Graficke pismenko Nejstarší částí hradu je jádro v nejvyšší poloze staveniště. Jde o bergfritovou dispozici lichoběžníkového tvaru o délce přibližně 55 metrů a šířce 12–25 metrů. Zbyly zde pouze základy a destrukce budov. Válcový bergfrit stál v čele jádra, dnes z něj zbylo pouze torzo, vlastně jen interiér, který nezkušenému návštěvníkovi může připomínat spíše studnu. Berfrit měl průměr okolo 8,5 metrů a vnitřní světlost přízemí 2,3 metru; síla zdiva byla 3,1 metru. Nejstarší palác stával naproti bergfritu v jihovýchodním nároží jádra, zatímco tradičnější místo pro palác na konci dispozice zaujal vstupní příhrádek. Před palácem jsou zbytky cisterny vylámané do skály. Další objekt stál vedle bergfritu při severní hradbě jádra.

 
Graficke pismenko K nejstarším částem hradu patřilo nepochybně také předhradí, které obklopuje jádro ze severní a východní strany. Leží o 5 metrů níže a nebylo odděleno příkopem, což v této oblasti není neobvyklé; nicméně jižně od bergfritu je ve svahu deprese, která může být zbytkem zasypaného příkopu – to by ale musel potvrdit či vyvrátit archeologický výzkum. Toto starší předhradí bylo od předpolí hradu oddělené velkým příkopem, který je široký 25 metrů a v současné době hluboký 7 metrů. Předhradí chránila obloukovitá štítová hradba se vstupní bránou. Ze zbytků se tloušťka štítové zdi odhaduje na 4–5 metrů, ale výšku určit nelze. Stejně tak není jasné, zda byla postavena najednou, či vznikla zesílením starší hradby. Zbytky boční hradby mají tloušťku 2 metry. V předhradí se dochovaly také relikty dvou zděných stavení – na jihovýchodě za štítovou zdí a při severní hradbě. Na severu, kde byl svah mírnější, chránil předhradí ještě malý parkán.
 
Graficke pismenko Odborníci se shodují na tom, že zesílení štítové zdi, obezdění příkopu na vnější straně kontraskarpovou zdí a uzavření příkopu příčnými zdmi proběhlo během pozdně gotické přestavby (asi půlstoletí před zánikem hradu). V této době pravděpodobně vzniklo také nové předhradí (či nahradilo původní primitivní opevnění), které má pravidelný obdélný tvar 40x52 metrů. Na východě bylo odděleno dalším příkopem, částečně vysekaným ve skále, širokým 25 metrů a 5 metrů hlubokým, před kterým byl ještě vyhozen val. Příkop a vnější val obepínají také celou severní stranu hradu – nové předhradí i starší část hradu – val je částečně na straně k předhradí obezděn a na koruně zřejmě nesl palisádu. Samotné nové předhradí bylo obehnáno jednoduchou hradbou, z níž zbylo jen pár zbytků. V severní části bylo k hradbě přiloženo dlouhé, zřejmě jen přízemní stavení.
 
Graficke pismenko Přístupová cesta vedla od vsi ze severu a vstupovala do východního příkopu, jehož dno bylo kvůli komunikaci srovnáno a upraveno. Cestu kontrolovala subtilní hranolová vížka, jejíž torzo se zachovalo. Občas bývá považována za bránu starší stavební fáze hradu, ještě před tím, než cesta vedla příkopem (viz jedna z kreseb), není to však příliš pravděpodobné – čelní val, který byl vybudován se stejné stavební fázi jako ona vížka a příkop, není přerušen žádným pozůstatkem starší přístupové cesty. Naopak se zdá, že vížka byla jediným prvkem obrany, který umožňoval boční postřel cesty na dně příkopu. Cesta dál vedla podél jižní strany předhradí, kde se k předhradí připojoval podélný příhrádek. Ten umožňoval obranu posledního úseku cesty před branou do předhradí. Jižní hradba tohoto příhrádku je nejzachovalejší zdí hradu. Část stojí v plné výši, v horní části je 50 cm silná a završená šikmou stříškou. Zachovaly se i úzké střílnové štěrbiny pro ruční střelbu. Hradba neměla kamenný ochoz, přístup byl zřejmě řešen dřevěnou konstrukcí. U jihozápadního cípu příhrádku vstupovala cesta do šikmo postavené brány, před kterou nebyl vybudován příkop. Z brány do nádvoří pak cesta procházela 15 metrů dlouhým zalomeným koridorem, bráněným z obou stran. Jde o typický pozdně středověký obranný prvek, který se užíval na pernštejnských hradech. Většinou byly tyto koridory vysunuty do předpolí a byly proto ze stran snadno zranitelné. Zde byl koridor přimknut k hradbě, což jej činilo méně zranitelným. Z nádvoří předhradí pokračovala cesta po mostě, který byl umístěn nad severní částí příkopu. Na předhradí je znatelný nájezd předmostí a před čelní hradbou je patrný zděný pilíř mostu, který před hradbu předstupoval. Cesta pak pod kontrolou bergfritu procházela k západu (severně pod jádrem) až k opyši, kde se stočila k jihu a pak vedla přes příhrádek až do jádra.
 
Graficke pismenko Pozdně gotické opevnění spoléhalo na vedení přístupové cesty, postřel z hradeb a z jedné malé věžičky, na krátký vstupní koridor a mohutnou štítovou zeď. Brána do předhradí neměla ani příkop. Pokud tedy snad vojska Matyáše Korvína zaútočila na hrad, byl pro ně snadnou kořistí.

Text: popis
2.10. 2010 - Ivka