovém. Následující řádky jsou v mnohém již jen připomínkou původního vzhledu, který byl po několika krádežích v 90. letech 20. století značně ochuzen. Hlavní oltář je rokokový, rámový, nesený anděly a pochází z doby kolem roku 1745. Byl zhotoven v řezbářské dílně slavných kosmonoských Jelínků, stejně jako sochy sv. Víta a Ludmily, které stávaly po stranách nad brankami (odcizeny). Hlavní oltářní obraz namaloval roku 1872 českolipský malíř a profesor Eduard Steffen (náklady 72 zl. 60 kr.). Znázorňuje světce na stupních staroboleslavského kostela, od něhož prchají Václavovi vrazi. Roku 1942 opravil oltářní obraz J. König z Teplic – Trnovan. Obraz je kopií malby Rudolfa Müllera, jako takový byl též reprodukován na ocelorytině z Manzova uměleckého ústavu v Řezně (Podlaha, bibliografie a ikonografie č. kat.172). Roku 1907 byl pro hlavní oltář pořízen ještě výměnný obraz s výjevem Narození Páně pro dobu Vánoc. Zhotovila jej firma Antonína Sturma v Rychnově u Jablonce nad Nisou. Nahoře býval hlavní oltář ukončen řezanou skupinou Nejsv. Trojice na zeměkouli (odcizena). K portatile (oltářnímu kameni) hlavního oltáře byl připojen tištěný a dopsaný formulář světícího biskupa Erasma Dionysia Kriegera, že konsekroval oltářní kámen dne 25. února 1785 a vložil do něj ostatky sv. Klementa a Bonifacia. V lodi kostela po stranách vítězného oblouku stojí dva raně barokní boční oltáře. Ty jsou dnes spolu s korpusem kazatelny nejstaršími částmi kostelního zařízení. Pocházejí z doby kolem roku 1700. Oltář vpravo je zasvěcen sv. Eustachovi, vlevo sv. Hubertovi. Oba světci jsou patrony lovu a myslivosti, takže ve zdejší krajině rozsáhlých valdštejnských lesů byla jejich přímluva jistě žádoucí. Původní obrazy na těchto oltářích (nalevo obraz sv. Huberta, malovaný J. Patočkou r. 1826, který později visíval v oratoři nad sakristií a napravo obraz Křtu Páně) byly na sklonku 19. století (udává se rok 1891) vyjmuty a nahrazeny zasklenými skříněmi, v nichž našly své místo nové řezané sochy – vpravo sousoší Křtu Páně, vlevo socha sv. Josefa. Tyto sochy byly objednány v dílně Ferdinanda Demetze v St. Ulrich-Gröden v Tyrolsku. V horní části levého oltáře bývala soška Panny Marie v růžové besídce a nad ní menší obrázek sv. Augustina, v nástavci oltáře vpravo pak reliéf sv. Huberta v lasturové nice. Po úpravě byly boční oltáře znovu posvěceny - oltář pravý 28. 12. 1893, levý 7. 10. 1890. Prakticky veškerá výzdoba bočních oltářů vzala za své při několika vloupáních v 90. letech 20. století. Dnešní výzdobu tvoří novodobé sochy Nejsvětějšího Srdce Ježíšova a Neposkvrněného srdce Panny Marie. K původnímu raně baroknímu zařízení patří také kazatelna s obrazy čtyř evangelistů. Ty původně bývaly obklopeny rozvilinovými rámy (dnes odcizeny). Vedle kazatelny stojí novodobá kamenná křtitelnice, pořízená roku 1888 místo staré cínové, která pocházela z roku 1607. 25. září roku 1835 darovala Monika Sigmundová, panna z Dolní Rokyty, krupskému kostelu voskovou sošku Ježíška ve skleněné skříňce – bývala umístěna na postranním oltáři sv. Jana Křtitele (nezachována). Uprostřed lodi na levé straně stojí oltář Panny Marie. Ten byl upraven roku 1888 s použitím starší zasklené vitríny, do níž byla postavena novodobá socha Panny Marie s Ježíškem. Po stranách jsou konzolky, na nichž bývaly umístěny sošky sv. Barbory a sv. Jana Nepomuckého (odcizené). Dnes stojí na těchto konzolkách novodobé sádrové sochy sv. Petra a Pavla. Naproti oltáři Panny Marie je oltář sv. Kříže. Jeho výzdobu tvoří prostý krucifix. V oltářní menze je pak znázorněn Boží hrob. Ten sem byl pořízen roku 1907 a v této době byl zároveň celý oltář přepracován dílnou uměleckého truhláře a řezbáře Petra Buška na Sychrově. Až do této doby bylo zřejmě užíváno staršího (dnes již nezachovaného) znázornění Božího hrobu, které nechala zřídit roku 1838 rodina Riegelova z Jezové. Uprostřed kostelní lodi je skleněný lustr z poloviny 19. století, opravený po roce 2000 z příspěvků místních farníků a příznivců kostela. Na stěnách lodi visí obrazy se zastaveními křížové cesty. Ta sem byla pořízena roku 1926 a 20. července téhož roku ji požehnal P. Justin Nekula, kvardián kapucínského kláštera v Zákupech. Obrazy maloval Emil Mauder (rodák z Dolní Krupé), ředitel měšťanské školy v Podmoklech u Děčína. Rámy zhotovila dílna truhlářského mistra Josefa Hamáčka v Dolní Krupé. Předchozí starou křížovou cestu nechal dle nápisu na rubu původního 14. zastavení namalovat od Jiřího Hillera z Mnichova Hradiště roku 1810, za faráře J. Schmidta, Václav Tůma z Dolní Rokyty čp. 33. Po smrti P. Josefa Hrdiny, osobního děkana v Jítravě (narozen v Dolní Krupé 18. 