Historie

Graficke pismenko První písemná zmínka o vsi pochází již z roku 1251, kdy je doložen Ivan ze Řepice, v letech 1298 – 1342 se po Řepici píše vladyka Purkart. Po Chýnovských získal ves s tvrzí před koncem 14. století rod zemanů z Machovic, z nichž Řepici samotnou nakonec v letech 1412-1419 držel Chval z Machovic, později známý jako hejtman a jeden ze správců Táborské husitské obce. Od 70. let 15. století byla tvrz sídlem Hynka Dívčického ze Sudoměře, z roku 1528 se z důvodu dělení statku mezi bratry Adama, Ctibora a Hynka Dívčické ze Sudoměře dochoval zajímavý popis tvrze s „hodně pokoji klenutými a znova vystavěnými a několika velkými maštalemi“, doložena je i stavba pivovaru a nového panského dvora. Adamova dcera a dědička Kateřina pak spolu se svým manželem Zdeňkem ze Šternberka prodala roku 1552 Řepici Janu staršímu Hodějovskému z Hodějova, místosudímu Království českého, který roku 1555 učinil řepickou tvrz svým stálým sídlem. Byl velkým renesančním člověkem a mecenášem umění a i díky tomu se dodnes dochovaly soudobé popisy jeho sídla s věží, kaplí, rozsáhlou knihovnou a mnoha dalšími honosně vybavenými místnostmi tvrze, k níž patřil ještě pivovar, sýpka a poplužní dvůr. Dále se v sousedství nacházel mlýn a dvě zdí s baštami obehnané zahrady se zeleninou, ovocnými stromy a léčivými bylinami. Hodějovští pak na Řepici sídlili až do roku 1620, kdy jim kvůli účasti na stavovském povstání majetek zabrán Donem Martinem de Huerta. Získali jej Šternberkové a po nich roku 1630 Libštejnští z Kolovrat, kteří zadluženou Řepici roku 1650 postoupili Antonínu Losimu z Losinthalu na Štěkni. Po připojení ke Štěkni přestala být Řepice vrchnostenským sídlem a pomalu chátrala. Roku 1795 byl areál bývalé tvrze rozparcelován a v jejích místech vzniklo 11 vesnických domků.

Text: historie
3.1. 2007 - © F. Kašička, B. Nechvátal (Tvrze a hrádky na Strakonicku, Muzeum stř. Pootaví, Strakonice, 1986)