Notice: Undefined index: _CIS_TYP in /var/www/hrady/class/class.ciselnik.php on line 72
zámek Litomyšl, Litomyšl
Omluvte chyby na serveru způsobené migrací na nový hardware! Na odstranění se pracuje.
Hrady.cz

Graficke pismenko V raném středověku stával na místě dnešního litomyšlského zámku pomezní hrad Slavníkovců. Zmiňuje se o něm Kosmas ve své kronice při popisu hranic slavníkovského panství r. 981. Poté, co bylo r. 995 knížectví Slavníkovců vyvráceno vojenskou mocí Přemyslovce Boleslava II., náležela Litomyšl pod vládu pražských knížat. Řeka Loučná se tehdy nazývala Trstěnice, tj. řeka s rákosím a trstěnická stezka byla významnou obchodní cestou spojující Čechy s východní Evropou.

 
Graficke pismenko Těsně před polovinou 12. století uvedl Vladislav II. s pomocí olomouckého biskupa Jindřicha Zdík a do Litomyšle premonstrátský řád, jemuž daroval celou okolní krajinu k užívání a kolonizaci. Mniši se usadili přímo na hradní vyvýšenině, kterou Jindřich zdík přezval na olivetskou horu, a postavili si zde rozlehlý komplex klášterních budov. Někdejší hrad, pokud tu ještě stál, ztratil asi tehdy již svou obrannou funkci.
 
Graficke pismenko R. 1344 se stal klášter základem biskupství pro východní Čechy a západní Moravu, zřízeného zde Karlem IV. Nový biskupský palác stál nejspíše v líci severní a východní strany dnešního zámku a jeho opevnění splývalo s hradební zdí, jejíž pozdně gotické zbytky se též nalezly při archeologickém průzkumu.
 
Graficke pismenko Když r. 1419 po smrti Václava IV. husitské revoluční hnutí ovládlo zemi, přitáhl r. 1421 před Litomyšl Jan Žižka v čele velkého vojska. Město i s okolím přijalo čtyři artikuly pražské, biskupovo sídlo na návrší nad městem zůstalo zatím ušetřeno. Až když je r. 1425 dobyli po Žižkově smrti sirotci, biskup Aleš z Březí uprchl a tím litomyšlské biskupství prakticky zaniklo. Budov byly pobořeny a do Litomyšle byli dosazováni husitští hejtmané. Poslední z nich, Vilém Kostka z Postupic, se přidal nakonec ke straně Zikmundově a r. 1436 dostal od něho Litomyšl s celým někdejším biskupským jměním do dědičné zástavní držby.
 
Graficke pismenko Kostkové z Postupic vládli na Litomyšli a okolním panství více než sto let. Byli většinou předními diplomaty i válečníky nejprve Jiřího z Poděbrad pak králů z rodu Jagellonců. Jejich snahou bylo vytvořit z dosavadní roztříštěné državy skupováním cizích vesnic nebo jejich částí celistvé panské území.
 
Graficke pismenko Palác v Litomyšli (biskupský), se stal jejich sídlem. Po požáru r. 1460 musel být palác obnoven a byl i nadále opravován a zpevňován. Nepoužívané budovy v okolí paláce i pozůstatky dalších klášterních i biskupských staveb byly koncem 15. století odstraněny a v blízkosti paláce zřízeno Nové čili Horní město, kde se pod ochranou Kostků usazovali čeští bratři z Čech a Moravy a kde r. 1503 byla založena i českobratrská tiskárna. Když se Bohuš III. Kostka zúčastnil r. 1547 odboje proti Ferdinandovi I., byl nucen postoupit litomyšlské panství královské komoře a sám dožil v Brandýse nad Orlicí, který mu byl ponechán.
 
