Divoký lovec

Graficke pismenko Mnohá podivná zjevení spatřovali lidé za starých dob na hradbách Kokořína. Zejména v noci, když měsíc jako veliká lampa svítil s oblohy a hrad vrhal do údolí tmavé, černé stíny. Tu se objevila na ochozu věže bílá, zářící postava, tu zase vznesla se přes příkopy bledá dívčina ve vlajících sukénkách a obtančila hrad kolem dokola. Nejčastěji však zjevoval se tady divoký lovec.

 
Graficke pismenko O půlnoci ozval se v hradě hluk, zaštěkali tam vesele jezevčíci, zarzal kůň – a za chvíli se řítila údolím za vyplašenou zvěří smečka psů. Oči jim svítily, z huby jim šlehal plamen. Za nimi hnal se na černém oři divoký lovec. Byl černě oděn a vyzbrojen kuší a šípy. Jeho bujný oř se přenášel jako pták přes rokliny a přeskakoval vesele se skály na skálu.
 
Graficke pismenko Kdo ho spatřil, ztrnul leknutím. Divoký lovec však nikomu neublížil. Projel se údolím, objel skály a naloviv zvěře vracel se zpátky ke hradu. Psi přestali štěkati a dali se do skučení, neboť se jim nechtělo zpět v zakletí. A také divoký lovec nevýskal a jeho oř už nezařehtal. Hluk se utišil a ze skalních rozvalin, v nichž zjevení opět zmizelo, ozvalo se jen temné, žalostné zaúpění…
 
Graficke pismenko Divoký lovec slitoval prý se nejednou i nad člověkem, který si chtěl v bídě zoufati, a štědře ho obdaroval. A někdy prý zavěsil na strom v lese i kožený vak, plný peněz, aby se o ně podělili chudobní dřevorubci.
 
Graficke pismenko Tak našli jednou lidé ze Mšena pod mohutným smrkem roztroušené peníze. Sebrali je a zryli a překopali půdu kol dokola smrku, neboť se domnívali, že je tu někde v zemi zakopán poklad. Když po čase opět přišli v ta místa, byly tu nové mince.
 
Graficke pismenko Tu upřeli svůj zrak v korunu mohutného smrku, neboť jen odtud mohly se peníze skutaliti na zem. A neklamali se. Visel tam na větvi kožený vak, z něhož se vytrousily.
 
Graficke pismenko Ukryli jej tam loupežníci, či snad cizinec, který zabloudiv do údolí zpozoroval v hrůze, že upadl v osidla loupežníků? Na to těžko dáti odpověď. Lid byl spíše ochoten věřiti, že jej tam pověsil divoký lovec kokořínský.

Text: pověsti
2.9. 2002 - Josef Pavel, Pověsti českých hradů a zámků


Zavřít reklamu