zámek Chotěboř

Městské muzeum Chotěboř

Zlý zámecký pán

Graficke pismenko Rašín, stav se pánem Chotěboře, činil poddaným, co mohl nejhoršího. Nutil je bezohledně k robotě, vymáhal nelítostně úrok a trestal krutě ty, kteří mu nemohli zaplatiti. Muži potají svírali pěsti, ženy plakaly a proklínaly necitu.

 
Graficke pismenko Za tyto své skutky nedošel Rašín ani v hrobě pokoje a klidu. Za tmavých nocí, když se schylovalo k půlnoci, ozval se v dáli na východní straně dusot koňských kopyt. Z počátku zněl jen slabě, potom se zesiloval a  zrychloval, a než se překvapený noční chodec nadál, přehnal se okolo něho v divokém letu Rašínův kočár, tažený třemi páry bujných, rychlých koní. Byli černí jako uhel, z nozder jim šlehaly plameny a ozařovaly cestu.
 
Graficke pismenko Po celou hodinu se Rašín projížděl po silnicích v okolí Chotěboře, po celou hodinu tropil jeho kočár pekelný hřmot, takže se obyvatelé, zburcovaní ze spánku, úzkostlivě krčili u oken a zděšeně pohlíželi do tmy, v níž vyšlehující plameny značily cestu, kudy táhne zjevení.
 
Graficke pismenko Chotěbořští šli na faru prositi kněze, aby Rašína, který je v noci děsí, zažehnal s pomocí Boží. Však prý má nyní podobu čerta. Snad ho samo peklo poslalo, aby rušil na zemi klid a mír.
 
Graficke pismenko Kněz slíbil, že jejich prosbě vyhoví. Tu se sešli občané, kteří měli odvahu zúčastniti se zaklínání, a radili se, jak by Rašína odpravili. Smluvili se, že si připraví meče,a jakmile kněz zastaví kočár, že k němu přiskočí ze svého úkrytu a Rašínovi setnou hlavu. Přichystali se, vzkázali pro kněze a před půlnocí se skryli u cesty, po které Rašín přijíždíval.
 
Graficke pismenko Jakmile zazněla dvanáctá, ozval se v dáli hřmot a ze tmy vyšlehly blesky, jako když se valí prudká bouře. Kněz vystoupil na silnici, připravil si monstranci. Jeho průvodci sevřeli pevně jílce obnažených mečů.
 
Graficke pismenko Však se strašidelný povoz už k nim blíži a pekelná hudba jej doprovází. „Zaklínám tě-“ vzkřikl kněz a pozdvihl proti zjevení monstranci. Kočár však přeletěl mimo něho jako šíp a do tmy zaznělo posměšné zachechtání.
 
Graficke pismenko Zklamaně vrátili se Chotěbořští domů. Druhého dne šli na poradu k hvězdopravci. Hvězdopravec jim řekl, že zastaviti kočár může jen člověk, který se narodil s Rašínem „na téže planetě“. I vyhledali takového člověka a požádali ho, aby jich zbavil Rašína. Byl to sladovnický pomocník, pijan a rváč, který se ani čerta nebál. Ten vyhověl milerád jejich přání, opásal se mečem a šel s nimi v noci do ulice, vedoucí k zámku.
 
Graficke pismenko Jakmile se zjevení objevilo, skočil směle proti němu, vzkřikl na koně hromovým hlasem „Ou, stát!“ A ku podivu, v tu chvíli se koně zastavili, jako by je kdosi uchopil za uzdy. Rašín se zdvihl v kočáře a naklonil se vpřed, aby spatřil, kdo mu zastoupil cestu. Tu k němu přiskočil odvážlivec, zamával mečem a uťal mu hlavu.
 
Graficke pismenko Koně se dali v klus, zmizeli v dálce s kočárem a bezduchým tělem. Hlava se skutálela do nedaleké studánky, padla na dno, ztratila se.
 
Graficke pismenko Příšerný povoz se od té doby už neukázal. Kolem studánky obíhal ještě po tři noci ohnivý pes a žalostně vyl, potom však strašení ustalo navždycky.

Text: pověsti
4.11. 2002 - Josef Pavel, Pověsti českých hradů a zámků.

Warning: file_get_contents(/var/www/hrady/https/adv/google.obsah-blok.txt): failed to open stream: No such file or directory in /var/www/hrady/class/class.adv.php on line 182