Kolonie železničních zaměstnanců v Nymburce

Graficke pismenko Roku 1870 otevřela Rakouská severozápadní dráha (ÖNWB) trať z Kolína přes Nymburk do Mladé Boleslavi, kterou o tři léta později doplnila ramenem přes Lysou nad Labem do Prahy. Od počátku se s Nymburkem počítalo jako s významnou stanicí, vybavenou výtopnou a velkými dílnami. Proto společnost nechala postavit jihozápadně od svého nádraží (dnes Nymburk hlavní nádraží) kolonii úřednických a dělnických domků. Autorem urbanistického řešení (mezi dnešními ulicemi Palackého - V kolonii - U prádelny - Nádražní) byl Camillo Sitte, domy projektoval hlavní architekt společnosti Karl Schlimp (podle jeho návrhu byly postaveny i výpravní budovy nejvýznamnějších stanic dráhy v Čechách, pozdější Praha Těšnov a Děčín východ). Další objekty přibyly roku 1886 (arch. A. Baum). Tehdy počet drážních zaměstnanců zde bydlících dosáhl roku 1903 počtu 1146 (nepočítaje v to rodinné příslušníky, celý Nymburk měl v té době kolem 8 tis. obyvatel). Kolonie měla charakter moderně uspořádaného zahradního města.

 
Graficke pismenko Areál plnil bezvadně svou funkci do konce II. světové války. Po jejím skončení postupně chátrala spolu s celkovým úpadkem úrovně a sociálního statutu železničních zaměstnanců. Drastickým zásahem do unikátního celku byla demolice celé jeho střední části (mezi ulicemi Resslova a Hálkova, resp. Inspektorská a U prádelny) v 70. letech 20. století kvůli stavbě železničního učiliště. Zejména severní díl zbořeniště zůstal přitom zcela prázdný až do konce století, kdy ho zaujal nový bytový blok. Po roce 1990 se zachovalé domky většinou privatizovaly, což mělo roztodivné vlivy na jejich současný stav.

Text: historie
14.11. 2009 - Ivan Grisa, dle E. Poche a kol.: Umělecké památky Čech, svazek 2., Academia 1979 a K. Kuča: Města a městečka..., 4. díl, Libri 2000