PASOVARY.

Graficke pismenko Jihozápadně od Krumlova, ve faře Světlické leží ves Pasovary, v níž tvrz a dvůr, nyní již rozprodané, bývaly. Předkové starých vladyk Pasovarských byli bratří Čeněk z Cipína jinak z Metlic (r. 1278-129, Radosta (r. 128 a Domin (r. 1278-1300). Tento držel Pasovary, z nichž daroval r. 1291 klášteru Vyšebrodskému dva díly desátku. Mikuláš z Pasovar daroval r. 1312 s přivolením manželky své a synů svých desátek veškerý na popluží a dvoru Uretšláku (tuším vlastně Dvořetíně, Dworzatschlag) kostelu sv. Jakuba ve Světlíku. Roku 1314 držel také zboží Nežetické u Svin. Domin z Pasovar daroval (r. 1341, 24. června) na spasení duše své klášteru Vyšebrodskému dědiny nějaké v Kališti. Roku 1366 byl již mrtev, zůstaviv vdovu Markétu, kteráž tolikéž dobrodiní klášteru dotčenému učinila

 
Graficke pismenko Z roku Dominova pocházeli také bratří Veclin z Cipína (r. 1390-140, Řehoř z Pasovar jinak z Cipína (r. 1390-140 a Pešík z Uzdičova jinak z Pasovar (r. 1390-140, kteří r. 1397 klášteru Vyšebrodskému platy ve Stokově a Světlíku darovali. Sestry jejich Kateřina a Lidmila oddaly se životu v čistotě a pobožnosti, nevstupujíce však proto do kláštera, nýbrž bydlíce s jinnými šlechtičnami pobožnými v domě vedlé samé kaple Betlemské v Praze.
 
Graficke pismenko Po smrti Janka Lovíka z Pasovar vyprosil si zboží jeho Pasovarské, jež na krále spadlo, Matěj Višně z Větřní (r. 143, ale postoupil ho potom Petrovi Kačici z Jetřichovic a manželce jeho Elišce. Oba byli velice nábožni. Pověstný Jan de Capistrano poslal jim roku 1451 dne 6. listopadu list, jímž je učinil účastnými všech modliteb a dobrých skutků řádu Františkánského a tovaryšstva panenského sv. Klary. Tehda držel ještě Kačice Pasovary, ale komu se po něm dostaly, není známo. Nabyl jich před rokem 1472 Jiřík Višně z Větřní, jenž se po r. 1459 častěji, ale roku dotčeného po prvé jako pán Pasovarský připomíná. Toku 1475 dal poddaným kláštera Vyšebrodského ve vsi Tatteru odměnu za škody, která se jim zatopením byla stala; také r. 1481 učinil nějakou směnu, zakládaje nový rybník. Zemřel r. 1482 dne 24. března.
 
