Graficke pismenko Původní jihlavský farní kostel byl vystavěn v místech románského osídlení, snad tehdejšího sídla zeměpanské správy. Průzkumy pod podlahou kostela objevily základy románské stavební fáze (apsidy, jižního pilíře vítězného oblouku a dalších stavebních částí) z posledního desetiletí 12. století. První doložený patronát patřil řádu německých rytířů, od roku 1233 pak patřil želivským premonstrátům. Písemně je kostel poprvé uváděn roku 1243. Roku 1257 byla fara přenesena k sv. Jakubu Většímu v nově budovaném centru města. Jádro kostela je raně gotické z poloviny 13. století. Triumfální oblouk, presbytář s apsidou a vížkou vznikl před rokem 1270. Zajímavou teorii (i když podle novějších pramenů málo pravděpodobnou) je, že v té době byla loď předělena příčkou a zadní třetina sloužila k bydlení. Roku 1458 byl kostel poškozen vojsky Jiřího z Poděbrad. Při opravách vznikla síťová klenba presbytáře a sedlový portál do (tehdy dřevěné) sakristie. Za renesanční přestavby na samém počátku 17. století byla zvýšena loď, byly vytvořeny nové vchody s renesančními portály, byla vestavěna kruchta a na severu přistavena kamenná sakristie. Výrazně poškozen byl kostel během švédské okupace Jihlavy za třicetileté války. Po ní byl obnoven v barokním stylu. Tehdy mimo jiné vznikl vstup z kruchty na venkovní kazatelnu. Generální opravy kostela proběhly v letech 1905 a 1984.

Text: historie
23.5. 2010 - Milan Caha (zdroj: Samek B.: Umělecké památky Moravy a Slezska 2, J/N, Academia, Praha 1999 a www.svjakub.cz)