Dřevčice jsou jmenovány ve falzu z 12. století mezi vesnicemi, které věnoval Břetislav I. v polovině 11. století staroboleslavské kapitule při jejím založení. Ve 14. a 15. století se jejich jméno vyskytuje i jako Dřebčice nebo Dřebšice, na Müllerově mapě z r. 1720 Trewtschitz. Ačkoliv jmenovaná kapitula odtud měla plat ještě ve 14. století, zakupují se zde už i němečtí měšťané – r. 1322 Pesold z Chebu – a v jeho poslední čtvrtině jsou zde doloženi vladyčtí majitelé a jejich tvrz; r. 1375 prodal Dřevčice příbuzný olomouckého biskupa Jana Jindřich zvaný z Dřevčic Janovi staršímu z Meziříče, držiteli olomouckého lenního statku Slavičína, a dřevčická tvrz, k níž patřily vesnice Dřevčice a Popovice, byla výslovně jmenována jak v deskovém zápisu z r. 1382 o prodeji Jindřichem z Bělé (jinak z Merova) olomouckému biskupovi tak v listinách Václava IV. z r. 1382 a 1396, z nichž první připojila Dřevčice k menzálním statkům olomouckého biskupství, druhá pak ji potvrzovala a vracela olomouckým biskupům tvrz a statek, obsazené zatím biskupovými nepříteli. Později byly Dřevčice pronajímány a zastavovány, od r. 1437 majitelům blízkého Vrábí; první z nich, Jetřich Tluksa z Vrábí, převzal zástavu od Jana z Chotěnic nejdříve na čtyři roky s tím, že původní dluh 700 kop grošů se zvýší o dalších 40 kop, které vynaloží na přestavbu tvrze. Dřevčice však zůstaly i nadále v rukou Vrábských, od nichž se biskupové několikrát marně pokoušeli zástavu vyplatit. Ještě v druhé polovině 16. století učinil biskup Marek poslední pokus, povoliv výplatu Vilému Prusinovskému z Víckova, aby tak zachránil statek, „který v ruchách světských zastaven netoliko na stavení sešel…“, ale marně. Stejně marně se řadu let pokoušeli získat Dřevčice od olomouckých biskupů čeští panovníci jako vrchnost blízkého Brandýsa. Teprve r. 1586 je koupil se statkem Vrábím k brandýskému panství císař Rudolf II.
R. 1630 dřevčická tvrz se všemi hospodářskými budovami do základů vyhořela, byla však i s dvorem znovu vystavěna; r. 1638 žádal brandýský hejtman Dejm ze Stříteže královskou komoru „za hřeb šindelní k zapobíjení tvrze Dřevčic“. Tehdy byla snad dokončována novostavba, jejíž rozsah a ráz dosud zčásti dosvědčují její zachované zbytky. Tvrz měla lichoběžníkový půdorys, byla ohrazena vysokou zdí se zaoblenými nárožími a obehnána vodním příkopem. Mohutná obytná budova byla situována v nároží areálu vpravo od brány.
Brandýský urbář z r. 1651 o ní praví: „Tvrz Dřevčice a při ní dvůr a ovčín, to vše v spodcích od kamene vystavené a dosti rozšířené se nachází“, ale tvrz, nepoužívaná později v původní funkci, patrně chátrala a mladší zprávy se už týkají jen dřevčického dvora, který byl potom jako jediný z dominikálních dvorů brandýského paství ponechán ve vlastní režii i po provedení raabizace v l. 1777 – 1785.
Pozůstatky tvrze (ohradní zeď a někdejší obytná budova, z níž byl v 18. století upraven k dřevčickému dovru barokní špýchar, potom sýpka kontribučensko-obilního fondu) stojí na severním okraji obce (u statku čp. 1) nad rybníkem a dosud prozrazují pevnostní charakter původní stavby. Text: historie
13.4. 2004 - Hrady, zámky a tvze v Čechách,...
