Graficke pismenko Tvrziště se nachází se na nenápadné, přibližně pravoúhlé skalnaté terase, asi 400 m jižně od dvora Volenov, v záhybu poměrně vydatného potoka zvaného Hradecký járek, pramenícího nedaleko pod Studeným vrchem. Místo tvrze je obklopeno oplocenými ovocnými sady, nicméně samo o sobě je volně přístupné, buď trasou pro křováky, tj. od silnice od dvora Volenov směrem na Nivnici proti proudu potoka (ale zase projdete kolem chráněného památného stromu pod tvrzištěm, s příznačným názvem Topol u Volenova) nebo polní cestou okolo závory mezi sady podél dvora Volenov. Jen pro zajímavost a pro klid v duši návštěvníka, cesta a neoplocený pozemek, na němž se nachází tvrziště, patří obci Suchá Loz a jen okolní sady jsou ve vlastnictví eseróčka a okolní pole v soukromém držení, takže kdyby někdo nadával, že jdete za závoru, tak nečiníte nic nezákonného.

 
Graficke pismenko V jinak rovinaté okolní a částečně od jihovýchodu svažující se krajině, jde o místo pro ranně středověkou tvrz vcelku příhodné, byť dnes díky vegetaci zcela nenápadné. Místo je extrémně zarostlé a proto značně nepřehledné a nelze při úvahách o podobě a komunikačním schématu úplně uvažovat v kontextu okolního terénu. Přesto si lze pomocí obhlídky místa, map a orientačního náčrtku udělat poměrně jasnou, byť hypotetickou představu. Nejlepší pohled nám tak možná nabízí výřez z letecké mapy z roku 1953. Je na něm vidět, že tvrziště je v té době téměř holé a dovolí nám přibližnou představu místa z ptačí perspektivy (viz galerie obrázků).
 
Graficke pismenko Stavebník tvrze, jak již bylo zmíněno, využil okrajové polohy na zalomeném ukončení planiny nad potokem, který byl vítaným zdrojem vody a nad kterým má tvrziště od jihu a východu převýšení asi 8 m, na jihovýchodě pod jádrem pak vystupuje skalnaté podloží, vysoké asi 4 m. Naopak od severu a západu je tvrziště jen nepatrně vyvýšeno nad terénem. Díky tomu mohla být tvrz obehnána jen půlkruhem (spíše půlobdelníkem) příkopu pouze z této přístupné strany.
 
Graficke pismenko Na mě při mé návštěvě působilo jádro tvrze jako v jistém smyslu dvojdílné, možná lépe řečeno jako jádro s přihrazenou dolní částí, což bude pro popis srozumitelnější. Samotné jádro pak má (velmi) přibližně 23 x 23 m, má spíše čtvercový tvar a oproti planině na severu je vyvýšeno sotva o 2 m. Toto vyvýšení umocňuje především čelo jádra, které tvoří zjevně nasypané valové těleso. Jádro tvrze se výrazně svažuje směrem k jihu a je dost dobře možné, že sklon je částečně zapříčiněn právě rozesutým čelním valem, který možná dosahoval větší výšky a částečně za sebou kryl stavby v místě největšího ohrožení. Povrch není rovný, ale pozůstatky po zástavbě identifikovat nelze. Na první pohled je bez nálezů a kulturní vrstvy, s množstvím drobných kamenů, sem tam se najde i větší, možná svědčící o nějaké podezdívce Ani po mazanici není stop. Vzhledem k předpokládané době vzniku a brzkému opuštění se dá však s jistotou usuzovat na dřevohlinité provedení. Přibližně uprostřed spodní části jádra je znatelná proláklina, kterou za sebe považuji za průchod do spodní části, resp. opačně, jako vstup do jádra tvrze. Přihrazená spodní část, jak jsem pracovně nazval výraznou plošinu pod jádrem, která končí srázem nad potokem, má plochu přibližně stejnou, jako samotné jádro, bez známek ohrazení. V horní části se nachází skalní zvětralý výchoz, o velikosti přibližně 1,5 x 1,5 m. První co mě napadlo, že jistě nezůstal na jinak téměř rovné ploše jen tak a mohl sloužit jako opěra dřevěné vstupní lávky do jádra tvrze, výše zmíněnou proláklinou ve spodní části jádra, která může být pozůstatkem branky. Samotná plocha pod jádrem pak mohla sloužit k ustájení koní a dalšímu nutnému provoznímu zázemí tvrze. Že tato myšlenka není úplně od věci potvrzuje i další úvaha, tedy kudy vedla příjezdová cesta a kde byla vstupní část?
 
Graficke pismenko Před touto úvahou musíme dokončit popis tvrziště. To je díky tvaru terénu jak bylo zmíněno obtočeno příkopem pouze ze dvou stran. Na té čelní je příkop nejméně zachovalý. Je to možná díky tomu, že příkop byl zavážen už v dávné době při zemědělské činnosti a podle různých zbytků i v době nedávné. A že okolí slouží jako smetiště doposud milovníkům přírody a historie provozujících blízký dvůr, svědčí čerstvá navážka všeho možného v době mé návštěvy. Příkop v čele má šířku oproti nasypanému valu jádra sotva 20 m, no hloubku však jen okolo 1 m oproti vnějšímu terénu. Příkop se stáčí ostře po západní straně, kde je jeho hloubka už znatelně větší. Před příkop byl s jistotou navršen ještě val, který v čele je již sotva patrný, nicméně na západní straně je val ještě částečně zachovalý a co je podstatné, je nezvykle široký, naměřil jsem místy téměř 7 m. To může být odpovědí na naší otázku, kudy vedla příjezdová cesta. Ta mohla vést právě po bočním valu, podél západní strany jádra a za ním zabočit vlevo do přihrazené dolní časti, jak bylo popsáno výše. A podle tvaru terénu možná ani nebylo potřeba nějaké výrazné přemostění. Bylo by to samozřejmě také ideální z hlediska obrany vstupní části.
 
Graficke pismenko Zůstaňme ale ještě u příkopu. Velmi zvláštní ukončení má příkop na druhém konci, tedy na severovýchodě. Příkop nekončí ve srázu nad potokem, jak by se dalo očekávat, ale jen krátkým, asi 2 m svahem a pod ním se ještě nachází snížená, přibližně trojuhelníková plocha, o stranách asi 8 m, která je zároveň asi o 3 m níž než předpolí. Dá se k ní přijít odspodu od potoka, pod tvrzištěm. Možná sloužila také jako malá plocha pro nějaký provoz. Ovšem vše muže být přetvořeno novodobým využitím jako smetiště a zkresleno nějakou navážkou.

Text: popis
20.3. 2020 - Roman Řezáč