Morový, mariánský, trojiční sloup – obecně

Graficke pismenko Sloupy či výstižněji statue (ne vždy jde o sloup), často nesoucí na vrcholu sochu Panny Marie, bývaly vztyčovány v souvislosti s morovými epidemiemi. Stavěly se v době baroka (17. stol.) a později jako památníky/výraz vděku za odvrácení morové rány nebo jako ochranný sloup proti možné nákaze. Sloupy byly zároveň i památníky obětí moru.

 
Graficke pismenko Ne každý mariánský sloup je zároveň morový a naopak, mnoho mariánských sloupů bylo vztyčeno jako připomínka jiné události než morové epidemie (požár, konec neúrody) nebo v rámci mariánského kultu, morové sloupy nesou často sochy i jiných svatých - nejčastěji Nejsvětější Trojice – trojiční sloupy. Nejvíce trojičních sloupů pochází z období let 1711-1720; ve kterém proběhla druhá velká morová nákaza (1713-1715) barokního období.
 
Graficke pismenko Sloupům předcházela v obd. středověku boží muka nebo sochy tzv. rolandů; soch rytířů stojících na vysokém podstavci; jejichž význam však byl odlišný. Inspirací pro morové a mariánské sloupy byla antická architektura a egyptské obelisky.
 
Graficke pismenko První skutečný mariánský sloup byl vztyčen v Římě, na náměstí Santa Maria Maggiore r. 1614, v Praze byl vztyčen r. 1650 na Staroměstském náměstí (zničený r. 1918). Hromadné vztyčování sloupů u nás propuklo za morové epidemie v l. 1678-80, další morová vlna proběhla v l. 1713-1715 (první velká epidemie moru se v českých zemích poprvé objevila v l. 1280-81, od té doby se morové vlny opakovaně vracely).
 
Graficke pismenko Mariánský kult, uctívání Panny Marie, byl velmi intenzivní v obd. baroka do poč. 20. stol. Panna Marie, matka Ježíše Krista, byla symbolem naděje a dobra, útočištěm a útěchou trpících. Naopak protestanství v reakci na katolické uctívání Pannu Marii v podstatě ignorovalo.
 
Graficke pismenko Sloupy lze rozdělit na samostatně stojící s jedinou sochou (sousoším) na vrcholu a skupinové, s doprovodnými postavami většinou ve spodní části.
 
Graficke pismenko Sochy na vrcholu sloupu byly obvykle celé pozlaceny. Sochy vedlejších světců bývaly potaženy bronzem, bílým štukem nebo byly barevně malované vč. ostatních ploch a architektonických prvků. Vzácnější je spojení sloupu s kašnou. Sloup (jehlan, obelisk) mohl být hladký, ornamentální, točený, oblakový atp., zakončený zdobenou hlavici (nejčastěji korintský, toskánský sloup či s hranolovou hlavicí). Místo sloupu mohl být použit odstupňovaný pilíř (nejčastěji oblého, polygonálního či konkávního půdorysu). Některé objekty jsou zcela atypické. V podnoži sloupů o nejrůznějším tvaru (krychle, kvádr, válec, polygonální hranol, kombinované tvary) bývaly sochy ve výklencích, podélné jeskyně - grotty, průhledy, reliéfy, výklenkové kaple.
 
Graficke pismenko Většina statue, vybudovaných v období delším než 150 let, byla v barokním stylu (sloupy raného baroka byly výrazně jednodužší a méně zdobné než z pozdějšího barok. období). Rokokový sloup (1786) je v Třeboni, klasicistní sloupy najdeme v Hořicích (1824), Lysé nad Labem (1884) nebo Lysicích (1853), empírový sloup (1832) je v Seleticích, sloupy v novobarokním slohu nalezneme v Chotěboři na náměstí (1890) nebo např. v Činěvsi (1892).

Text: historie
5.9. 2012 - E. Horáková podle zdroje: Mariánské a morové sloupy Čech a Moravy, Jiří Slouka, nakl. Grada r. 2010


Zavřít reklamu