Graficke pismenko Litomyšlské panství, které zahrnovalo vedle Litomyšle na 50 vsí a rozlehlé lesní komplexy, pak Ferdinand I. dával do zástavy věřitelům královské pokladny. V r. 1552 se stal na 15 let jeho zástavním pánem Jaroslav z Pernštejna, jenž je však záhy předal dalším zástavním držitelům. Od r. 1567 pak obdržel Litomyšl do zástavy Jaroslavův bratr Vratislav. Šlo o členy jednoho z nejmocnějších panských rodů, spřízněného sňatky s Kostky z Postupic.
 
Graficke pismenko Vratislav z Pernštejna, od r. 1566 nejvyšší kancléře Království českého, se řídil podle vzoru severoitalských knížecích dvorů, které poznal v mládí jako dvořan pozdějšího císaře a českého krále Maxmiliána II. Za manželku měl Marii Manrigue de Lara, dceru španělského vojevůdce ve službách císaře Karla V. a dvorní dámu české královny Marie, jež sama byla také Španělka. Za hlavní sídlo si Vratislav zvolil zástavní Litomyšl, ačkoli mu jako pozůstatek kdysi obrovského rodového majetku zbývala řada panství v Čechách a na Moravě. Bylo to asi z opatrnosti, neboť zástavní panství nemohlo být zabaveno či prodáno na úhradu pohledávek četných věřitelů nebo částek, za něž byl Vratislav – hlavně samému císaři, ručitelem. O hospodářství Vratislav – na rozdíl od svých předků – příliš nedbal. Rozsah litomyšlských dvorů byl spíše menší než za Kostků z Postupic, starost o provoz byla plně přenechána úředníkům. Zato se Vratislav vedle dvorské služby plně věnoval svým zálibám, mezi něž patřilo i stavebnictví.
 
Graficke pismenko Když se Vratislav z Pernštejna stal zástavním pánem na Litomyšli, nenalezl zde vlastně žádné sídlo vhodné k obývání, neboť dosavadní kostkovský palác, zasažený požáry města v l. 1546 a 1560, byl značně poškozen. Původně se počítalo s opravou či nejvýš menší přestavbou paláce. Místo toho se však Vratislav nakonec rozhodl k úplné přestavbě. Zbytky někdejšího paláce Kostků z Postupic nebyly však úplně rozbořeny, nýbrž bylo jich použito jako základů severního křídla zámku, což prozrazuje i pozdně gotický profilovaný portál v severovýchodním traktu. Vysoká věž starého paláce, která v době zahájení stavby zámku ještě stála, byla v průběhu stavby rozbořena a nahrazena novou, dodnes zachovanou. Návaznost na některé zbytky paláce však přece je dodnes patrná. Tak také vznikla dvě nádvoří, nové veliké, hlavní, a zadní mnohem menší, v podstatě asi pokrývající aspoň část nádvoří původního paláce. Celá stavba zámku, na první pohled jednolitá a zcela pravidelná, je tak vlastně rozčleněná a tvoří několik na sebe napojených celků. Začala slavnostním položením základního kamene 18. března 1568. R. 1574 bylo započato se stavbou kaple, která byla dokončena a vysvěcena r. 1577, a až potom se přestavoval starý palác na severní straně a budoval příčný trakt, oddělující velké a malé nádvoří. Vnější stavba tohoto příčného traktu byla pravděpodobně dokončena r. 1580 a až potom mohla být severní stěna velkého nádvoří vyzdobena figurálními sgrafity, plánovanými ovšem jistě již při zahájení stavby. Vnitřek severní stěny byl dohotoven asi do konce r. 1581. Stavba tedy proběhla patrně v l. 1568 – 1581, přičemž drobné dostavby se prováděly ještě po smrti Vratislava z Pernštejna (v říjnu 1582), a to nejméně do července 1587.
 
Graficke pismenko Už koncem 16. století byl zámek proslulý svou krásou, jak ukazuje žádost sedmihradského knížete Zikmunda Báthoryho císaři Rudolfovi II., aby mu daroval ten „skvělý a nádherný palác, podobající se, jak se říká, slavnému paláci Pitti ve Florencii“. Toto přirovnání vzdušné nádhery litomyšlského zámku k těžké hmotnosti florentského paláce nebylo právě zdařilé. Litomyšlský zámek patří totiž k renesančním zámkům tzv. moravského typu, kde bylo již v mnohém upuštěno od klasické výstavby.
 
