Výsledky hledání míst

Skalní útvar (802 m. n. m.) vzniklý mrazovým zvětráváním ortorul ve starších čtvrtohorách. Je tvořen dvěma na sebe navazujícími skalními hřebeny s délkou 44 a 35 m, výškou do 12 m. Na temeni útvary podobné skalnímu hřibu. Chráněná přírodní památka.

Zbytky hradeb a příkopu hradu jehož zakladatelem je uváděn Drslav, prefekt plzeňský. Hrad vznikl koncem 12. stol. a počátkem 15. stol. byl již opuštěn. Původní hrad nebyl nejspíše kamenný, protože zbytky zdiva jsou mladšího původu.

Zámek byl postaven v 18. stol. louckým klášterem a užíván jako letní sídlo. Po zrušení řádu se v r. 1789 stal součástí panství rodu Walisů. Na začátku 19. stol. byla budova zásadně upravena a dnes zde sídlí šlechtitelský a semenářský podnik.

Kamenná litopunkturní stéla pražského jemněhmotného energetického systému, materiálem je slivenecký mramor. Stéla postavena v červenci 2004 dle návrhu slovinského sochaře Marka Pogačnika (1944).

Jednodílné výšinné opevněné hradiště z pozdní doby halštatské a raného středověku. První hradiště vyrostlo v 6. století před Kristem, konečnou podobu mu dali nejspíše Slované v 9., možná i v 8. století našeho letopočtu. Terénní náznaky (systém valů). Volně přístupné. Cesta k hradišti neznačena.

Zcela zaniklá tvrz poprvé zmiňována v roce 1373, kdy na ní sídlili příslušníci rodu Milotů. Poslední zmínka je z roku 1493, kdy Václav z Kbelova zapsal ves i s tvrzí Hynkovi z Bačkovic. Dnes je celé tvrziště zastavěno vesnickými usedlostmi a domky.

Brána bývala součástí městského opevnění. V l. 1644–1645 byla zcela zničena, brzy poté byla znovu postavena. Podruhé byla zbořena z důvodu rozšiřování městských prostor r. 1882, kdy byla část brány přenesena na dnešní místo. Orlové, kteří ji zdobí, byli přeneseni z Rohelské brány (zbořena r. 1884).

Zbytky zdiva tvrze a vsi ze 14. st., písemně doložené po r. 1412 jako majetek staroměstským měšťanů. R. 1506 uváděna tvrz jako pustá, poté zanikla i s kostelem a vsí. Dochován zarostlý pahorek s odkopaným vnitřním nárožím hranolové věže a příkopem.

Hrad založen kolem r. 1422 katolíkem Zikmundem z Vartenberka na ochranu panství před protějším Žižkovým Kalichem. V 1. pol. 16. stol. zůstal opuštěn.

Rekonstruovaný třístřílnový objekt čs. opevnění XI./186/C vz. 36 kontrolující řeku Bílinu a provoz na silnici Ústí n/L - Trmice. Jediné muzeum opevnění na Ústecku a jedno z mála muzeí tohoto typu objektu spravuje KVH Trmice. Cílem je uchování památky na odhodlání našeho národa k obraně republiky.

V překrásné oblasti NP Podyjí se nachází několik objektů armádní obranné techniky. Tento stojí jen několik metrů od řeky Dyje, která tvoří přirozenou hranici s Rakouskem, pár set metrů od hraničního přechodu Čížov - Hardegg po zelené značce.

Hradiště o rozloze 7 ha z doby hradištní, z 10. – 12. století, pravděpodobně využívané již mnohem dříve (eneolit, doba bronzová, halštatská). Dochoval se pouze zbytek prvého šíjového valu.

Nevýrazné pozůstatky opevnění po tvrzi na návrší kostelíka. O existenci tvrze vypovídají písemné prameny z let 1258 a 1259. Tehdy byl zmíněn i Václav z Lochu. Po zániku tvrze byl na jejím místě vystavěn gotický kostelík sv. Bonifáce.

Historický památník Locus perennis neboli Věčné místo označuje jeden ze sedmi hlavních bodů přesného výškového měření Rakouska-Uherska prováděného v letech 1873–1896. Nyní součást české nivelační sítě. Památkově chráněný pomník pochází z r. 1889.

Městská památková reservace v Lokti byla vyhlášena 1950, obnovena 1979. Ani to nezabránilo rozsáhlým demolicím v samém centru města. Po roce 1990 proběhla rozsáhlá obnova domovního fondu i hlavních dominant (viz samostatná hesla).