O šenovském pánovi

Šenovský zámecký pán byl chamtivý a krutý. Každý den osobně kontroloval, jak jeho drábi pohánějí poddaný lid k práci. Měl jednu slabůstku. Miloval rychlou jízdu. Jezdil s větrem o závod, že při té ďábelské jízdě strhal své koně, nelitoval. Jednou po kontrole šenovských polí se chtěl podívat, jak postupují práce na petřvaldském úseku. Aby všechno stihl včas, přikázal kočímu, aby nelitoval koní a pořádně je popohnal. Kočí měl koně rád, biče nepoužil a tak pán, jemuž se jízda zdála stále pomalá, vytrhl kočímu opratě a bič z rukou a hnal koně jako ďábel sám. V Petřvaldě, zrovna uprostřed cesty, leželo malé dítě - ještě batole.Když je kočí zpozoroval, prosil " Pane, proboha zastavte, " ale pán jen tím víc popohnal koně bičem a nemilosrdně na dítě najel. Kočímu se hrůzou zježili vlasy na hlavě nad tolikou bezcitností a bezbožností. Ozval se bolestný nářek dítěte a neustával. Kočímu pronikl až k srdci. Také pán najednou dostal strach. Strčil kočímu opratě do rukou a kázal otočit a jet domů. Leč ani doma pláč dítěte neustával. Ozýval se ze všech koutů i z komína. Od těch dob neměl pán doma pokoje a tak jel s kočím do světa. Jezdili od zámku k zámku, z návštěvy na návštěvu, ale pán nikde nenacházel klidu. Stále se mu ve snech zjevovalo zakrvavené dítě, stále slyšel jeho nářek a ten ho zbavoval rozumu. Jednou je zastihla noc v lese, prosil o nocleh ve staré chalupě. Paní Meluzína je nechala přenocovat a pánovi poradila " Svěřím ti psa, pokud ho budeš vískat a pes bude spát, budeš mít od nářku dítěte pokoj, ale jakmile se pes probudí a štěkotem mě přivolá, trápení ti začne znovu." A tak pán vískal psa. Když mu ruce umdlévaly, pes se probíral a začal výt. Tu pán zase rychle vískal a psa uspával. Nakonec poručil kočímu, aby se v této nekonečné práci vystřídali. Ale kočí si řekl, co bych trpěl za panskou vinu. Vyptal si prosnou kaši, nasypal ji do psího kožichu a pustil k němu kuřata. Pánovi se nápad kočího líbil a bohatě ho odměnil. teď už měl vystaráno. Zlé sny ho nepronásledovaly i nářek dítěte ustal. Život se vracel do starých kolejí. Psovi pravidelně dosypávali a kuřata zobala. S pánem se však stala proměna. Vlastní utrpení ho donutilo přemýšlet, proč vzniklo. Litoval svých činů, napravoval viny a stal se dobrým a spravedlivým.

 
Graficke pismenko Toto je jen jedna z verzí této pověsti

Text: pověsti
16.3. 2005 - Jan Rolenc podle: www.rkka.cz - regionální knihovna Karviná