Graficke pismenko Na severozápad od Prahy stojí v údolí Zákolanského potoka rozsáhlé zříceniny hradu Okoře. Již v r. 1228 se uvádí ves Okoř jako majetek kláštera sv. Jiří na Pražském hradě.

 
Graficke pismenko Jako stavebník gotického hradu Okoře je zmiňován bohatý pražský patricij František Rokycanský, jehož předkové přišli do Prahy na konci 13. století. Od r. 1360 se František Rokycanský jmenuje důsledně „z Okoře“. Hrad však patrně začal budovat už jeho otec Mikuláš Rokycanský.
 
Graficke pismenko Už v této nejstarší stavební fázi hrad zaujímal celý nevysoký skalnatý ostroh, jejž obtékal Zákolanský potok. Vysoká hradní zeď, která vymezovala prostor hradu, měla zhruba tvar obdélníka. Dominantu tvořila mohutná hranolová věž, postavená na nejvyšším bodě ostrohu. Do jejích zdí byla pojata mnohem starší gotická kaple, postavená asi v l. 1260 – 1270. Z oktogonu kaple zůstalo zachováno pět stran, původní hrotitá gotická okna, zdobená kružbami a okrouhlými sloupky, byla při stavbě věže zazděna a všechny ozdoby osekány. Hradní věž chránila po levé straně bránu, jíž se procházelo z prvního nádvoří do vnitřního hradu. Na druhém nádvoří k jižní hradební zdi přiléhal obytný palác, opírající se zároveň o věž. Druhý palác stál při západní hradební zdi. Z této první stavební etapy pocházejí také dvě patra sklepů, vylámaných ve skále. I když první písemné prameny připomínají hrad Okoř kolem poloviny 14. století, některé zachované stavební detaily pomáhají upřesnit dobu jeho vzniku. Především je to gotický výklenek v jižním paláci, ukončený ostrým kamenným vimperkem se zavěšenou jemnou kružbou, který umožnil posunout dobu stavby hradu snad až k r. 1330.
 
Graficke pismenko Přes impozantní dojem, jímž hrad Okoř svou rozsáhlostí působil a působí, měl vždy jen charakter málo významného šlechtického sídla. Za jeho umístění je zřejmé, že nikdy nemohl zaujímat význačnou strategickou polohu ani neplnil funkci správního centra pro větší okolí. Ba nevytvořilo se kolem něho ani ucelenější hospodářské zázemí. Vsi, které Rokycanští vlastnili – Čelákovice, Buštěves, Třebotov aj. – byly od sebe značně vzdálené. V r. 1356 prodal František Rikycanský dům na Staroměstském náměstí, vzal „odpuštění od města“ a sídlil pak převážně na Okoři. Nicméně mu v Praze ještě nemovitý majetek zůstal a v r. 1362 zastával dokonce funkci městského rychtáře. Na Okoři působil v l. 1377 – 1380 purkrabí Jan Zubák, jenž měl na starosti také záležitosti Čelákovic. Od r. 1380 byl pánem na Okoři syn Františka Jan Rokycanský, a to až do r. 1391. Další držitele hradu do r. 1414 neznáme. V tom roce se jako majitel Okoře uvádí Mikuláš z Prahy, písař urbury v Kutné Hoře, později královský podkomoří. Po něm se stal r. 1416 držitelem hradu Jindřich Lefl z Lažan a z Bechyně, který ještě téhož roku prodal Okoř Ludvíku z Florencie, apatékáři ze Starého Města pražského. Tento bohatý pražský měšťan byl horlivý katolík a v době husitské revoluce utekl z Prahy. Hrad Okoř dobylo spojené vojsko táborské a pražské na začátku r. 1421 na zpáteční cestě z výpravy do Žateckého kraje. Pražané svěřili Okoř do správy svému polnímu hejtmanu Václavu Cardovi z Petrovic. Po husitských válkách byl hrad vráce synovi Ludvíka apatékáře Janovi, který v něm přebýval až do své smrti r. 1443. Vdova po něm Dorota se provdala za Bořivoje z Lochovic. Tento držitel musel vést několik soudních sporů o statek Okoř a ještě r. 1465 se soudil s Janem z Lobkovic a Hasištejna o dluhy váznoucí na statku. Bořivoj z Lochovic začal také hrad rozšiřovat a přestavovat, ale hlavní podíl na pozdně gotické přestavbě hradu měl až jeho vnuk Bořivoj z Donína, jemuž Bořivoj z Lochovic v 70. letech 15. století celý statek Okoř odkázal. Za panství purkrabích z Donína, byly koncem 15. století provedeny nejpodstatnější stavební zásahy do původní struktury hradu vůbec. Byl přistavěn tzv. dolní hrad, který tvořilo nové vnější opevnění, táhnoucí se od samého úpatí kopce, s několika baštami se střílnami, a četné hospodářské budovy postavené uvnitř nových hradeb. Při rozšiřování hradu byly vybudovány také další dvě hradní brány. První se nalézala poblíž dodnes zachované bašty při vstupu do hradu. Z této brány se nezachovalo téměř nic, ale ještě koncem 18. století brána stála a byl na ní zřetelný znak pánů z Donína – jelení parohy a čeřen – s letopočtem 1494, jímž je datována doby přestavby hradu. Mnoho bylo v této době zřejmě přistavěno a změněno i v nejstarší části hradu. Z konce 15. století pochází budova zvaná později refektář, která vyčnívá na jihovýchodě z vnitřního opevnění hradu. Skalní šíje ve východní části ostrohu byla prokopána a voda ze Zákolanského potoka, který dosud obtékal ostroh, byla svedena do nového řečiště. Ochranu hradu měla pak poskytnout soustava nově vybudovaných rybníků.
 
