Graficke pismenko K počátkům tvrze i osady Červená Lhota chybí z předhusické doby písemné prameny.První písemná zmínka je až z roku 1465 při dělení pozůstalosti Ctibora ze Zásmuk, odjinud z Vlčetína, připomínaného roku 1434 jako purkrabího na Krumlově. Z jeho dvou synů přijal Petr ze Zásmuk "ve Lhotě tvrz, poplužní dvůr a mlýn, v Jižné vesnici ... s výjimkou ... rybníka nad mlýnem a potoka nad tím rybníkem..." Dalším doloženým majitelem tvrze byl Petr Lhotský ze Zásmuk, který roku 1492 ustanovil manželku Kateřinu poručnicí svých dětí a přidal za druhého poručníka Jindřicha z Hradce, nejvyššího komorníka , u něhož byl nejspíše ve služebním poměru. Ještě roku 1542, když po shoření zemských desek obnovoval Jan Kába z Rybňan vklad trhové smlouvy s Divišem Boubínským z Újezda, nesla tvrz s poplužním dvorem vedle vsi Jižné pouhý název Lhota. Jan Kába, který držel statek s bratrem Václavem, měl roku 1536 a 1541 spory se sousedy pro pych, způsobený jim svými rybníky. Roku 1555 odmítl Jan Kába zaplatit Honsovi Vlachovi zedníkovi, zaměstnanému přestavbou českobudějovické radnice, že mu od něj "zvajšenie jednoho kříže na sklepě ... zkaženo bylo". V létech 1542 - 1555 byla původní gotická tvrz přebudována na renesanční zámek. V roce 1555 se Lhota poprvé objevuje v písemných pramenech pod názvem Nová Lhota. Po Janu Kábovi drželi tvrz synové Bohuchval a Jiří, kterí se roku 1573 po rozdělení majetku psali "na Nové Lhotě". Ke konci 16. století získal Novou Lhotu od Jiřího Káby z Rybňan jeho strýc Jan a prodal ji roku 1597 sousedovi Vilémovi Rutovi z Dírné. Do sepsání jeho kšaftu roku 1602 došel název tvrze nového vylepšení, vyjádřeného v predikátu "na Nové (jinak Červené) Lhotě, čímž se zřejmě upřesnil vnější vzhled tvrze po přestavbě. Po roce 1608 získal tvrz Červenou Lhotu Bohuslav Rut z Dírné, nedržel ji však dlouho. Za operací Marradasova pluku proti Třeboni a Jindřichově Hradci roku 1621 obsadil Červenou Lhotu kyrysnický rytmistr Antonio Bruccio, který po soudní legalizaci svévolné konfiskace podržel panství se zámkem až do své smrti roku 1639. Protože Bruccio zemřel bezdětný, připadl statek císařské komoře, od které jej ( "... totiž zámek aneb rytířské sídlo...") roku 1641 koupil ke svým statkům jindřichohradecký magnát, nejvyšší kancléř království Českého Vilém Slavata z Chlumu. V urbáři hradeckého panství z roku 1654 se praví, že "... zámek Červená Lhota stojí na skále prostřed rybníka, cihlou přikrytej, pokojíků k bydlení y sklepi suchý a pod zemí, kuchyně, marštale dosti v něm příhodný ... dvůr lhotecký přes most u zámku prostranný a dobře vystavěný ... " V letech 1658 až 1678 byly na zámku prováděny raně barokní úpravy pod vedením jindřichohradeckého stavitele Jakuba Wernera, současně pracovali na výzdobě interiérů dva italští umělci se svými tovaryši - štukatér Inocennz Cometta a malíř Giovanni Tencalla. Po vymření slavatovského rodu Františkem Leopoldem zdědila Červenou Lhotu po roce 1693 jako dědický podíl jeho sestra Marie Terezie, poprvé provdaná Fünfkircherová, se kterou panství vyženil druhý manžel Arnošt Bedřich z Windischgrätzu. Roku 1755 panství koupil František de Paula svobodný pán z Gudenus, po kterém roku1764 dědil synovec Josef. Za něj roku 1774 vyhořel v předzámčí pivovar a dvůr a zčásti byl patrně poškozen i zámek. Roku 1796 došlo k další změně držby panství - Červenou Lhotu spolu se statky Chválkov a Hojovice zakoupil od gudenusů za 202 000 rýnských zlatých slezský šlechtic Ignác Stillfried, zeť ve své době proslulého hudebního skladatele Karla Ditterse z Dittersdorfu, který pak na panství strávil poslední léta života. Roku 1807 panství zdědil Mořic sv. pán Stillfried, který jej pak prodal roku 1820 Jakubu Veithovi a jeho dceři Terezii, provdané za rytíře Bedřicha Neupauera. Roku 1835 pak Červenou Lhotu zakoupil Jindřich Eduard Schönburg - Hartenstein, jehož rodu náležela až do roku 1945. V letech 1841 - 1863 proběhla pod vedením jindřichohradeckých stavitelů Josefa Schaffera a Josefa Kocába romantická přestavba v novogotickém slohu, současně byly upravovány i interiery. Roku 1900 po dědickém vyrovnání mezi syny Alexandra Schönburga připadla Červená Lhota nejmladšímu synovi Janovi, který zastával funkci rakousko - uherského vyslance ve Vatikánu. Ten se pod vlivem svého italského pobytu rozhodl provést úpravy zámku v renesančním duchu za účasti předního vídeňského architekta Humberta Walchera z Moltheimu. Stavební zásahy probíhaly v letech 1902 až 1910 pod dohledem vídeňského architekta Viktora Siedka a stavbyvedoucího Adolfa Illeka.Roku 1913 provedl stavitel Šonský rekonstrukci mostu s demolicí středního pilíře, nahraženého patkou z dusaného betonu. V květnu 1941 došlo k rekonstrukci opěrných zdí zámku a zajištění vymleté podložní skály lomovou žulou. V roce 1945 byl zámek státem konfiskován a následujícího roku byla v zámku umístěna dětská zotavovna. V květnu 1947 byla Červená Lhota přidělena Národní kulturní komisi, která v roce 1949 zámek zpřístupnila veřejnosti. Roku 1951 byly střechy zámku nově pokryty bobrovkami, které roku 1995 nahradila stávající krytina. Současně byly rekonstruovány fasády v barevnosti, nalezené při restaurátorském průzkumu.

Text: historie
28.5. 2002 - Památkový ústav v Českých Budějovicích