Graficke pismenko První zmínka o drobném sídle (tvrzi či svobodném dvoru) pochází již z roku 1374. Bernartice patřily do majetku pánů z Kravař, kteří část vsi udělovali jako léno. Prvními leníky byli páni z Bernartic, kteří se po vsi psali. Ti drželi nějaké zboží také v Bělotíně a Pohořílkách. V roce 1374 je zde uváděn Pohořálka z Bernartic. Roku 1417 je připomínán vladyka Pavlík z Bernhardic. V létech 1412 - 1418 je majitelem části statku se dvorem Štěpán z Heynsdorfu (Bystratic), jež dvůr prodal zemanovi polského původu Slavčovi (Slavíkovi ?) Cudnému z Korábovic (Kovalovic). Koncem 14. století jsou Bernartice opět sceleny v rukou starojických pánů.

 
Graficke pismenko Od roku 1446 je majitelkou svobodného dvora Eliška z Pohořílky. Od Karla z Žerotína si vysloužil roku 1558 tento dvůr jeho dobrý přítel Jiřík Kotulínský z Kotulína, který zde sídlil v letech 1558 – 1561. Po Jiříku Kotulínském získal dvůr od Žerotínů Jan Sak z Bohuňovic, který na dvoře sedí v letech 1581 - 1602.
 
Graficke pismenko Jako majitel následuje Adam Václav Podstatský z Prusinovic, pán na Jeseníku nad Odrou a roku 1598 Jan Balcar Cetryš z Kynšperka a na Kuníně. Roku 1599 koupil dvůr za 2 500 zlatých moravských opět Jan Sak ml. z Bohuňovic. Po smrti vdovy po Janu Sakovi počátkem roku 1609 dochází ke sporu mezi jejím synovcem Jaroslavem Sakem a mezi Adamem Podstatským, který se dvora zmocnil násilím. Spor byl vyřešen prodejem dvora 21.8. 1613 horlivému protestantu Janovi Václavovi Sedlnickému z Choltic. Jan Václav Sedlnický prodal koncem roku 1618 celý svobodný dvůr za 6 000 zlatých moravských městu Novému Jičínu. Později patřil jezuitům a Tereziánské akademii. Vrchnost vedla dvůr do roku 1859 ve vlastní režii. Později tu hospodařili nájemci. Po převratu v letech 1921 - 1924 došlo k rozdělení dvorských pozemků. Roku 1922 při zápisu do gruntovních knih bylo stavení dvora odhadnuto na 22 000 Kč. Dnes je celý objekt někdejšího dvora soukromým vlastnictvím. Dvůr se zřejmě nazýval Hájek či Hájov.

Text: historie
3.4. 2007 - Jan P. Štěpánek podle J. Tichánek, Z. Šerý: Šlechtická sídla na Novojičínsku, Butterfly, Opava 2003