Synagoga v Úsově

Židovská komunita v Úsově vznikla po polovině 15. století, kdy došlo k vyhnání Židů z okolních královských měst, zejména z Olomouce (1454). S podporou majitelů panství se domohli četných práv, kvůli nim dokonce přeložil císař Maxmilián II. roku 1571 úsovský týdenní trh ze soboty na středu. Nejpozději na počátku 16. století obec disponovala synagogou (patrně dřevěnou) a rabínem. Komunita přežila se ztrátami třicetiletou válku, po jejím skončení se rozrostla o uprchlíky z polsko-litevského soustátí. Roku 1688 byla postavena první zděná synagoga, kterou museli Židé zbořit po vyprovokovaném incidentu s katolickým kaplanem Samuelem Jelínkem. Obci hrozil zánik, dva její příslušníci byli nespravedlivě vyhnáni z německých zemí. Až Josef II. povolil obnovu synagogy dekretem z roku 1783. Náboženská obec, která po roce 1890 spravovala rozsáhlou okolní oblast Uničovska, Zábřežska a Šumperska, se postupně zmenšovala, zanikla po obsazení Sudet 1938. Tehdy došlo k devastaci interiéru a zařízení synagogy. Ta po válce sloužila jako evangelický sbor, po jeho zániku roku 1980 zpustla. V posledních letech důkladně obnovena a zpřístupněna jako památník místní židovské komunity.

Text: historie
10.5. 2009 - Ivan Grisa, dle informačního letáku nadace Respekt a tolerance