
Semanínský mostek je jednoobloukový šikmý segmentově klenutý silniční mostek na komunikaci o šířce 7 m. Šikmá délka mostku je 10 m a jeho vlastní šířka 4,85 m, s plnými parapetními zídkami. Převýšení oblouku je 50 cm, zídky jsou vysoké 95 cm. Most je vyzděn a zaklenut z pískovcových kvádrů, s nahrubo zarovnaným, nevyhlazeným povrchem, se stopami ručních kamenických nástrojů. V úrovni mostovky je opatřen na obou čelech shora okosenou římsou. Boky jsou prodlouženy formou šikmých křídel, viditelných vždy po jedné straně mostu, Protější břeh je vždy zasypán zeminou. Bez destruktivního průzkumu nelze ověřit hloubku koryta a výšku pilířů mostku, dno potoka je silně zaneseno naplaveninami. Podle historických fotografií byly koruny zídek kryty ještě kamennými deskami, které se nedochovaly, pouze v jednom krajním kvádru je dochován fragment železného spojovacího trnu, který snad mohl zajišťovat krajní desku proti případnému posunu. Mostovka je… číst dále
Kamenný jednoobloukový šikmý most přes Semanínský potok byl postaven roku 1836 při stavbě silnice Litomyšl – Lanškroun. Jedná se o kvalitní technickou památku, která dokládá úroveň kamenického řemesla i technické přípravy a které dotvářejí prostředí návsi. Most je hmotným dokladem vztahujícím se k historii obce. Stavba vyžadovala průnik šikmých čel mostu do klenebního válce a tomu přizpůsobené tvarování kamenných klenebních prvků. Jedná se o jedinečné postavení i v rámci urbanismu obce, vhodně doplňuje historické centrum s koncentrací veřejných budov – kostel se zvonicí, fara a škola. K památkové hodnotě přispívá i poměrně autentický stav stavby, ze které se nedochovaly jen krycí desky parapetních zdí. Semanínský mostek je jediným zástupcem silničního můstku plně zděného i klenutého, kamenickou technikou přesného opracování a skládání kamene, která je náročná zejména při šikmém provedení čel.
V předchozím díle jsme opustili Mariánské Skoky ve chvíli, kdy vrchnost rozhodla nahradit kapličku novým kostelem. Vydejte se s námi na další úsek cesty po osudech kdysi slavného, poté opuštěného a dnes opět objevovaného magického místa uprostřed nádherné krajiny Žluticka. Naše dnešní vyprávění začínáme v roce 1736.
Když jsme se rozhodli při své cestě po severu Francie, Normandii a Bretani zastavit v Amiens, věděli jsme, že nás čeká malebné město s řadou památek, v čele s katedrálou Notre-Dame, největší vrcholně gotickou katedrálou ve Francii. Gotických katedrál jsme cestou viděli mnoho – včetně těch nejslavnějších v Chartres a v Remeši. Amiens nám ale nabídlo něco opravdu překvapivého, co jsme jinde nepotkali – Les hortillonnages d'Amiens.
Halič je území s dlouhou a značně komplikovanou historií. Nečekanou stopu v tomto kraji zanechal československý architekt, rodem ze slovenské Myjavy, Dušan Jurkovič (1868 – 1947). Jeho jméno máme spojené s pohádkovými chaloupkami Libušín a Maměnka na Pustevnách a dalšími domy inspirovanými lidovou architekturou. To, že je autorem tří desítek vojenských hřbitovů na polsko–slovenském pomezí není až tak známo.
Stěhujete se do nového bytu? Plánujete novou kuchyň a těšíte se až v ní poprvé uvaříte? Máme pro Vás několik tipů na co si dát pozor při jejím plánování a realizaci, aby nová kuchyň nebyla zklamáním.
Rčení „panenko skákavá“ pravděpodobně zná většina z nás. Nemnozí ovšem vědí, že souvisí se zaniklou vesnicí nad Žlutickou přehradou a s uctívání mariánského obrazu, který je považován za zázračný.
Ať už si to uvědomujeme či nikoliv, žijeme v době, která nám díky pokroku a novým technologiím nabízí plnou kontrolou nad chodem domácnosti. V teplých letních měsících spoléháme na klimatizovanou teplotu vzduchu a před zimou se chráníme například regulací ohřevu vody v radiátorech.