zámek Hořovice

Nový zámek

Graficke pismenko Archeologické nálezy dokládají osídlení na dnešním území města již od 10. století. Podstatný růst koncentrace osídlení však souvisel až se vznikem panského sídla na místě dnešního tzv. Starého zámku na přelomu 12. a 13. století. Toto bylo původně dvorcem (hospodářská zástavba + obytná budova), později gotickou tvrzí a hradem. První a né zcela průkazné zmínky o opevnění jsou z dob husitských válek, respektive obléhání Hořovic Sirotky z let 1422 a  1430.

 
Graficke pismenko V dnešní stavbě Starého zámku lze již analyzovat prvky pozdně gotického hradu, na který byla tvrz přestavěna koncem 15. století. V roce 1639 byl hrad vypálen Švédy a po roce 1648 opraven v barokním stylu. Po vystavění nového zámku ztratil definitivně funkci šlechtického sídla a sloužil jako obydlí úředníkům a jako hospodářské zázemí. Kníže Jindřich Hanau-Schaumburg jej prodal státu a od roku 1929 je sídlem správy vojenských lesů.
 
Graficke pismenko Ke starému hořovickému zámku (hradu) se vážou jména slavných šlechtických rodin, které zde svého času pobývaly. V nejstarší historii šlo zejména o pány ze Žirotína (přelom 13. a 14. století), vlastníkem Hořovic (přibližně do roku 1390) byl však i sám král Václav IV., který nedaleko vystavěl hrad Točník. Dále například vlastnické právo Ondřeje Hulera, odpůrce kališníků, doložené roku 1422, svědčí nepřímo proti pravdivosti legendy o narození krále Jiřího z Poděbrad roku 1420 v Hořovicích.
 
Graficke pismenko Z dalších slavných majitelů hořovického panství lze jmenovat alespoň pány z Říčan. Jan Litvín z tohoto rodu se osobně účastnil Pražské defenestrace roku 1618 a vyhodil vlastnoručně z okna Bořitu z Martinic. Není se co divit, že po Bílé Hoře získávají Hořovice – jako konfiskát po Říčanech – právě Martinicové (roku 1622). Dcera posledního z „hořovických“ Martiniců Bernarda Ignáce – Tereza Františka – si bere za muže roku 1685 Jana Františka, hraběte z Vrbna a Bruntálu. O pět let později na něj převádí veškerý majetek po otci: Vrbnové se stávají pány na Hořovicích a rozhodují se pro stavbu nového barokního zámku.
 
Graficke pismenko Trhový odhad z roku 1709 dokládá, že v tomto roce byla budova nového barokního zámku již dokončena. Lze konstatovat četné odlišnosti od dnešního stavu (půdorys, výška, členění). Můžeme říci, že tehdejší stav k dnešnímu by se měl asi jako jádro k celku. Pravděpodobně v roce 1737 byl objekt rozšířen zhruba do dnešní půdorysné polohy písmene H. Ve stejné době byl založen zámecký park, tehdy francouzský, podle projektu Johanna Ferdinanda Schora (1686-1767). Tento muž je i autorem rokokové fresky ve vstupním vestibulu (původně hlavním sále zámku) „Oslavy věd a umění“.
 
Graficke pismenko Na přechodu mezi nádvořím zámku a parkem je dodnes možno spatřit ohrazení a bránu, kde jsou sloupy osazeny sochami a vázami z dílny Matyáše Bernarda Brauna. Obdobně i východní část parku uzavírá Sluneční brána se sochami z dílny téhož autora.
 
Graficke pismenko Začátkem 19. století došlo k úpravám nesoucím již empírové znaky. Kulaté věže s báněmi na východních koncích obou křídel byly nahrazeny čtverhrannými jednopatrovými pavilóny. Změna majitelů roku 1852 znamenala další stavební vývoj objektu. Třináct let trvající přestavba (1856-1868) zahrnovala i takové úpravy, jako zrušení centrálně umístěné kaple a vznik nového hlavního sálu na jejím místě, ubourání hospodářských budov (pivovar a vinopalna) a posuv celého severního křídla dále k severu vedlo k dosažení osové symetrie budovy. Kolem roku 1896 vznikla v zadní části severního křídla i nová zámecká kaple v empírovém slohu. Hlavním autorem návrhu většiny tehdejších úprav byl kasselský dvorní architekt Gottlob Engelhard (1812-1876). Poslední úpravy interiérů byly provedeny v letech 1922 až 1923 na podkladě návrhů prof. Ernesta Hagera z Mnichova pod vedením architekta Henflinga.
 
Graficke pismenko Nový hořovický zámek a přilehlé panství vlastnily dvě šlechtické rodiny: do roku 1852 zmínění Vrbnové, v letech 1852 až 1945 rodina pánů Hanavských (Hanau) z Hesenska v Německu.
 
Graficke pismenko Nejvýraznější osobností rodu Vrbnů byl nesporně hrabě Rudolf, prezident Královské společnosti nauk, přírodovědec, filantrop a podnikatel. Založil mj. botanickou zahradu podél obou zámků, vystavěl empírovou rodovou hrobku, zejména však investoval do hořovického železářského průmyslu. Na přelomu 18. a 19. století dosahuje zdejší slévárenství špičkové evropské úrovně zejména v produkci litinových šperků, kamen, mříží, reliéfů, soch atd. Po Rudolfově smrti panství přebírá jeho syn Eugen, mimo jiné i mecenát houslisty Josefa Slavíka, zvaného český Paganini.
 
Graficke pismenko Po prodeji panství Dominikem z Vrbna se Hořovic ujímá nový majitel, Friedrich Wilhelm, kníže Hanavský a kurfiřt hesenský. Tento v Prusko-Rakouské válce roku 1866 ztrácí Hesenské knížectví a Hořovice se pak stávají posledním útočištěm Hesensko-Kasselských knížat. Vzpomínku na „domovské“ zámky Wilhelmshöhe a Wilhelmsthal budou nadále evokovat jen detaily v upravených interiérech Hořovic – obrazy, knihy apod. Poslední hesenský kurfiřt zemřel ve svém pražském paláci (dnes tzv. Kolovratský) na Malé Straně roku 1875 a je pochován i s manželkou měšťanského původu - Gertrudou - v německém Kasselu. Druhorozený syn Moritz, dědic panství, je již pohřben v hořovické rodinné hrobce. Až do roku 1917 přechází panství na mladší bratry: po Moritzovi je to Wilhelm, Karl a poté Heinrich, který roku 1917 zemřel bez potomků.
 
Graficke pismenko Jisté bezvládí na Hořovicích (na zámku byl italský zajatecký tábor, učitelský ústav, byty) radikálně ukončil Jindřich Hanau-Schaumburg. Tento „pozapomenutý“ pravnuk prvního z hanavských majitelů Hořovic úspěšně uplatňuje dědický nárok na oba zámky, velkostatek, domy ve městě, pilu v Jincích, lesy a další majetek. Tento majetek užívá se svou manželkou Marií Terezií Fuggerovou z Babenhausen, s bratrem Tassilem (známým akrobatickým letcem) a svými čtyřmi dětmi až do roku 1945. Na základě Benešových dekretů byl zámek konfiskován a je dnes v majetku státu, ve správě Památkového ústavu středních Čech v Praze.

Text: historie
28.5. 2002 -