Lurdy

Lourdes

Graficke pismenko Maria Bernarda Soubirous pocházela z chudé početné rodiny v Pyrenejích. Narodila se v začátku roku 1844 v Lurdech v jižní Francii. Otec, původně mlynář, byl dlouho bez zaměstnání. I když měla rodina velkou bídu, nechyběla zbožnost a láska. V 11 letech Bernadetta prodělala onemocnění cholerou a od té doby byla zdravotně oslabená. Do školy začala chodit až ve 12 letech. Jako nejstarší z dětí se starala o mladší sourozence a chodívala na dřevo. Na vzdělání času nezbývalo. Mívala však u sebe stále prostý růženec, který se modlila, když hnala ovce na pastvu. Po půldruhém roce se vrátila do Lurd s touhou připravit se k prvnímu svatému přijímání. Ve škole ji začaly vyučovat řeholní milosrdné sestry a zjistily, že neví nic ani o Nejsvětější Trojici. Do školy nechodila soustavně pro starost o sourozence a dřevo na topení. Ve čtvrtek 11. 2. 1858 při sbírání dřeva v massabiellské jeskyni u řeky Gavy zažila první zjevení Panny Marie, kterou označovala jen slovem "paní". Ta se jí zjevila celkem 18x v rozmezí od 11. 2. do 16. 7. 1858. Když se jí "Paní" poprvé zjevila, sáhla instinktivně po růženci, který nosila u sebe. Reakcí Madony byl úsměv a něžné gesto, na které Bernadetta nikdy nemohla zapomenout. K prvnímu rozhovoru s ní došlo při třetím zjevení 18. 2. 1858, kdy se jí P. Maria zeptala, zda jí chce udělat laskavost a přicházet za ní po 15 dní. Také jí řekla: "Neslibuji ti, že budeš šťastna v tomto životě, ale ve druhém." Při dalších zjeveních požadovala skrze Bernadettu i od ostatních modlitbu a skutky pokání. Při 16. zjevení jí řekla, že je Neposkvrněné Početí. Panna Maria přišla svět varovat a nejchudší pastýřka měla oznámit nutnost pokání k jeho uzdravení a záchraně. Přitom byl na pokyn P. Marie také ze země vyveden pramen, zprvu jako trocha bláta, ale se zájmem o vodu sílil tak, že dnes vydává 27 tisíc galonů vody týdně, přičemž jeden galon je 4,5 litru. Z různých důvodů zjevení vyvolala velký zájem prostých lidí i úřadů včetně policie a církevních hodnostářů, a to zejména pro mimořádně náhlá uzdravení, která se u jeskyně v Massabielle začala dít. Bernadettu vyšetřovali a snažili se jejím návštěvám v jeskyni zabránit, ale bez úspěchu. Zůstával o ni značný zájem a proto od října 1858 přebývala u řeholních sester, přitom chodila i do školy. Koncem března 1862 onemocněla těžkým zápalem plic a byla jí udělena svátost nemocných, pak se však uzdravila. V témže roce začala uvažovat o vstupu do kláštera. Ale až později se rozhodla pro milosrdné sestry v Nevers nad Loirou ve střední Francii. U jeskyně se rozloučila 3. 7. 1866 a druhý den přijala řeholní roucho i jméno sestra Marie Bernarda. Byla velice svědomitá, zachovávala mlčení, ale ve chvílích klidu přitahovala všechny její veselost. Neměla v sobě nic z přehnané zbožnosti. Chtěla však dle pokynu Matky Boží se co nejvíce modlit za obrácení hříšníků a obětovat za ně své utrpení. Její špatný zdravotní stav se projevil již v noviciátě. Dne 14. 8. 1866 onemocněla, 25. 10. přijala svátost nemocných a předčasně jí bylo dovoleno složit řeholní sliby. Od 8. 12. se její zdravotní stav zase zlepšil. Noviciát s řádnými sliby jí končil 30. 10. 1867. Od neverského biskupa dostala za úkol modlit se. Krom toho se snažila být užitečná i tím, že dělala pomocnici klášterní ošetřovatelce. V lednu 1873 ji přepadlo astma. Dne 3. 6. 1873 přijala potřetí svátost nemocných, ale opět se z povážlivého stavu dostala. Krátkou dobu pak byla pomocnicí sákristiánky. V říjnu 1875 onemocněla naposled. Kromě astmatu a revmatismu u ní postupovala tuberkulóza kostí a rakovina pravého kolena. Všechny obtíže nemoci přijímala Bernadetta s oddaností k oběti. K tělesnému utrpení se připojovalo i duchovní, pro nepochopení některých představených. Bernadetta přijímala všechny nespravedlnosti a ponížení s klidnou myslí. Naposled přijala svátost nemocných 28. 3. 1879 a za 20 dní její utrpení skončilo. Pohřbena byla v neverském klášteře. Blahořečena byla r. 1925 a v r. 1933 svatořečena Piem XI. Ten o ní řekl, že věrně splnila životní poslání. Její tělo zůstalo neporušené a je uloženo v klášterním kostele Saint-Gildard v Nevers. Žádné zjevení nebylo v dějinách církve tak rychle uznáno jako ono v Lurdech. Čtyři roky po vyhlášení dogmatu o Neposkvrněném početí Panna Maria toto dogma potvrdila prostřednictvím zcela nevzdělané dívky. Dne 11. února 1858 se poprvé zjevila a již za čtyři roky potvrdil biskup v Tarbes mons. Laurence pravost těchto zjevení.

Text: pověsti
15.3. 2021 - Pavel Vítek – zdroj: Životopisy svatých