Graficke pismenko Ze synů jeho, kteří Pasovary a Větřní drželi, připomíná se mladší Erazim jen jednou r. 1489. Vácslav, syn starší, měl různice s farářem a mlynářem zádušním v Kajově o stoku, která šla na ten mlýn přes grunty jeho, ale r. 1498 byl spor ten urovnán. Držel Pasovary tvrz, dvůr a ves, tvrz pustou Trojaň se dvorem, Kajkan dvůr popl., ves Dobřejov, platy v Kramolíně a Světlíku, Zátoň dvůr popl., Větřní tvrz, dvůr s dvojím poplužím a ves, Němčí a Kaliště vsi celé, v Mezipotočí a Metlíně c. t. m., v Cipíně na jednom člověku desátek, k tomu koupil Všímary od Jindřicha Cinišpána, a vsi Dlouhou, Lhotku a Skupečnou od Adama, Petra a Jindřicha bratří Sudkův z Dluhé. Na Dluhé a Lhotě daroval r. 1533 plat klášterci na Výtoni. Žil ještě r. 1544 a nedlouho potom zemřel. Syn jeho Jan (r. 154 vychován byl na dvoře pánů Krumlovských, jimž i sloužil, pročež také, když se r. 1551 ženil, byla paní z Roggendorfu, matka mladých pánův, přítomna veselí tomu na Žirovnici, jakož i naopak Jan byl později mezi těmi, kteří jeli r. 1562 pro nevěstu Vilémovu, Žofii kněžnu Braniborskou. Týž Jan koupil sobě roku 1572 dům v Krumlově, pro nějž měl pak mnohé rozmíšky s Krumlovskými. Ves Skupečnou prodal r. 1556 Jindřichovi Sudkovi. Zemřel r. 1575 zůstaviv veškeren statek svůj synovi Adamovi. Ten nebyl dobrý hospodář, neb zadlužil nemálo statek otcovský a míval pro dluhy své i jiné ještě případnosti téměř neustálé hádky a ústrky s měšťany Krumlovskými; i stěžoval sobě nejednou při pánech a radě městské, že by oni, Krumlovští, jemu znamenité škody v lesích, v řece a zvláště při mlýně Pečkovském lovením zvěře a lapáním ryb činili, poddané jeho bez příčiny věznili a jej u pánů křivě naříkali, ačkoliv jim chce podlé všeliké možnosti své z dluhů práv býti. K zapravení svých dluhů prodal dvůr ve Višnovém (r. 157, potom Mezipotočí a konečně i (r. 158 mlýn Pečkovský. Roku 1585 byl již mrtev, a statek sirotčí spravovala sestra jeho Anna Kolichreitrova z Větřní a na Černém Dubu. I syn jeho Jan, kterýž již r. 1589 Pasovary spravoval, měl těžkosti pro dluhy otcovy, proto prodal roku 1603 Větřní s příslušenstvím Krumlovským, a r. 1615 vsi Hořejší a Dolejší Dlouhou, Šamary, Hosenšlok a mlýn Český Mikuláši Čejkovskému z Čejkov. Na tvrzi, dvoru a vsi Pasovařích věnoval r. 1617 manželce své Lukrecii Višňové z Machovic 1000 kop gr. č. Když vojska císařská r. 1620 do jižních Čech vtrhla, nastaly veliké útrapy pro Jana. Jsa již stařec a maje dosti starostí o těhotnou svou manželku neuposlechl, když jej císařský hejtman a kommissaři před sebe na Krumlov obsílali, chtějíce na něm zvěděti, bude-li držeti s císařskými. Odebral se na hrad Rožemberk a tu zůstal, až byl hrad vojskem Bukvojovým dobyt. Potom se chtěl na Pasovary navrátiti, ale již nemohl, poněvadž přestal býti tu pánem. Statek Pasovarský totiž ihned zabrán, nad Janem pak již soud nedržán, nýbrž r. 1624 dne 10. června prodány tvrz Pasovary s dvěma štěpnicemi, dvůr s pivovárem a ves, dvůr Ebenovský pod Zátoní, vsi Světlík a Uretšlák obci města Krumlova za 6840 kop 41 gr. 3 p. míš. či 7864 fl., ačkoli statek ročně 1000 fl. nesl.
 
Graficke pismenko Roku 1628 podal Janů syn Jan Adam suplikaci k císaři a ke komoře žádaje, aby mu byl statek jeho navrácen. Vymlouval se, že nikdy rebelem nebyl a věrnosť k císaři nezrušil. K výmluvě Janově odpověděla rada Krumlovská, že byl otec jeho zajisté rebel, neb při počátku rebelie odebral se prý do Písku k vojsku nepřátelskému, vzav s sebou kočího a jednoho poddaného, tam pak se nějaký čas zdržev vrátil se prý do Pasovar a odebral se potom do Rožemberka, ačkoliv prý do Krumlova, kdež se dosti šlechty zdržovalo, blíže měl a tam bez nebezpečenství bydleti mohl. Poddaní jeho jej prý marně vybízeli, aby se vrátil, také mu prý cís. hejtman vojenský kolikráte z Hořic psal a sliboval, že se mu veškeré věci vojáky odňaté navrátí, než on ani k těmto psaním neodpovídaje tak dlouho na Rožemberce zůstával, až ho císařští dobyli. Roku 1628 také Lukrecie, Janova manželka, žádala, aby jí bylo věno na Pasovařích zapsané zaplaceno, ale místodržícími jí (r. 1630 dne 14. září) nakázáno, aby si spravedlnosť svou při soudech vymáhala. Ačkoliv se i arcibiskup Salcburský Jana Adama Višně ujímal a císaře, aby mu dědictví otcovské navrátil, prosil, přece v té věci nic dále jednáno nebylo. Roku 1637 omlouval Jan Adam otce svého opět a posledně (r. 1653, 10. ledna) psal obci Krumlovské, že by za 6000 kop práv svých k Pasovarům se odřekl.

Text: historie
24.8. 2002 - August Sedláček, Hrady, zámky a tvrze Království českého (kn.9)


Zavřít reklamu