Graficke pismenko Stavitelem zámku byl od r. 1568 až do své smrti v květnu 1575 císařský stavitel Giovanni Battista Aostalli, jako druhý stavitel se již r. 1570 připomíná vedoucí stavby Pražského hradu ve službách císaře Maxmiliána II. Ulrico Aostalli, který do Litomyšle nejprve dojížděl s Giovannim Battistou jako poradce, po jeho smrti pak asi sám převzal vedení celé stavby. Mezi tvůrce litomyšlského zámku patřili i další význační umělci a řemeslníci, jako kameník Battista, jehož dílem jsou například sloupy v obou patrech lodžie a hlavice komínů a který byl od počátku stavby až do r. 1573 i stavbyvedoucím. Kamení Antonín Prock byl autorem dnes již nedochované kašny v zámecké zahradě, která byla zhotovena z červeného mramoru a bílých kamenů. Jako jsou při stavbě zámku postupně uváděni mistři Hans, jenž zemřel r. 1569 či 1570, dále jeho bratr Jakub, jenž převzal zednické práce po něm, r. 1581 pak mistr Mikuláš. Mezi autory sgrafitové výzdoby na průčelí zámku byl Šimon Vlach, jenž v jednom z políček při jihovýchodním rohu zámku zanechal svůj podpis, dodnes zachovaný. Další řemeslníci – truhláři Kryštof a Matěj, tesař Andres či Šimon Grel a Albrecht Jokl, kteří lámali kámen na stavbu až u Moravské Třebové – byli patrně domácího původu, podobně i židovský dodavatel skla do oken Šťastný zámečníci, cihláři, pokrývači nebo hrnčíři, který stavěli kamna. Z úsporných důvodů se místo nádeníků používalo vězňů. Šlo o stavbu velice nákladnou.
 
Graficke pismenko První stručný popis dokončené stavby je v pernštejnském urbáři pro litomyšlské panství z r. 1610: „Zámek, ten jest všecek od kamene a cihel čtyřhranný, v kvadrát stavěný, a v něm množství pokojův, i tolikéž kaple pro vykonání služeb božích v jednom úhlu udělána jest. Po třech stranách trojnásobny a místy čtyřnásobny pokoje nad sebou jsou a v čtvrté straně toliko pavlače na sloupích neb pilířích z kamene tesného udělány; prostředkem v zámku jest zšíří a zdélí plac na 15 sáhův. V témž zámku jest veliká kuchyně; čistotná voda ustavičně po trubkách teče.“ Původní zámecký vodovod, stahující pramenitou vodu do zámecké kuchyně a do kašny v hospodářském dvoře,je dodnes v provozu. O okolí zámku urbář poznamenával: „Při témže zámku jest zahrada pro rozličné koření zdmi ohrazená, v kteréž jest prostředkem kašna od kamene mramorového tísného stavena, do nížto voda čistá ustavičně teče; v té zahradě jest rozličné roubí a štěpí štěpováno. Jest také tu zahrada dolní též zdmi obhrazená, v kteréžto jest rozličného ovocí štípí, v nížto se může pro potřebu zámeckou letním časem všelijakého vaření, semen, salátův i jiných bylin nasívati“. Podoba těchto zahrad je ovšem dnes velmi změněna. Obdobný, ale stručnější popis německý obsahuje také urbář z r. 1659.
 
Graficke pismenko Již půdorys zámku, téměř pravidelný čtverec, ukazuje výtvarnou výjimečnost. Jeho vstupní průčelí se obrací do úzkého předdvoří, do kterého se vchází renesančním průjezdem, umístěným v postranním křídle zámeckého pivovaru, zdobeným sgrafitem dvou halapartníků v renesanční zbroji.
 
