Graficke pismenko Vilu nechal postavit v osmdesátých letech 19. století ing. Gustav Bihl, významný severočeský podnikatel a manažer. Narodil se roku 1847, absolvoval báňskou akademii a stal se ve svém oboru uznávanou autoritou. Jako šestatřicetiletý byl jmenován generálním ředitelem Mostecké uhelné společnosti (Brüxer-Kohlenbergbau AG). V této funkci si počínal tak dobře, že z firmy na pokraji úpadku vytvořil za několik let největší prosperující těžařský podnik v  severozápadních Čechách. Husarským kouskem byla koupě zatopených dolů Nelson I, II, III, Viktorin, Fortschritt I, II, III a Gisela u Oseka a Duchcova. Tyto doly těžily v minulosti nejkvalitnější uhlí v revíru, a tak cena tři a půl milionu zlatých nebyla vysoká. Bihl navrhl výkonná čerpadla a systém hrází, s jejichž pomocí zabránil průsakům vody. Těžba v zachráněných dolech pak přinesla společnosti velké zisky a generálnímu řediteli uznání. Byl jmenován vládním radou a i mezi prostými horníky byl respektovanou osobností. Mosteckou uhelnou společnost vedl až do roku 1903. Neodešel do výslužby, ale věnoval se plně podnikání v oboru keramické výroby. Roku 1896 totiž zakoupil od Roberta Hankeho porcelánku v Ledvicích u Duchcova, jejíž výrobu výrazně zvýšil. Produkoval izolátory i kuchyňskou keramiku. Roku 1906 zaměstnával osm set lidí a obchodní zastoupení měl ve Vídni, Berlíně, Petrohradě, Moskvě, Londýně, Varšavě, Paříži, Bruselu, Amsterodamu, Curychu a Miláně. Firma tehdy fungovala pod názvem Porcellan- und Steingutfabrik G. Bihl a Com. Prosperovala i po Bihlově smrti roku 1917. Rodině zakladatele patřila až do roku 1945, kdy jí byla, spolu s vilou, na základě Benešových dekretů, zabavena. Po válce pak byla vila přestavěna na obytný dům s osmi bytovými jednotkami. K poškození dobového interiéru došlo po roce 1951, kdy se stala sídlem Domu dětí a mládeže. Všechny vnitřní ozdoby byly odstraněny a nahrazeny tehdy oblíbeným umakartem.

 
Graficke pismenko V současné době prochází přestavbou a je opět měněna na luxusní obytný dům.

Text: historie
6.3. 2010 - Prudký Martin podle časopisu Profit č.37/2009 a www.mumost.cz