čtvrtek, 19. září 2019. Svátek slaví Zita, zítra Oleg
Zaniklá tvrz, která se objevuje poprvé v písemných pramenech r. 1358 kdy se odtud psali pánové Ondřej a Staněk. R. 1376 tvrz koupil Vilém, který však sídlil jinde a zde býval až o mnoho let později. R. 1416 tvrz koupil Pešík ze Lhoty. R. 1464 se zmiňuje jako pustá, zničena za husitských válek.
Zámek postaven v letech 1629-1638 Janem Arnoštem Plateisem z Plattensteina na místě starší tvrze. Později přeměněn v klášter, sklady, školu SNB, dnes v soukromém vlastnictví.
Tvrz vznikla zřejmě počátkem 15. stol. V r. 1437 se uvádí rytíř Vavřinec Smetana z Osvětiman. V r. 1517 se již tvrz uvádí jako pustá. Zda byla později ještě obnovena, není známo. Dodnes se její zbytky, sklepení a části zdiva, nacházejí v domě č. p. 61.
V zámek byla po roce 1612 přestavěna Janem Bokůvkou z Bokůvky starší tvrz. V 18. století provedl Ignác Chorynský z Ledské barokní úpravy. V r. 1841 se stal zámek majetkem Milosrdných sester, které založily sociální ústav, ten je zde dodnes.
V lese, na konci skalnatého výběžku u lesní úvozové cesty stojí malý památník s vyobrazením andělíčka a umrlčí lebky, na památku turkotatarských a kuruckých vpádů a utrpení obyvatelstva Valašskokloboucka ve 2. pol. 17. století a poč. století 18.
Památník J.A. Komenského v jednom z jeho možných rodišť. Expozice umístěna v nevelké kamenné sýpce z 18. století.
Památník na rodné místo knížete arcibiskupa olomouckého Františka Salomona Bauera (1841 - 1915).
Národní kulturní památník Ploština byl zbudován v roce 1975 na počest 30. výročí osvobození od nacismu a slouží jako připomínka tragických událostí a k uctění památky obětí II. světové války.
Památník postaven nad základy hřbitovního kostela (9. stol.) s přilehlým pohřebištěm z období velkomoravské říše. Lokalita objevena r. 1949, památník byl otevřen r. 1969. V l. 2008-09 generální rekonstrukce památníku (Slovácké muzeum v Uherském Hradišti). Památník s novou expozicí otevřen r. 2010.
Tvrz postavená r. 1512 Janem z Kunovic poté, co získal Uherský Brod. Jako sídlo panstva sloužila do r. 1611, kdy Brod koupili Kounicové. Ti zde nesídlili a dům sloužil jen správním účelům. Později byl barokně přestavěn a upraven na byty. R. 1922 jej po vymření Kouniců koupilo město.
Panský velkostatek Lichtenštejnů vznikl na přelomu 17. a 18. století. Později byl několikrát upraven, zejména koncem 19. a v 1. polovině 20. století, kdy došlo k demolici jižní části dvora. V r. 2018 bylo kvůli vysokým nákladům na záchranu areálu rozhodnuto o demolici většiny zbývajících budov.
Terénní náznaky po takřka zaniklé tvrzi ze 14. století ve východní části obce Perná. Doložena poměrně bohatým archeologicky zjištěným materiálem.
Horní tvrz v Počenicích vznikla v průběhu 14. století. R. 1409 majetkem Linharta z Bořitova. Od r. 1590 je pustá. Stávala u dnešního kostela. Dolní tvrz je zmíněna r. 1568, její místo není známo.
Dobře dochované terénní pozůstatky sídla na pomezí hradu a tvrze při zaniklé vsi prvně uváděné v r. 1350 jako majetek Herborta z Podhradí. V r. 1464 se uvádí tvrz jako pustá, ale patrně byla ještě utilitárně využívána. V r. 1501 bylo pusté již celé Podhradí.
Původně barokní zámek z let 1689-99 přestavěn z původní tvrze asi z 16. stol. V r.1739 za biskupa Jakuba Arnošta upraven a vybudován park a kostel, který se zámkem tvoří celistvý komplex. Od r. 1804 majiteli Šternberkové, kteří zde sídlili do konfiskace r. 1945. Dnes domov důchodců.
Soustava dvou novodobých rybníků na jihozápadním okraji městyse.