Graficke pismenko Do hlavního nádvoří se dnes vchází z předdvoří mezi zámkem a pivovarem hlavním portálem se znaky Vratislava z Pernštejna a jeho ženy a s vysokým lombardským nástavcem. Nádvoří je ze tří stran ve všech třech podlažích obklopeno arkádami, na každé straně po devíti obloucích. Arkádové ochozy jsou opatřeny v přízemí čtverhrannými sloupy s hrubou bosáží, v prvém patře toskánskými a v druhém patře jónskými sloupy. Obytné trakty leží za arkádami pouze v bočních křídlech, kdežto ve vstupní stěně přiléhají arkády k čelní zdi a jen v druhém patře jsou otevřeny do průčelí. V jihovýchodním rohu prvního patra vedou do zámecké kaple dveře s bohatým portálem, opatřené na rozdíl od ostatních sálů gotizujícími vysokými okny a původně snad s vysokou věží, která shořela r. 1775 a nebyla již obnovena. Průčelí hlavního nádvoří proti hlavnímu vchodu není opatřeno arkádami, nýbrž tvoří plnou stěnu, rozčleněnou jen sdruženými okny ve třech podlažích. Volné plochy stěny mezi okny zaplňuje bohatá sgrafitová výzdoba.
 
Graficke pismenko Nejvýše pod krovem nad každým z pěti sdružených oken jsou vyobrazena poprsí vojevůdců ve zbroji, v polích mezi nimi obrázky lesních krajin se zvěří a lovcem, vpravo pak žánrový obrázek staré ženy s kocourem. Mezi okny druhého patra jsou drobné výjevy snad z antických dějin, vše patrně inspirováno předlohami s antickými reminiscencemi; zcela vpravo stojí rytíř v odění 16. století s kočkou a pěti velkými G.
 
Graficke pismenko Hlavní pole průčelní stěny nádvoří pod okny druhého patra je rozčleněno v tři nestejně široká pole. Na nejmenším, prostředním, jsou umístěny sluneční hodiny zřejmě s obnovenou malbou a chronogramem (1737). Vlevo je zobrazena jezdecká bitva před městem podle mědirytiny, která reprodukovala ve své době slavný náčrt obrazu Leonarda da Vinci pro palác ve Florencii. Vpravo je zobrazeno vítězství císaře Konstantina nad Maxenciem na Milvijském mostě před Římem r. 312; grafickou předlohou tu byla mědirytina z okruhu Marcantonia Raimondiho, reprodukující slavný obraz z vatikánských dvora v Římě, který do tzv. Konstantinova sálu zhotovil Giulio Romano.
 
Graficke pismenko Pět nestejně velkých meziokenních polí v prvním patře průčelí nádvoří rozvíjí pak ve sgrafitové technice starozákonní historii o Samsonovi v ucelené sérii pěti výjevů. Předlohou byla šestidílná série mědirytů Philippa Galla podle kreseb nizozemského umělce 16. století Maertena van Heemskercka.
 
Graficke pismenko V místnostech jsou v podstatě tři druhy kleneb: jednoduchá klenba valená, dále křížová klenba s vysoce vytaženými hřebínky a konečně tzv. klenba kapucínská, jež dodává prostoru dojem jednotnosti a ucelenosti. I tato rozmanitost se vysvětluje tím, že renesanční architekt využil některých zbytků starého paláce. Vysloveně archaizující tvary byly použity v gotizující klenbě kaple.
 
Graficke pismenko Schodiště jsou v zámku čtyři. Hlavní, široké a pohodlné, s neobvykle nízkými schody, sloužilo osobní a společenské potřebě samotné vrchnosti a jejích vznešených hostů. Druhé, mnohem užší, směřovalo ke kapli. Třetí, v nárožní věži, bylo vřetenovité a kromě cesty na věž umožňovalo projít z kuchyně do obou pater. Čtvrté, také vřetenovité, dnes již zrušené, vedlo z tzv. strážnice do prvního patra.
 