Graficke pismenko Po Bořivojovi z Donína zdědil hrad jeho jediný syn Jan, ten jej však r. 1518 prodal Hynkovi Bořitovi z Martinic a na Smečně, maršálku královského dvora a hejtmanu Slánského kraje. Ve 30. letech 16. století držel Okoř Volf z Martinic a od r. 1536 jeho synovec Jan. Po velkých rodinných sporech o dědictví v 80. letech 16. století získal hrad Okoř horlivý katolík Jiří Bořita z Martinic a připojil jej ke smečenskému panství. Přestavěl renesančně nejen zámek Smečno, který byl jeho sídlem, ale i Okoř. Cílem přestavby byla přeměna středověké pevnosti v renesanční zámek. Především byl vnitřně upraven starý gotický palác v západní části hradu, jehož okna byla rozšířena. Hrad dostal novou omítku, zdobenou psaníčkovým sgrafitem, a na straně do dvora byly při paláci zřízeny kryté arkády. Obytné budovy byly opatřeny mnoha dřevěnými pavlačemi a místnosti renesančně upraveny. Z r. 1590 pochází také první popis hradu, zachovaný v urbáři smečenského panství. Zde se praví, že „zámek Vokoř jest na skále vystavený, pod cihlou krytý, při němž věže vysoká a pokojův všelikých drahně v něm, též kapla vystavená, pavlače a vížky při nich též cihlou přikrytý, pod ním sklepy v skále vylámaný, studnice hluboká, velmi pohodlná. Pod zámkem pekárna a jiného stavení nemálo, též maštale pro koně v jednom zavření, okolo toho bašty zdělaný jsou a příkopa slove val, kde se vodou nadržuje, kterážto na mlejn pod zámkem jde.“
 
