Einmannbunker je vedle tzv. řopíků, krytů české provenience, nejčastějším opevněním, s nímž se můžeme dosud setkat na našem území. Jedná se o jednoduchý železobetonový prefabrikovaný kryt, vyráběný ve velkých sériích v letech 1939 až 45. Byl, jak napovídá název Luftschutz-Splitterschutzzelle, určen k ochraně strážného při leteckých náletech na průmyslové objekty nebo železniční zařízení. Oficiální název můžeme snad přeložit jako protivzdušná, protistřepinová kobka. Lidový název einmannbunker není zcela přesný, protože býval využíván k ochraně až tří osob. Posádky tvořili hlavně příslušníci tzv. werkschutz, ozbrojené ostrahy továren podřízené policejnímu ředitelství, střežící zajatce i totálně nasazené pracovníky pracující pro blaho říše. Pamětníci, totálně nasazení při výstavbě petrochemického komplexu v Litvínově-Záluží, vzpomínali, že těchto zařízení využívali strážní střežící sovětské zajatce, kteří v průběhu spojeneckých náletů nesměli do krytu. Osobně si pobyt v bunkru během náletu nedokáži představit, neboť při výbuších bomb skákal prý až metr vysoko.
Výrobcem krytů používaných v protektorátu a na území tzv. Sudet byla drážďanská firma Dyckerhoff und Widmann K.G., Betonwerke Cossebaude, zkráceně Dywidag. Cena se pohybovala od 430,- do 525,- RM. Dnes se s těmito stavbami můžeme setkat na celém území naší republiky, na Slovensku, v Německu, v Polsku a dokonce byla podobná zařízení zhotovována i v Anglii. Einmannbunker umístěný nedaleko nádraží v Louce u Litvínova sem byl přemístěn na podzim roku 2008 z bývalého nádraží v Horním Jiřetíně, aby unikl destrukci.Text: historie
26.11. 2010 - Prudký Martin podle www.fortifikace.net