Graficke pismenko Rozlehlé sklepy, vybudované pod celým západním křídlem, jsou zřetelně dvojí. Odděluje je mohutná základová zeď, pokračující až do štítu. Jižně od této zdi jsou veliké sklepy renesanční, mnohokrát upravené, s dnes zazděným schodištěm, vedoucím na předdvoří k hospodářským budovám. V menších a nepravidelných sklepech severně od této zdi se našly zbytky gotických klenebních náběhů, krakorce i zbytek románského obloučkového vlysu; jde snad o pozůstatky sklepů starého biskupského paláce.
 
Graficke pismenko Celý obvod zámku – kromě středu průčelí nad arkádami – lemují štíty. Jejich řady nejsou pravidelné, nýbrž se zde střídají vysoké trojvrstvé a dvojvrstvé štíty s jednovrstvými štítky, které jsou k sobě řazeny v různé hustotě a vzdálenosti odlišně na každé straně zámku.
 
Graficke pismenko Zámek měl v celém obvodu i v hospodářském dvorku všechny stěny ozdobeny psaníčkovým sgrafitem, v jehož obdélníkových polích jsou zobrazeny ve stylizovaných podobách rostlinné motivy, zvířata, lidské masky i celé lidské postavy v pestrých, vynalézavých variacích. Jde celkem asi o 8 000 psaníček, z nichž žádné se přesně neopakuje. Psaníčkové sgrafito bylo v pozdějších dobách zakryto hladkou omítkou; letopočet 1781 v omítce na severní straně dokládá opravy zámku po požáru r. 1775. R. 1935 byla restaurována jižní průčelní stěna; zachovalé části obnovil sochař A. K. Pochobradský z Prahy; zničené části nahradil novými, proti duchu originálu geometricky rýsovanými obrazci. Západní stěnu do zahrady obnovili s využitím motivů zachovaných částí r. 1953 pražští restaurátoři Böswart a Erhard, kteří zase dali sgrafitu proti výraznému tónu originálu silně zdrobnělý rukopis.
 
Graficke pismenko Přes svou vnitřní stavební složitost působí zámek navenek dojmem pravidelnosti, jejíž obrovitost a monumentálnost je však dovedně zastřena teple nahnědlou kresbou sgrafit, přesně volenou gradací okenních ostění a malebnou rozmanitostí štítů. V tom tkví základní kompoziční motiv této vzácné architektury. Každá strana má přitom funkčně zdůvodněný odlišný vzhled. Lehkost a vzdušnost vstupního průčelí jsou zdůrazněny prolomenými arkádami a navíc slunečními hodinami, obnovenými ne zcela vhodně v r. 1729. Západní průčelí obrácené k městu působí monumentálně a vznešeně. Průčelí východní, nejméně pravidelné, s výstupky kaple a věže po stranách a s arkýřem v ploše stěny, skýtá pohled seversky romantický, připomínající malebnost pozdní gotiky. Architekt Giovanni Battista Aostalli navázal v této funkční nepravidelnosti na české výtvarně tradice a nedržel se přísně racionálních geometrických renesančních schémat. Litomyšlské štíty patří k nejdokonalejším specifickým projevům vyspělé české renesance; jsou nejúplnějším odkladem toho, jak byly zamýšleny a provedeny moravské zámky tohoto typu. Sgrafita na průčelní stěně nádvoří byla znalci před první světovou válkou považována za jeden z nejcennějších výtvorů v této technice v celém tehdejším Rakousko-Uhersku. Spojení italských arkádových dvorů s českými štíty a sgrafity v řešení Giovanniho Battisty Aostalliho vytvořilo ze stavby litomyšlského zámku jeden z nejcennějších skvostů nejen české renesance, nýbrž české architektury vůbec.
 
