Graficke pismenko První pražské nádraží bylo vybudováno v letech 1844–1845 jako jedno z největších nádraží té doby v Evropě. Jeho historie je úzce spjata s dějinami olomoucko-pražské a pražsko-drážďanské dráhy. V dubnu 1842 dostal vrchní inženýr Jan Perner úkol vyhledat trasy dráhy pražsko-drážďanské a olomoucko-pražské. Součástí zadání bylo také zvolit vhodné místo pro vybudování koncového nádraží. V  souvislosti s areálem a jeho stavebním a železničním řešením musely být akceptovány zájmy policie, důchodové správy, pošty i pražských obchodníků. Nad syntézou těchto provozů stály zájmy vojenské, protože pevnost Prahu v této době ještě obepínaly hradby. Na území nynějšího nádraží se rozkládaly hlavně zelinářské i ozdobné zahrady s domky a chatrčemi zelinářů. Výhodou polohy nádraží byla blízkost celnice, expedice poštovských vozů a skladišť tabáku. Navzdory názorům policie i nelibosti opevňovacího ředitelství byly zbourány hradby mezi Florencí a Hybernskou a nahrazeny novou kurtinou se šesti branami pro železniční koleje a se šesti vozovnami pro osobní železniční vozy. Vrata bran byla na noc zavírána. Ve vnitřním nádraží dlouhém 124 sáhů a širokém 70 sáhů opatřeném pěti kolejemi pro osobní a pěti pro nákladní vlaky měla vyrůst dvoupatrová přijímací budova s odjezdovou dvoranou, obrácená průčelím do Hybernské ulice, a rovněž dvoupatrová budova příjezdová s příjezdovou dvoranou a východem do ulice Havlíčkovy, dvě skladiště pro přicházející a odcházející zboží. Mezi oběma vyrostla v roce 1873 budova restaurační. Vnější nádraží na hluboko odkopané ploše Krenova sadu, v němž se měly stýkat a protínat obě dráhy tak, aby z každé z nich mohl vlak zajet branou jak do osobní tak do nákladní části vnitřního nádraží, bylo zastavěno jednopatrovou výtopnou s vodní stanicí blízko bran v hradbách, lokomotivní remisou, třemi vozovnami, velkými strojními dílnami a skladištěm dříví, uhlí i železa. Toto vnější nádraží asi trojnásobné než vnitřní měřilo 191x150 sáhů. Vrchní inženýr Jan Perner bydlel a úřadoval v domě čp. 1025/II v Halíčkově ulici, odkud mohl stavbu sledovat. Výstavba Pražského nádraží započatá v listopadu 1844 byla v srpnu 1845 v době dokončení olomoucko-pražské dráhy téměř dokončena. Následovaly oslavy, a potom už běžný provoz od 1. 9. 1845 na trati olomoucko-pražské a od 5. 6. 1850 i vlaků dráhy pražsko-drážďanské.

Text: historie
21.10. 2008 -