Zámek byl dějištěm záhadné kriminální aféry, aneb záhadná vražda jihočeského šlechtice

Graficke pismenko Hlavní osobou je hrabě Otakar Prosper Karel Berchtold, který zámek vlastnil na přelomu 19. a 20. století. Byl milovníkem umění a umělců, velkým lovcem a založením romantik. Oženil se s prostou dívkou z lidu (Kateřina Sušerová, dcera řezníka z Týna nad Vltavou) a nikterak nedbal nevole svého vznešeného příbuzenstva. V květnu posledního roku I. světové války si pozval do Neznašova přátele - umělce malíře Viléma Trska a sochaře Františka Rouse. V  dusné této době si společně chtěli spravit náladu ve zdejších lesích a trochu se pobavit lovem. V krásném májovém večeru se vraceli kočárem z honu, když náhle z lesa zazněla střelná rána. Hrabě Otakar Prosper byl zasažen několika kusy sekaného olova a v bezvědomí klesl do náruče svého přítele MUDr. Kukuly. Z bezvědomí se již neprobral a druhý den dopoledne svému zranění podlehl. Všichni uvěřili, že se tu odehrála tragedie další pytlácké msty. Pátrání po vrahovi se okamžitě ujala policie. Z četnické stanice ve Čtyřech Dvorech u Českých Budějovic byl přivezen policejní pes, který četníky dovedl k hraběcímu hajnému Tomáši Šebestovi. Ten byl zatčen a vzat do vazby. Pro nedostatek důkazů byl však osvobozen. Vdova Kateřina vypsala odměnu 5 000 korun za dopadení vraha, ale vražda zůstala neobjasněna. 19. února 1939 byl v Národní politice uveřejněn nenápadný článek "Hajný Šebesta vrahem hraběte Berchtolda?" Psalo se v něm, že dcera hraběte Julie, obdržela dopis od jistého Josefa Sedleckého ze Sušice, který ji psal, že ví, kdo byl vrahem jejího otce. Českobudějovičtí četníci se vypravili do Sušice za panem Sedleckým, který jim sdělil, že mu bývalý hraběcí hajný Šebesta, přítel z mládí, vyprávěl o svých pytláckých kouscích. Mimo jiné se zmiňoval také o tom, jak byl zaměstnán u hraběte. Jednou prý jej přistihl hrabě při pytlačení, hrubě mu vynadal, naplival do obličeje a několikrát jej udeřil rukavicemi (jiná verze uvádí, že mu slíbil místo fořta a slib nedodržel). To víš, jak mi bylo, to bylo něco pro mou povahu. "Já mu dal proto také sekanou a měl toho dost", řekl prý tehdy Šebesta Sedleckému. Sedlecký věděl, že byl jeho přítel z mládí podezřelý z vraždy, protože však netušil, jakým způsobem hrabě zemřel, nespatřoval v tom žádnou souvislost. Teprve po Šebestově smrti v r. 1930 se začal o případ zajímat a rozhodl se, že případ oznámí policii. Podle svých slov byl přesvědčen o tom, že bývalý neznášovský hajný čin spáchal. Zda byl vrahem, se však již vypátrat nepodařilo.

Text: historie
4.8. 2009 - Martina Sudová, František Kubů, Jaroslav Špiroch


Zavřít reklamu