Graficke pismenko Stavba zámku je o to cennější, že pozdější stavební úpravy se nedotkly takřka v ničem jeho podstaty ani vnějšího vzhledu. Řada drobných změn byla provedena již za Jana Friedricha Trautmannsdorfa, prvního představitele rodu, který se ujal litomyšlského panství po smrti Frebonie z Pernštejna r. 1646. R. 1661 dal zbořit velkou bránu, stojící před zámkem snad již od dob biskupství, r. 1669 dal opravit velkou věž a pobít plechem novou báň, vybudovanou místo staré, která byla zničena ohněm r.1635. Do období tohoto majitele spadá patrně též vznik robustní bosáže pilířů a severní stěny v přízemí, prováděné již v raně barokním slohu. jeden z pilířů nese také letopočet 1659. Trautmannsdorfové, na rozdíl od zadlužených posledních Pernštejnů, investovali však i do hospodářství. Rozšiřovali rybniční síť, budovali dvory, dbali o lesy, na jejichž vyklučených okrajích zakládali nové osady – a samozřejmě zvyšovali roboty. Ovocem těchto náhlých změn bylo velké povstání nevolníků r. 1680 a řada menších vzpour, vždy násilně a krvavě potlačených s pomocí vojska. Hrabě František Václav Trautmannsdorf dal také v letech 1743 – 1753 vyzdobit tzv. zrcadlový sál v prvním poschodí zámku obrazy velkých bitev vojevůdce Eugena Savojského s Turky a s jinými nepřáteli ve válce o dědictví španělské. Maloval je vídeňský dvorní malíř Martin Muckenbrunner.
 
Graficke pismenko Hlavní stavební změny na zámku byly však provedeny na konci 18. a na počátku 19. století, kdy Litomyšl vlastnili po Trautmannsdorfech Valdštejnové-Vartemberkové. Jestliže ve zmiňovaném popisu zámku z urbáře z r. 1610 se psalo o „místy čtyřnásobných pokojích nad sebou“, byly myšleny kromě přízemí a dvou pater také dnes již neexistující podkrovní pokoje s okny do všech tří zastavěných stran nádvoří, jak jsou zachyceny ještě na rytině v litomyšlském tisku z l. 1700 – 1701. Ty však byly odstraněny spolu se snížením střech při úpravách nejhořejších pater po dvou velkých požárech z ledna 1768 a září 1775. Tak se stalo, že všechny prostory v obou patrech – kromě kaple – jsou radikálně přestavěny, nově přepaženy a rozděleny. V četných místnostech prvního patra se z té doby zachovaly štítové stropy a nástěnné malby malíře Dominika Dvořáka. Jen v přízemí lze nalézt nebo rekonstruovat původní dispozici a vybavení i určení většiny místností. Průčelí zámku nad arkádami bylo při těchto přestavbách opatřeno barokní věžičkou s hodinami a barokními vikýři.
 
Graficke pismenko Hospodářské budovy náležející k zámku tvořily prakticky od počátku jednotný architektonický celek se zámeckou budovou; jen zčásti se však zachovaly v původní podobě. Pivovar, stavěný v 80. letech 16. století, byl původně zdoben jednolitým pásem štítkové atiky a jeho fasáda byla zdobena psaníčkovou sgrafitovou bosáží; v jednom z ojediněle zachovaných políček je letopočet 1630. Dnešní podoba pivovaru je v podstatě barokní z úpravy F. Maxmiliána Kaňky po požáru r. 1726; jen část portálu se zachovala v renesanční podobě stejně jako členění oken ve střední části budovy. Poslední úprava fasády je z r. 1959. Na východní stěně přiléhá k pivovaru budova jízdárny z 18. století v čele předdvoří nad brodištěm s kašnou. Samostatně stojí budova koníren též z první poloviny 18. století, dílo barokního stavitele F. M. Kaňky; nad vchodem je umístěna pískovcová socha muže, vedoucího vzpínajícího se koně, modelovaná původně r. 1725 Matyášem Braunem. Vedlejší stavba kočárovny byla nedávno upravena do původní podoby před požárem, který ji po polovině 19. století napolo zničil.
 
