Graficke pismenko Akvadukty a napájecí kanály (tzv. stoky) byly součástí pardubické rybniční soustavy. Díky rybníkářství – budování rybníků za účelem chovu ryb – se voda z četných bažin a mokřin soustředila v rybnících a vysušená půda mohla být zemědělsky využita. První strouhy, kanály a rybníky byly vybudovány již v 11. století benediktiny z Opatovického kláštera, známou rybníkářskou oblastí se stalo Pardubicko až za pánů z Pernštejna v období konce 15. – pol. 16. století, kdy se propracovaná rybniční soustava skládala z přibližně 250 rybníků a cca 30 km napájecích kanálů. Za tvůrce pardubické rybniční soustavy je považován pernštejnský fišmistr Kunát Dobřenský (fišmistr – porybný, správce rybníka). V 18. století byly rybníky vysoušeny, aby se mohla využít výnosnější orná půda.

 
Graficke pismenko Malý akvadukt byl vybudován r. 1898, aby sváděl odpad zvaný Barevna (či Barvínka - název vznikl díky charakteristickému zabarvení vody s vysokým obsahem železa) do Malokolodějského odpadu. Malokolodějský odpad prochází pod Dvakačovickým kanálem (Zmínkou). Malý akvadukt je dlouhý 6 m a široký 3 m, v boční stěně má stavidlo, kterým lze korigovat stav vody v Dvakačovickém kanálu. Malému akvaduktu na Zmince / Dvakačovickém kanálu předcházela stavba Velkého akvaduktu r. 1892 (13,2 m), který převádí vodu Mlýnského náhonu k mlýnu v Sezemicích přes Zadní Lodrantku.

Text: historie
14.7. 2012 -