Pomník císaře Františka Josefa I. v podobě pískovcového kvádru s nápisem vytesaným na zkosené horní desce. Z tohoto místa císař František Josef I. v roce 1898 přihlížel vojenským manévrům a přijímal hlášení svých ordonancí.
Pomník kroměřížským obětem holocaustu je zároveň připomínkou jedné ze tří kroměřížských synagog, postavené zač. 20. stol. známým vídeňským architektem J. Gartnerem a vyhozené do vzduchu nacisty roku 1942. Pomník zhotovil známý sochař Olbram Zoubek v roce 1994.
Památník věnovaný památce 1228 vojáků zraněných a padlých v bitvě u Slavkova v roce 1805, kteří prošli valašskomeziříčským vojenským lazaretem. Památník postaven v městském parku při řece Rožnovská Bečva v r. 1899.
Poprvé se tvrz uvádí v r. 1368, kdy ji drželi bratři Oldřich a Ješek z Boskovic. Jako zemanské sídlo sloužila zřejmě až do r. 1480, kdy ji koupil Jakub z Kostelce. Po r. 1521, kdy se uvádí již jako pustá, byla zbořena a dnes se již neví, kde stála.
Minerální pramen, dříve zvaný Lesní. Byl známý již před r. 1770. Nejprve zde byla jen studánka, později kamenná jímka s dřevěným pavilonem. Po zásazích do jímání v l. 1929-30 vydatnost pramene poklesla, pramen byl tedy znovu zachycen ve studni a přejmenován na Aloisku. Pavilon je z r. 1963. 
Minerální povrchový pramen nechal hrabě Ondřej Serényi upravit někdy v l. 1669-80. Původně byl zvaný Slaný či Pramen bublavý. R. 1792 byl nově upraven a přejmenován na Amandku. R. 1988 došlo po provedení vrtu Vincentka 2 k poklesu hladiny Amandky. Dnes je voda zachycována do 3,5 m hluboké studny.
Pramen minerální vody Dr. Šťastného (Gejzír) byl pův. upraven jako studna (7 m). R 1929 byl hlubinným vrtem získán pramen tryskající do výše 20 m. Byl opakovaně upravován, r. 1963 poškozen. Znovu navrtán r. 1967 a upraven do dnešní podoby. Nese jméno MUDr. Františka Šťastného, hrdiny 2. sv. války.
Minerální pramen původně vytékal volně na povrch. R. 1905 byl zachycen v kamenném sklípku. Je jedním z nejstarších z 16 luhačovických pramenů. V l. 1929-39 byla postavena klenutá kamenná jeskyně s mříží a poblíž kruhový pavilon s výtokovou kašnou. Název získal pramen po hraběti Ottovi Szerenyim.
Minerální pramen sv. Josefa byl získán po provedení hlubinného vrtu r. 2000. Je jedním z šestnácti pramenů, vyvěrajících na povrch v okolí Luhačovic. První prameny byly zachyceny v 2. pol. 17. stol. Některé byly získány provedením hlubinných vrtů, vedených snahou o získání nezávadné minerální vody.
Minerální pramen Vincentka (dříve Hlavní pramen) byl upraven r. 1680. Je jeden z nejstarších z celkem 16 pramenů v Luhačovicích. R. 1789 nad ním byl vybudován pavilon. R. 1792 byl pojmenován po hraběti Vincenci Serényim. Pramen byl opakovaně upravován. R. 1947 byl umístěn do současné haly.
Ve vsi stála tvrz, která se uvádí pouze v r. 1464, kdy ji, již jako pustou, koupil s dvorem a pustou vsí Opatovicemi Jan z Morkovic. Po tvrzi se nedochovaly žádné pozůstatky a neví se ani, kde stála.
Opevněné hradiště o rozloze asi 6 hektarů bylo osídleno zřejmě v průběhu doby bronzové. První nálezy získány při těžbě písku. V 60. a 70. letech 20. stol. proběhl archeologický průzkum. V letech 2000-2002 byly při letecké prospekci zjištěny příznaky dvou zaniklých obloukových příkopů.
Pravoslavný chrám byl postaven v rusko-byzantském stylu v l. 1946-48 archimandritou Andrejem jako památník obětí II. sv. války, zejm. vladyky církve Gorazda, popraveného nacisty za napomáhání výsadkářům, kteří provedli atentát na R. Heydricha. V interiéru větší množství ostatků svatých a ikon.
|
Přihlášení |
Nedávno objevené tvrziště, dnes částečně porušené.