Mladší žimutická tvrz v areálu poplužního dvora vystavěna nejspíše na konci 16. století. Zachována pravděpodobně v objektu nynější dvoupatrové sýpky. Brána do dvora je jednou z nejstarších zachovaných stavebních součástí této památky.
Hlavní obrázek místa
budova mohutné dvoupatrové sýpky s vjezdovou branou do dvora (není vyloučeno, že skrývá konstrukce bývalého šlechtického sídla).
© Jaroslav Špiroch, 07/2017
Žimutice, pův. Žimuntice, jsou prvně připomínány r. 1261. V současnosti leží asi 8 km jihovýchodně od Týna nad Vltavou na silnici II/147 vedoucí do Veselí nad Lužnicí. Obec se nyní skládá z 8 místních částí, tvořících tři nesouvislé územní celky. Samotné Žimutice mají asi 250 obyvatel, celá obec asi 600. Oblastí neprocházejí žádné turisticky značené stezky ani železniční trať.
1.10. 2017
popis

Mladší tvrz stávala v areálu zachovaného dvora. Dvůr prošel mnohými přestavbami a tak rozpoznání případných konstrukcí renesančního sídla zůstává úkolem budoucího stavebně-historického průzkumu. Nápadnou připomínkou staršího původu dvora je kulisová brána s vysokým, plasticky členěným štítem. Ještě po polovině 19. století přežívalo povědomí o tom, že ve dvoře kdysi stávalo šlechtické sídlo, jak o tom svědčí např. Trajerova zmínka: "Je zde panský dvůr (bývalý zámeček)". Budova tvrze tehdy sloužila jako sýpka a není proto vyloučeno, že se její konstrukce mohly zachovat v objektu mohutné dvoupatrové sýpky, tvořící jižní stranu dvora a obrácené směrem do návsi. Stavba protáhlého, mírně lichoběžníkového půdorysu má kamenné zdivo o tloušťce 90-100 cm a celkové rozměry 38,10 x 14,20 m.

Encyklopedie českých tvrzí, 3.díl S-Ž,, kolekt. aut.,,nakl.Argo,2005, Tvrze,hrady a zámky Českobudějovicka,D.Kovář,Historicko-vlastivědný spolek v Č.Budějovicích 2011, Jaroslav Špiroch, 1.10. 2014

historie

Žimutický statek osamostatnil v r. 1588 Karel Čábelický a jeho dědicům patřil až do r. 1648. Po r. 1588 byla Karlem Čábelickým založena po obnově samostatného statku v poplužním dvoře nová tvrz. Majitelé ji používali jen krátce, neboť při prodeji Žimutic v r. 1648 je připomínána jako pustá. Jan z Eckersdorfu ji však obnovil, takže ji r. 1676 tvořila kamenná přízemní budova krytá šindelem se čtyřmi světnicemi, stejným počtem komor, kuchyní a suchým sklepem. V r. 1678 získal Žimutice Jan Adolf ze Schwarzenbergu a staly se součástí větších panství. V následujícím období tvrz sloužila pouze k zajištění provozu dvora, nakonec byla využívána jako sýpka.

Encyklopedie českých tvrzí, 3.díl S-Ž,, kolekt. aut.,,nakl.Argo,2005, Tvrze,hrady a zámky Českobudějovicka,D.Kovář,Historicko-vlastivědný spolek v Č.Budějovicích 2011, Jaroslav Špiroch, 1.10. 2014