Graficke pismenko Konec 18. století, zvláště doba hraběte Jiřího Josefa Valdštejna-Vartemberka, přinesla do zámku i nový vzruch, když vrchnost za svých letních pobytů v Litomyšli chtěla žít stejně kulturně jako v zimě ve Vídni a toužila se obklopit nádherou, tehdy vládnoucího empíru a potom rokoku. Valdštejny-Vartemberky od počátku pronásledovala zadluženost, ještě zvyšovaná hrabivostí a neodpovědností úředníků, jimž svěřovali péči o panské hospodářství. To je však neodrazovalo od jejich zálib, mezi které patřilo i pěstování ušlechtilých koní. Jako milovníci divadla dali si Valdštejnové-Vartemberkové zřídit bohatě vybavený a umělecky provedený divadelní sálek v přízemí zámku, kde se začalo hrát v dubnu 1798. Toto dodnes dobře zachované divadélko pro 150 diváků s 16 sestavami kulis a dvěma malovanými oponami, dílem Josefa Platzera, bylo do 30. let 19. století svědkem čilého divadelního života. Sami členové hraběcí rodiny a jejich úředníci vystupovali v německých a francouzských hrách před šlechtickými i měšťanskými hosty. Divadlo je vzácnou památkou divadelní architektury té doby. Z konce 18. i na počátku 19. století pochází rokoková výzdoba audienčního sálu s portréty Marie Terezie, Františka Lotrinského a Josefa II., zlacené, mnohoramenková a empírová kamna v místnostech prvního poschodí, obrovské portréty oblíbených hraběcích koní a četné obrazy krajin se stády koní v zámecké jídelně a přilehlé předsíni.
 
Graficke pismenko Z konce 18. století pochází též dnešní dispozice zámecké zahrady. Zahradní plochy, jejich dispozice i určení procházely od počátku proměnami, které lze dnes jen velmi obtížně rekonstruovat. Zahrada byla několikrát rozšiřována, ale i přemisťována v souvislosti s předpokládanými změnami v orientaci stavby. Dnešní rozčlenění se v podstatě datuje do doby Jiřího Josefa Valdštejna-Vartemberka, jenž dal koncem 18. století vyrovnat plochu před zámkem k městu /při západní straně) a upravit ji ve francouzský park, zdobený barokními a raně klasicistními sochami na zahradní zdi a zahradním pavilónem v rohu zahrady nad městem. V souvislosti s úpravou zahrady byla na jejím severním okraji postavena empírová budova s úředními místnostmi vrchnostenského úřadu a bytem ředitele panství. Za zadní, severní stěnou zámku byl upraven v romantickém slohu anglický park se zahradními stavbami, rybníčkem a vodopádem, kde byl r. 1808 umístěn pískovcový pomník s postavou ležícího lva na paměť Františka Valdštejna-Vartemberka, jenž padl r. 1796 v Itálii.
 
Graficke pismenko Do bytu a kanceláře v přízemí zámeckého pivovaru se za hraběte Jiřího Valdštejna-Vartemberka v r. 1823 přistěhoval nový sládek a pozdější nájemce pivovaru František Smetana. Dne 2. března 1824 se zde jeho ženě Barboře narodil syn Bedřich, pozdější zakladatel moderní české hudby.
 
Graficke pismenko Všechny nákladné úpravy zámku a jeho okolí za posledních Valdštejnů-Vartemberků a náročný život šlechty prohlubovaly zadluženost panství, která se vlastně vlekla již od doby pernštejnské. Zadluženost vedla v l. 1791 – 1802 a pak znovu v období 1819 – 1891 k zavedení vnucené správy z rozhodnutí soudu. Finanční situace držitelů panství byla stále neudržitelnější, až r. 1855 došlo k vyhlášení úpadku a k dražbě zámku a velkostatku s 10 dvory, 500 hektary rybníků a 4500 hektary lesů. Koupil je bavorský kníže Maxmilián Karel Thurn-Taxis, kterému již patřily sousední velkostatky Rychmburk, Chroustovice a Košumberk. Dvory byly pronajaty stejně jako pivovary a další podniky; ve vlastní režii si Thurn-Taxisové ponechali pouze výnosné rybníky a lesy. Do zámku dosadili německé úředníky, sami zde nikdy nepobývali.
 
