Zlatý pramen na Dobrošovské hoře

Graficke pismenko V době, kdy kmenová knížata usilovala o nadvládu v celé zemi České, žil na náchodském hradě rytíř, který rovněž toužil po tom, aby se stal českým panovníkem.

 
Graficke pismenko Patřila mu rozsáhlá území, šířící se z Čech až do sousedního Kladska, měl sklepení plná stříbra a zlata. Přál si ho však míti ještě více, tolik, kolik ho má český vévoda, sídlící na Vyšehradě, v srdci země České. Pak zajisté – domníval se rytíř Náchodský – byla by mu otevřena brána k moci a slávě, po níž tolik toužil.
 
Graficke pismenko Nechtěl čekati, až ho potká štěstí, počal sám k němu hledati cestu. Slyšel o staré zkušené vědmě, která má chatrč zapadlou v lesích. V ní vaří z lesních bylin čarovný nápoj, zbavuje lidi nemocí a věští jim budoucí osudy.
 
Graficke pismenko Přemohl odpor, jejž choval k hadačům a čarodějům, navštívil starou vědmu.
 
Graficke pismenko Babice uvítala vzácného hosta jízlivým úsměvem, zeptala se, co ho přivádí do její chaty. „Přicházím k tobě, aby mi svým uměním pomohla k zlatu,“ odpověděl rytíř. „Uvážils dobře svoje přání?“ zeptala se babice skuhravým hlasem. „Zlato zaslepuje, zlato svádí k zlému.“ „Nerozumuj, babo, nýbrž raď!“ zvolal rytíř netrpělivě, napjat jsa očekáváním, jakou radu mu vědma udělí. „Nuže, nedáš-li jinak, slyš a dobře vtiskni v paměť, co ti nyní povím,“ řekla vědma. „Právě dnes, v předvečer svatojanský rozkvétá v hlubinách lesních kapradí. Jeho zlatý květ jest klíčem k tvému štěstí. Zajdi do rokliny, která se níží pod mou chatrčí, najdeš tam květ, jenž se právě rozvil. S květem půjdeš k Dobrošovské hoře, jež se tyčí proti tvému hradu. Tam ve skále je skryt zlatý pramen. Obejdeš ji třikrát a v místech, kde uslyšíš zurčení pramene, dotkneš se skály čarovným květem.
 
Graficke pismenko Jakmile se otevře, vejdi dovnitř a do nádoby, kterou s sebou vezmeš, naber si zlatého proudu. Naber, pospěš ven ze skály a vylévej na měsíčním svitu! Pramen ti ztuhne v tvrdé, ryzí zlato…Dej však dobrý pozor, abys neupustil čarovný zlatý květ!“
 
Graficke pismenko Rytíř poděkoval vědmě za její radu, pospíšil do rokliny pod lesní chatou. Byl již večer, když stanul na jejím dně, na břehu potoka, který se blyštěl v šeru a v stínu kapradí jak roztálé, tekuté stříbro. Svatojanské mušky prováděly nad ním své vzdušné reje, svítíce si na cestu drobnými lampičkami. Rytíř, okouzlen tajemnou krásou svatojanské noci, bral se zvolna podle potoka, rozhlížel se, kde je tu zlatý, čarovný květ. Pojednou zahlédl pod vějířem kapradiny jasné, zářivé světlo. Shýbl se, spatřil tam třpytný, zlatý květ.
 
Graficke pismenko Zajásal, utrhl květ, pospíšil domů a z domova se vydal s nádobou k Dobrošovské hoře.
 
Graficke pismenko Učinil vše tak, jak mu poradila moudrá vědma. Obešel třikrát skálu, našel místo, kde kutali kováříčkové a kde zurčil podzemní pramen. Kouzelnou mocí zlatého květu otevřel skálu, stanul nad zlatým pramenem, který tryskal ze země a zase se v ní ztrácel. Svíraje pevně zlatý květ – klíč k svému štěstí – nabral z pramene do nádoby křišťálové vody a pospíšil s ní ze skály, aby vylil její obsah na měsíčním svitu. „Ó, díky tobě, vědmo, za tvou moudrou radu! Budu bohatým a mocným velmožem, stanu se knížetem nad všemi knížaty země!“ jásal rytíř, skláněje se nad kusem ryzího zlata, velikým jako pecen chleba.
 
Graficke pismenko Vzpamatoval se ze svého opojení, a veden hrabivostí, pospíšil znovu do nitra čarovné skály, nedbaje, že se v sluji kolem něho rojí na sta drobných kováříčků, že blýskají zlověstně očima a hněvivě svírají v drobných rukách malá hornická kladívečka. Sklonil se nad pramen, aby znovu nabral ze zlatého toku. V horečném zápalu zapomněl na výstrahu vědmy a upustil zlatý květ kapradiny. Proud jej uchvátil a strhl jej s sebou do hlubin zemských.
 
Graficke pismenko V tu chvíli se rozlehl slují vítězný výkřik tisícerých drobných hrdel, zaduněla rána – a skála se navždy zavřela.
 
Graficke pismenko Podivili se lidé nemálo, když našli pod Dobrošovskou horou kus zlata, veliký jako pecen chleba. Teprve, když jej ukázali vědmě, dozvěděli se, jak se dostal z tajemné skály na světlo, a vysvětlili si záhadu, kde tak náhle zmizel rytíř Náchodský.

Text: pověsti
4.11. 2002 - Josef Pavel, Pověsti českých hradů a zámků