tvrz Přepychy

Podlazecký dvorec

Graficke pismenko V severní části Přepych stávaly v těsném sousedství dva dvorce, ve kterých v 16.–18. století sídlily šlechtické rodiny. Předchůdcem jednoho z těchto dvorců byl dvůr Lazce, pravděpodobně je to předchůdce většího z nich.

 
Graficke pismenko První zmínka o dvoře v Lazcích je z roku 1361, kdy Mutina a Sezema z Dobrušky darovali louku patřící dvoru v Lazcích a desátek ze vsi kostelu v Přepychách. V roce 1394 umírá Anna z Lazec v roce 1405 se uvádí Zdeník z Lazec a v roce 1408 Oldřich Flaška a Beneš z Lazec.V roce 1469 Augustin Skalka z Lazec a v roce 1479 Mareš a Jan. Jan Lazec byl man Jindřicha Minsteberského, a proto po jeho smrti postupuje Jindřich jeho majetek Mikuláši mladšímu Trčkovi z Lípy a další část majetku v Lazcích mu postupuje v roce 1499 Eliška z Doubravice. To je poslední zpráva a Lazcích, které splynuly s Přepychy a v 16. stoletím je uváděn jako dvorec v Přepychách.
 
Graficke pismenko První známý majitel většího dvorce je až z roku 1573, kdy jej vlastní Kytlic z Ehrenbergu a v rozmezí let 1579–1601 Hendrichovi Něnkovskému z Medonos, který ho v roce 1601 postupuje Janu Marešovi Dobřenskému z Dobřenic. Jeho syn Zdeněk Dobřenský z Dobřenic prodává v roce 1647 vypáleny dvůr (pravděpodobně Švédy) Johaně Rašínové rozené Ostroměřské z Rokytníka. V souvislosti s tímto prodejem se zde uvádí i sídlo této rodiny. Johana se po smrti svého prvního manžela (Jan Rašína) provdala za Jindřicha Zárubu z Hustířan a v roce 1662 dvorec prodává Fridrichovi Františkovi Vlkanovskému (synovi Karla Vlkanovského postiženého bělohorskými konfiskacemi). Tomuto rodu patří dvorec až do roku 1752. Za Vlkanovských z Vlkanova došlo k rozšíření a přestavbě dvorce a jedinou památkou na tuto etapu je erb umístěný původně na vjezdem do dvora, dnes na bývalé stodole v severní části dvora. Dvorec v roce 1752 prodává František Vlkanovský z Vlkanova Rudolfovi Colloredovi, který ho připojuje k opočenskému panství.
 
Graficke pismenko Za Colloredů a Colloredo-Mansfeldů došlo k přestavbám tohoto dvorce. K nejrozsáhlejší po požáru v roce 1810, a to v rozmezí let 1813–1814, kdy byl povětšinou dřevěný dvůr přestavěn na zděný a vznikla zde severní a jižní křídla a sýpka v západní části. Ve východní části nestálo v této době žádné stavení. Jako majetek Colloredo-Mansfeldů je dvorec do roku 1924, poté se stává zbytkovým statkem a získává jej J. Hartman. Po roce 1948 byl dvůr rozparcelován v rámci revize 1. pozemkové reformy.
 
Graficke pismenko Dnes již nelze určit přesné místo, kde stál původní dvorec. Určitě nesouvisí s budovou čp. 162, která se objevuje na katastrálních mapách po roce 1840. Jediná památka po tomto dvorci zůstává erb Vlkanovských, který kdysi zdobil průjezd dvorce a dnes je zazděn v severní části dvora.

Text: historie
30.8. 2010 - Petr Nožička, čerpáno z: Musil Svoboda, Hrady, zámky, tvrze okresu Rychnov nad Kněžnou, Grantis Ustí nad Orlicí 1998

tianDe Praha

© Copyright 1995-2019 Hrady.cz (Jiří Čížek), ISSN 1803-0076
, RSS, Vaše oblíbená místa,
Zavřít reklamu