Graficke pismenko Ve vlastnictví Martiniců zůstala Okoř i v první polovině 17. století s výjimkou krátkého období po r. 1618, kdy byla jako součást majetku Jaroslava Bořity z Martinic – oběti pražské defenestrace – odbojnými stavy konfiskována. Po bitvě na Bílé hoře ujal se Jaroslav z Martinic opět svého majetku; hrad Okoř pak r. 1649 odkázal jezuitské koleji u sv. Klimenta s tím, aby z důchodů tohoto statku byli vydržováni v semináři tři mladící ze smečenského panství, kteří by se chtěli věnovat duchovní dráze na některém z martinických statků. Jezuité připojili nově získaný dvůr a hrad Okoř k svému sousednímu statku Tuchoměřicím. Za třicetileté války byl ale hrad tak zpustošen, že byl i s vesnicí Okoř v rozvalinách. Svědectví o tom podává nejen Bohuslav Balbín ve svých Miscellaneích, ale ještě podbrobněji informuje o zchátralosti Okoře ocenění tuchoměřického statku z r. 1666, v němž se Okoř popisuje takto: „Zámek okořský dokonce pustý, při kterémžto od zdí mnoho se ještě vynachází, i sklepy některé v něm by k užívání býti mohly.“ Jezuité hrad v 70. – 80. letech 17. století postupně opravovali. V l. 1665 – 1666 byly postaveny dva nové mosty vedoucí do hradu. Ohořelé střechy paláců a ostatních budov byly znova opatřeny krovy a pokryty šindelem, v l. 1673 – 1675 byl postaven nový krov nad věží, spraveny v ní podlahy a zejména „v té věži kaplička, kde od starodávna bejvala, zase vyzdvižena“. Za zmínku stojí, že tato obnovená kaple sv. Václava byla dne 21. 7. 1675 vysvěcena prelátem a děkanem pražského kostela, známým historikem a vlastencem Tomášem Pešinou z Čechorodu.
 
Graficke pismenko Koncem r. 1680 byl hrad už „třetím dílem spravený“. V 90. letech byl již ntolik upraven, že sem mohli jezdit „na vakace“ jezuité z pražské koleje, kteří před tím, než byly prodány Průhonice, trávili „rekreací“ na tomto statku. V l. 1700 – 1712 byla Okoř téměř úplně vyzdvižena z trosek, zejména byl zřízen nový refektář, kuchyně, sýpky atd. Podle pozdějšího svědectví byla v té době v jižním paláci velká soudní síň a vedle ní zbrojnice. Hned za zbrojnicí vedla prý dvířka do vězeňských cel. Úpravami za panství jezuitů byl stavební vývoj hradu Okoře dokončen. Jezuité byli také posledními majiteli hradu, kteří jej skutečně obývali. Po zrušení jezuitského řádu r. 1773 a konfiskaci jeho majetku se Okoř dostala do správy studijního fondu a od té doby začala chátrat, až se časem stala ruinou. Ke zkáze hradu přispěli značnou měrou i vesničtí obyvatelé, kteří postupně odnášeli z hradu stavební materiál. Popud k tomuto ničení dal sám správce statku, který r. 1773 poručil strhat střechy, prodal dřevo, trámy i tesané kameny.
 
Graficke pismenko Rozpadávající se hrad byl pro nového majitele – studijní fond – stále větší přítěží. Drolící se zdi neustále ohrožovaly vesnické domky v podhradí. A tak tomu bylo až do 20. století. Po r. 1921, kdy se zřícenina stala majetkem státu, začaly se na Okoři provádět nejnutnější opravy a zabezpečovací práce pod vedením architekta E. Sochora. Dnes pečuje o trosky hradu Středočeské muzeum v Roztokách u Prahy, které zde provádí archeologický průzkum a s velkými náklady tuto zajímavou památku zabezpečuje.
 
Graficke pismenko Zachované zříceniny hradu Okoře jsou rozsáhlé. Z dolního hradu, vybudovaného koncem 15. století, zůstala sice jen část zdiva opevnění, bašta a nepatrné zbytky první brány, zato z nejstarší části, tzv. horního hradu, dosud stojí obvodové zdivo refektáře, zřízeného koncem 15. století, přízemí brány na druhém nádvoří a zejména východní část bývalé pětipatrové hranolové věže se zbytky gotické kaple v přízemí. Zachovaly se také části obou paláců, obdélných staveb původně dvoupatrových, i zasypaná studně. Na zdivu západního paláce, přestavěného v 16. a 17. století, jsou dosud patrné stopy renesančních úprav, psaníčkového sgrafita na fasádě, sdružená okna, valené klenby místností apod. Z barokních úprav, které provedli jezuité a jež byly zaměřeny především na opravy zchátralých budov, se nezachovalo téměř nic.

Text: historie
13.6. 2004 - Hrady, zámky a tvrze v Čechách na Moravě a ve Slezsku - Praha a Okolí

Warning: file_get_contents(/var/www/hrady/https/adv/google.obsah-blok.txt): failed to open stream: No such file or directory in /var/www/hrady/class/class.adv.php on line 182