9. 1855, zemřel v Jítravě 9. 3. 1927) se z jeho odkazu dostala do krupského kostela socha Krista klesajícího pod křížem, která byla umístěna nad vchodem do sakristie. Původní lampa na věčné světlo byla pořízena roku 1779 a byla k ní přenesena fundace z mnichovohradišťského zámku. Nejstarší zpráva o varhanách pochází z doby faráře Schmida. Tehdy věnoval Jan Peschel (známý již svou zásluhou o znovuzřízení zdejší fary) 70 zlatých na varhany, jež byly zhotoveny v Turnově. 19. srpna 1816 byly opraveny varhanářem Goldammerem ze Zákup. Roku 1873 postavil na zdejším kůru nové varhany Josef Prediger, varhanář z Albrechtic v Jizerských horách. 2. dubna roku 1918 byly z těchto varhan rekvírovány pro válečné účely píšťaly osmistopého principálu a čtyřstopé oktávy. Roku 1932 proběhla oprava nástroje, včetně dokoupení a osazení chybějících píšťal po rekvizici – vše prováděl varhanář Bergmann ze Zákup. Predigerovy varhany stojí na dolnokrupském kůru až dodnes, ačkoli je v prvé polovině 20. století měl nahradit nový pneumatický nástroj od firmy Ladislav Hauser z Teplic-Trnovan. V sanktusníku byly dva zvony – z nich rekvizice v 1. světové válce vzala menší z roku 1801, který byl bez nápisu, pouze s reliéfem Panny Marie s děťátkem (dle pamětní knihy šlo o sv. Annu s P. Marií), o váze 16,5 kg. Rekvírován byl dne 4. 10. 1916. Druhý zvon zbyl, je ovšem těžko přístupný. Dle zápisu na faře má nápis kolem obruby: Leta Panie 1.5.8.7. vdielan od Waczlawa zwonarze w boleslawi mladeho nad Gizerau. Na návrší nad kostelem stojí zvonice – barokní, obdélného půdorysu, v přízemí zděná, v patře roubená, z 18. století. // Zde visívaly další dva zvony. Odtud za 1. sv. války vzat zvon, který měl nápis Anno Domini 1416 nata, 1885 diruta, 1888 nata et Maria vocata sum. Přelil Jos. Diepold v Praze ze staršího, jenž měl obraz sv. Pavla a nápis (got. minuskule) W A Nativitate Christi anno Domini millesimo cccc sexto hoc opvs caelatum est, rekvírován 4. 10. 1916 Poslední zvon – na plášti na záp. boku velký reliéf Ukřižování, na vých. PM mezi čtyřmi andílčími hlavičkami, na sev. sv. Václav, na jihu nápis STEPHANVS ET IOANNES PRICQVEY. ME FDVERNT. (!) Nad dolní obrubou: IAN PILCH STARSSI KOSTELNIK. Nápis nahoře okolo: LETHA PANIE 1660 + IA WOLAM HLASEM SWEHO PANA BOHV KE CZTI A CHWALE GEHO. Rekvírován roku 1942 Fara – pozdně barokní patrová roubená stavba z roku 1785, s mansardovou střechou. Socha sv. Jana Nep. z roku 1842 (svěcena 3. května téhož roku), opravena r. 1892. Na přední straně podstavce orámovaný nápis: E Voto statVaM honorI et LauDI beatI IoannIs Nep. ponI CVraVIt The resIa PesCheL e pa go InferIorI GrVppa Ren. 1892. Kostnice z r. 1771 Na hostinci „Zum weissen Hirschen“ býval obraz N. Trojice na vnější stěně v lištovém rámci, z pol. 19. stol.
Jan Nepomuk Jiřiště
Text uložen dne: 7.6.2007

Warning: Use of undefined constant challenge - assumed 'challenge' (this will throw an Error in a future version of PHP) in /var/www/hrady/https/wnd_show_text.php on line 128

Notice: Undefined index: challenge in /var/www/hrady/https/wnd_show_text.php on line 128

Warning: Use of undefined constant challenge - assumed 'challenge' (this will throw an Error in a future version of PHP) in /var/www/hrady/https/wnd_show_text.php on line 128

Notice: Undefined index: challenge in /var/www/hrady/https/wnd_show_text.php on line 128

Warning: Use of undefined constant challenge - assumed 'challenge' (this will throw an Error in a future version of PHP) in /var/www/hrady/https/wnd_show_text.php on line 131

Notice: Undefined index: challenge in /var/www/hrady/https/wnd_show_text.php on line 131