Jihočeský kraj,  České Budějovice  (CB), Žimutice

Místa v okolí

 kostel sv. Martina
 Žimutice
 Dolní Kněžeklady
 Branovice
 Bzí
 Branovice
 kostel sv. Štěpána
 Hněvkovice
 sousoší Kalvarie
 boží muka
 Březnice
 boží muka
 Dolní Bukovsko
 Litoradlice
 nová solnice
 Týn nad Vltavou
 Zálší
 Stará pošta
 děkanství
 kostel sv. Víta
 kašna
 dům U Zlaté lodi
 dům U Modré hvězdy
 radnice
 kostel sv. Jakuba
 Týn nad Vltavou
 Lannův kříž
 železný most
 Radonice
 Semenec
 kostel sv. Jiří
 Vysoký hrádek
 Býšov
 hrobka Berchtoldů
 Katovna
 Neznašov
 Bechyně
 Černice
 kaple sv. Rozálie
 dům čp. 37
 kostel sv. Matěje
 městské opevnění
 Šternberská vodárna
 synagoga
 židovský hřbitov
 Karlův hrádek
 Švamberk
 Újezdec
 Libív
 boží muka
 Hradec u Dobřejovic
 Horusický rybník
 nová radnice
 sokolovna
 kaple Kalvárie
 děkanství
 Dříteň
 kostel sv. Dismase
 Poštovský dům
 měšťanský pivovar
 Talíř
 radnice
 Weisův dům
 Radětice u Bechyně
 Dražíč
 Dráchov
 Dobronice
 Svákov
 Chvalešovice
 hřbitov
 Želeč
 Soběslav
 boží muka
 kostel sv. Víta
 Údraž
 Borovany
 Skalice
 Kubatův pomník
Základní informace místa
ID místa: 11887
Typ místa: tvrz
Stav místa: zachovalý
Přístupnost: nepřístupno
Uveřejněno: 1.10.2017
Pokud se Vám vložené informace nelíbí nebo jste nalezli chybu, je možné ji opravit.
Upravit, vložit informace

A další podobná místa

Články

Podzemní jezero a ocelové dveře pod Troskami

Zajímavosti

Hrad Trosky s sebou nese i svá dodnes neobjevená tajemství. Jedno z nich je legenda o podzemním jezeru ke kterému vede chodba vyhloubená v pískovcové skále tři sta metrů od úpatí kopce, zakončena železnými vraty.

Máme za sebou noc čarodějnic, zvyk, jemuž předcházelo utrpení mnoha nevinných lidí

Zajímavosti

Noc z 30. dubna na 1. května je podle starých pověr nejmagičtější nocí celého kalendářního roku. Je to noc, kdy tajemné síly vládnou neobvykle silnou mocí, před kterou měli lidé odpradávna potřebu se chránit. Tato noc byla už od pohanských dob spojena s řadou rituálů, z nichž nejznámější je pálení čarodějnic – zvyk, který se udržuje dodnes. Jak vlastně vznikla tato tradice a co všechno jí předcházelo?

Výměna elektroinstalace v panelovém domě, dobře si rozmyslete kdy se do ní pustit a na co si dát pozor.

Ostatní

Stará hliníková elektroinstalace v bytech v panelových domech pomalu dosluhuje a nejeden byt již má polovinu nefunkčních zásuvek a blikající světla. Sepsal jsem pro Vás co Vás čeká a jak se na výměnu co nejlépe připravit.

Na skok k Panence do Skoků - díl druhý: v dobách největší slávy

Historie

V předchozím díle jsme opustili Mariánské Skoky ve chvíli, kdy vrchnost rozhodla nahradit kapličku novým kostelem. Vydejte se s námi na další úsek cesty po osudech kdysi slavného, poté opuštěného a dnes opět objevovaného magického místa uprostřed nádherné krajiny Žluticka. Naše dnešní vyprávění začínáme v roce 1736.

Les hortillons d'Amiens - zahradníci na vodě

Cestování

Když jsme se rozhodli při své cestě po severu Francie, Normandii a Bretani zastavit v Amiens, věděli jsme, že nás čeká malebné město s řadou památek, v čele s katedrálou Notre-Dame, největší vrcholně gotickou katedrálou ve Francii. Gotických katedrál jsme cestou viděli mnoho – včetně těch nejslavnějších v Chartres a v Remeši. Amiens nám ale nabídlo něco opravdu překvapivého, co jsme jinde nepotkali – Les hortillonnages d'Amiens.

Zapomenutá Halič a skryté klenoty Dušana Jurkoviče

Cestování

Halič je území s dlouhou a značně komplikovanou historií. Nečekanou stopu v tomto kraji zanechal československý architekt, rodem ze slovenské Myjavy, Dušan Jurkovič (1868 – 1947). Jeho jméno máme spojené s pohádkovými chaloupkami Libušín a Maměnka na Pustevnách a dalšími domy inspirovanými lidovou architekturou. To, že je autorem tří desítek vojenských hřbitovů na polsko–slovenském pomezí není až tak známo.

reklama