Graficke pismenko Po vzniku Československé republiky byla sice v dubnu 1919 uvalena na velkostatek nejprve vnucená státní správa, ale již v květnu 1920 se změnila v pouhý státní dozor, který byl v srpnu 1922 úplně zrušen. První pozemková reforma postihla velkostatek velmi mírně. Thurn-Taxisům zůstaly tři dvory, na 400 hektarů rybníků a většina lesů. Přesto se tehdejší majitel Albert Maria Lamoral Thurn-Taxis soudil s ČSR u Mezinárodního soudního dvora v Haagu o výši náhrady.
 
Graficke pismenko V r. 1945 byl všechen majetek Thurn-Taxisů u nás konfiskován. Litomyšlský zámek přešel do rukou státu, stal se kulturní památkou I. kategorie a r. 1962 byl zařazen mezi národní kulturní památky. Spravuje jej Krajské středisko památkové péče a ochrany přírody v Pardubicích.
 
Graficke pismenko Pivovar byl r. 1912 označen pamětní deskou, která připomíná, že se zde narodil Bedřich Smetana. R. 1949 byl zpřístupněn veřejnosti Smetanův rodný pokoj s pietní jednoduchou moderní expozicí v celém někdejší Smetanově bytě, který byl i s přilehlou kanceláří stavebně upraven do podoby, v jaké byl ve 20. letech 19. století. Přes zimu 1973/1974 byl pak celý byt znovu upraven a vybudována nová, změněná expozice.
 
Graficke pismenko Prostory samotného zámku byly již před r. 1945 zčásti zpřístupněny a občas propůjčovány ke kulturním účelům; například v l. 1931, 1932, a 1934 se zde konaly rozsáhlé výstavy Aloise Jiráska, Boženy Němcové a Bedřicha Smetany a byla tu také umístěna městská obrazárna. Také zahrada byla otevřena veřejnosti. Po r. 1945 se však zámek stal výhradně kulturní památkou a byl využíván převážně ke kulturním účelům. V jubilejním roce B. Smetany (1949) byly z podnětu ministra školství a kultury prof. Zdeňka Nejedlého a s jeho velkou pomocí zahájeny každoroční operní festivaly Smetanova Litomyšl. Pravidelný sled festivalů byl přerušen roku 1965 a obnoven roku 1974 v rámci oslav 150. výročí narození Bedřicha Smetany.
 
Graficke pismenko Příprava na tento jubilejní rok byla také důvodem zahájení řady úprav a renovací v objektu zámku a přilehlých hospodářských budov. Postupně byla opravena figurální a psaníčková sgrafita v obou nádvořích i na obvodových stěnách, nově vydlážděny arkády, upraven rodný byt Bedřicha Smetany i expozice v něm, dokončena rekonstrukce jízdárny ve výstavní sál. Po rekonstrukci vnějšího vzhledu budovy konírny byla do původní podoby rekonstruována budova kočárovny pro potřeby okresního archívu a provedeny architektonické i zahradnické zásahy v zahradě, jež ji mají přiblížit stavu z počátku 19. století a zároveň upravit pro všestranné kulturní využití. V současné době se interiéry prvního a druhého patra zámku přebudovávají ve velkoryse řešené muzeum české hudby. První část expozice byla zpřístupněna veřejnosti v r. 1984. Nejvýznamnějším restaurátorským zásahem do vnější podoby zámku bylo obnovení původní renesanční lunetové římsy na západním a jižním průčelí.

Text: historie
15.1. 2005 - Hrady, zámky a tvrze v Čechách na Moravě a ve Slezsku - Východní Čechy


© Copyright 1995-2019 Hrady.cz (Jiří Čížek), ISSN 1803-0076
, RSS, Vaše oblíbená místa,
Zavřít reklamu