Graficke pismenko Nejstarší zmínkou o tvrzi je predikát Předoty a Svatomíra z Koutů, kteří roku 1368 dosazovali nového faráře v nedalekých Arnoštovicích. Někdy před rokem 1394 získal Kouty Jarohněv Kejhák z Křečovic, v jehož rodu zboží zůstalo až do poloviny 16. století. Po jeho smrti r. 1407 spravoval otcovské dědictví i za své nezletilé bratry Petráše, Bohuňka a Jana nejstarší z jeho synů Jarohněv. Když jeho bratři někdy kolem roku 1417 dospěli, připadly Kouty při dělení majetku právě Jarohněvovi. Jeho stejnojmenný syn získal roku 1454 od svého strýce Jana Brandlín a o dva roky později po něm dědil id další majetek, o který se však z rozhodnutí soudu musel podělit se svým bratrancem Petrem.

 
Graficke pismenko Genealogie rodu v dalších generacích je nejasné, roku 1469 se na Koutech zmiňují bratři Jarohněv, Svatomír a  Jaroš, na přelomu 15. a 16. století pak bratři Jan, Jarohněv, Svatomír a Vilém. Při dělení majetku někdy kolem roku 1520 z nich získal Koutskou tvrz Jarohněv, který zemřel krátce po roce 1542. Když se jeho tři synové o čtyři roky později dělili o rodový majetek, připadla koutská tvrz mladším Oldřichovi a Svatomírovi. Ti si ji mezi sebou museli rozdělit a součástí zápisu do zemských desek je tak i stručný popis sídla (blíže u popisu tvrze). Již o rok později, roku 1547 však byl Oldřich zavražděn Petrem Voračickým z Paběnic a jeho díl tvrze přešel na Svatomíra (+ před 1554). Po jednom z bratrů zůstaly dcery Alžběta a Dorota. Kouty připadly Alžbětě (+1574), která je odkázala své dceři z prvního manželství Elišce Voračické provdané za Bořka Nepoliského. Eliška zemřela již o tři roky později a statek přešel na jejich nezletilé syny. Než dospěli, spravoval jej za ně jejich otec, dědictví po matce jim však nechtěl vydat ani poté, co dosáhli plnoletosti. Teprve když jej obeslali k soudu jim za koutecké zboží vyplatil 5500 kop míšeňských grošů.
 
Graficke pismenko Roku 1600 pak Bořek prodal Kout Jiřímu Vítovi ze Rzavého po jehož smrti roku 1604 bylo panství prostřednictvím zemského soudu roku 1606 prodáno Kunhutě z Říčan, manželce majitele nedalekého Smilkova Jana z Talmberka. Koutecké panství bylo připojeno ke Smilkovu, tvrz tak ztratila svou primární rezidenční funkci a začala pustnout. Její zdivo údajně z větší části stálo ještě v 18. století, roku 1813 však bylo z až na několik zdí rozbořeno.

Text: historie
27.8. 2008 - Zany


Zavřít reklamu