Graficke pismenko Schwarzenberský plavební kanál, nejrozsáhlejší stavba pro vodní dopravu, zřízená v českých zemích před nástupem průmyslové revoluce, vznikla pro dopravu palivového dříví ze šumavských lesů do rakouských zemí, především do Vídně. Geniální projektant vodních staveb ve službách knížecího rodu, po kterém nese kanál jméno, Josef Rosenauer (1735–1804, více viz heslo Chvalšiny, stará radnice/museum Schwarzenberského plavebního kanálu), jej navrhl v 70.–80. letech 18. století. První část, tzv. Starý kanál o délce 39,9 km mezi osadou Jelení Vrchy a řekou Grosse Mühl (Horní Rakousy) pod jeho vedením stavělo až 1200 dělníků v letech 1789–93. Koryto kanálu je obvykle široké 2,1/2,8 m (dno/hladina) a hluboké 0,9 m. Voda se odebírá pomocí spojek z potoků, které kanál většinou mimoúrovňově kříží. Na nich jsou zřízeny nádrže (klausy) pro vyrovnávání průtoku. Jako největší klausa posloužilo i Plešné jezero, jehož hráz byla uměle zvýšena a vybavena výpustním objektem. Podél celého kanálu byla postavena obslužná cesta.

 
Graficke pismenko V letech 1821–23 byl postaven tzv. Nový kanál o délce 11,8 km (Nové Údolí - Jelení vrchy). Původní Rosenauerův návrh počítal s trasou o 17 km delší, zkrácení umožnil tunel pod úbočím vrchu Plešivec u Jeleních vrchů. Projektantem a stavitelem této části kanálu byl Ernest Meyer.
 
Graficke pismenko Vzhledem k poklesu ceny palivového dříví v souvislosti s rozšířením používání uhlí byl kanál roku 1860 upraven pro plavbu dlouhého dřeva (až do 24 m). Bylo nutno zvětšit poloměry plavební dráhy na 54 m a obložit boky a dno kanálu kamennými deskami. Dlouhé dřevo však působilo škody mlýnům a jezům na řece Grosse Mühl. Proto byla plavba dřeva roku 1891 ukončena ve městě Haslach an der Mühl, kde se překládalo na železnici (do roku 1916).
 
Graficke pismenko Roku 1887 byl kanál želnavským smykem napojen na Vltavu. Nad tehdejší železniční stanicí Želnava (dnes Nová Pec) vzniklo velké překladiště, vybavené roku 1926 obřím portálovým jeřábem s rozpětím 104 m. Tři roky nato ho sice zničila vichřice, byl však nahrazen novým výrobkem firmy ČKD, který sloužil až do zastavení provozu překladiště roku 1991.
 
Graficke pismenko To však už kanál několik desetiletí nesloužil svému účelu: naposledy se zde plavilo roku 1961. Stavba, která se z většiny ocitla v zakázaném hraničním pásmu, zvolna chátrala. Roku 1980 byl opraven dolní portál tunelu na Jeleních vrších, větší pozornosti se však kanálu dostalo až po roce 1990, odkdy je běžně přístupný. Většina umělých staveb na českém území je dnes opravena, podél celého kanálu vede turistická značka a cyklostezka.

Text: historie
6.7. 2010 - Ivan Grisa, dle H. Hlušičková a kol.: Technické památky v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, III. díl, Libri 2003 a informační skládačky NP Šumava, 2006

tianDe Praha

© Copyright 1995-2019 Hrady.cz (Jiří Čížek), ISSN 1803-0076
, RSS, Vaše oblíbená místa,
Zavřít reklamu