Graficke pismenko V r. 1547 získala královská komora zámek Brandýs nad Labem s rozsáhlým panstvím a vynikající honitbou. Jeho majitel, Arnošt Krajíř z Krajku, se totiž přidal k protihabsburskému odboji šlechty a měst a panství mu bylo zkonfiskováno. Čeští králové do Brandýsa pak často jezdili zejména v době honů až do r. 1740, kdy zemřel císař Karel VI. Od časů jeho dcery Marie Terezie panovníci pobývali v Praze už jen zřídka.

 
Graficke pismenko Cesta do Brandýsa vedla tehdy z Pražského hradu nejprve do Holešovic, kde býval ve Vltavě již zaniklý ostrov. Řeka tu nebyla prudká ani hluboká a proto tu byl zřízen přívoz. Pokud však vladař pobýval v Praze delší dobu, stavěl se tu přes ostrov provizorní dřevěný most, který se na zimu rozebíral. První zpráva o mostu pochází z doby kolem r. 1600, tedy za panování císaře Rudolfa II., poslední pak z let 1723 - 1732 za vlády Karla VI. Na protějším břehu cesta pokračovala po toku řeky pod vinicemi někdejších Holešoviček k vysoké skále, na níž se dnes vyjímá zámeček Jabloňka. Za skálou se stáčela do prudkého svahu a stoupala ke Kobylisům. Tento úsek byl za nepříznivého počasí jen obtížně sjízdný a koně rozblácený kopec nezvládali. Panovníkem často užívaná cesta musela být stále udržována, a proto bylo prudké stoupání v délce asi jednoho a čtvrt kilometru v letech 1628 - 1629 zásluhou hraběte Adama z Valdštejna vydlážděno.
 
Graficke pismenko Adam z Valdštejna, vzdálený příbuzný a současník slavného vojevůdce Albrechta, se narodil r. 1570 na Komorním Hrádku nad Sázavou. Po vzoru otce, kterého ztratil již v 6 letech, vstoupil do císařských služeb. Na dvoře Rudolfa II. byl postupně číšníkem, komorníkem, radou a nakonec nejvyšším sudím, za císaře Matyáše povýšil až na nejvyššího hofmistra. Kariéra umírněného katolíka pokračovala i v pobělohorské době a Adam byl od r. 1627 až do své smrti r. 1638 nejvyšším purkrabím království. Právě v té době se přičinil o vydláždění obtížného úseku cesty do Kobylis. Práce trvaly od 17. července 1628 do 30. června 1629.
 
Graficke pismenko Zásluhu hraběte Valdštejna dodnes připomíná název ulice Na Dlážděnce a úhledný jónský sloup ze žehrovického hrubozrnného šedého pískovce, který byl r. 1629 postaven na horním konci vydlážděné části cesty. Sloup o výšce asi pěti a půl metru má oblý dřík, který se k oběma koncům zužuje. Na hlavici s barokními spirálami je usazena koule. Na třech stranách hranolového podstavce se nacházejí již značně ošumělé erby, podle pramenů byl také na sloupu (snad na zbývající čtvrté straně soklu?) nápis oslavující zřízení dlážděné cesty hrabětem z Valdštejna roku 1628
 
Graficke pismenko Po téměř čtyřech staletích se sloup ocitl mezi stromy soukromé zahrady uprostřed vilové zástavby a nevysokých panelových domů. Přes poznamenání časem má vysokou uměleckou i historickou hodnotu, ale zůstává velmi málo známou pražskou památkou.

Text: historie
24.1. 2015 - Jiří Špaček (s využitím soupisu památek městské části Praha 8 a článku V. Rybaříka Pražské mariánské, trojiční a ostatní sloupy 2012)