hrad Fürstenwalde

Fürstenwald, Vrbno, Zámecká hora

Graficke pismenko Celková situace hradního areálu na Zámecké hoře je orientovaná ve směru severovýchod – jihozápad. Západní svahy lokality prudce spadají v mírně klesající hřbet jdoucí až do sedla, které Zámeckou horu oddělují od dále stoupajícího terénu. Areál hradu je možno pomyslně rozdělit na dvě části. V západní části, na od západu a severozápadu skálou chráněném pahorku se rozkládalo vlastní hradní jádro. V jeho severovýchodní části se na nejvyšším místě rozkládal obdélný věžovitý palác. Část jeho základových zdí je možno dodnes vidět (1,9 až 2 m široké). Patrně byl v přízemí dvouprostorový, jak naznačuje zachovaný základ střední příčky (1,2 m široká). Celkový rozměr budovy je literaturou uváděn asi 15,0 x 12,5 m. Jádro hradu pokračuje k jihovýchodu, kde je ukončeno 2 m širokou zdí na hraně skaliska, která tvořila jakýsi štít a stínila dvorek a provozní budovy jádra před přístupovým hřebenem na západě. Část líce této kamenné zdi je možnost patřit dodnes. Na severozápadě tato štítová hradba končila na drobném vystupujícím skalisku a mohla zde tvořit drobnou věžici či strážnici. Na severozápadě, na hraně skaliska a svahu patrně stávala nějaká provozní budova, která se mohla, ale i nemusela dotýkat paláce. Na jihu a východě uzavírala jádro kamenná hradba takřka do pravého úhlu, která se dle všeho napojovala na Jižní nároží paláce. Dle terénních deformací je možné, že i zde stávaly nějaké drobnější stavby. Ve východní hradbě je očekávána vstupní brána do jádra. Krom vlastního ohrazeného jádra patřila do areálu hradu i ohrazená plocha na severovýchodě, východě a jihu. Hradba této části začíná při severním nároží paláce a pokračuje severním směrem po drobném hřebeni k samostatnému skalisku na severozápadě. Zde můžeme patrně očekávat drobnou baštu, jejíž tvar se v terénu náznaky rýsuje. Od této bašty pokračovala hradba obloukem k jihu, po mírném hřebeni měnícím se v hrázku. Ta končila při drobném objektu, z něhož se dodnes zachoval jen pravoúhlý terénní reliéf, pod nímž je možno očekávat destruované zdivo. Dle teorie Dr. Plačka zde existovala strážnice či branská budova, která hlídala bránu do areálu hradu v jejím severním sousedství. Tuto bránu tvořil asi pouhý průjezd ve zdi. Dnes je v tomto místě pouze přerušena zmíněná hrázka po hradbě. Od tohoto místa jde po hraně svahu k severovýchodu přístupová stezka. Snad původní přístup. Na severovýchod od ohrazeného areálu hradu se v terénu rýsuje větší poměrně rovná plocha, která mohla být pro provoz hradu nějak využitá. Od branské budovy pokračuje krátký úsek hradby rovným úsekem přímo na jihozápad, kde končí plochou nad skaliskem. Odtud, dle mne i Dr. Plačka, se hradba obracela a napojovala se na čelní zeď jádra. V tento okamžik však nastává rozpor mezi názory pánů Plačka a Kouřila. Na západní straně areálu, v prudkém svahu pod skálou na níž stojí jádro hradu se totiž v terénu rýsují tři zdi nad sebou. Ty tvoří jakési terásky. M. Plaček je ve svém půdorysném plánku nemá vyznačeny vůbec, p. Kouřil pouze jednu z nich, patrně tu nejspodnější, avšak ne zcela přesně. Předpokládá, že tato zeď tvořila šikmou terasu ve svahu, která na svém svršku nesla přístupovou komunikaci. Tato komunikace byla hlavním přístupem do hradu a bránu předpokládá někde při severozápadním konci této zídky (terásky). Bránu, o které mluví Dr. Plaček považuje jen za vedlejší branku směrem na Vrbno. Skutečnost bych však viděl někde mezi. Plaček opravdu nevyznačil zmíněné terásky do svého plánu. Možná je nepovažoval za původní. Kouřil sice jednu ze tří terásek vyznačil, ale patrně jí dal špatný smysl. Teráska má poměrně velký spád, přístup po ní by byl velmi složitý i když ze směru přístupového hřebene. Dalším argumentem proti je ukončení této nejnižší terásky. Je ukončena do svahu skálou, jež z terénu vystupuje na severozápadě a do níž ústí druhá teráska. Dle současné konfigurace terénu by bylo velmi obtížně jakkoliv na terasu s případnou cestou nastoupit a nic na to nenasvědčuje. Pravděpodobné je, že příchozí sice přišel od západu, ale před samotným vyvýšením se skálou na níž je hrad, se cesta stáčela, obešla hrad, ze kterého strážci mohli snadno zkontrolovat, kdo na hrad jede, a teprve na druhé straně hradu, někde před jeho severovýchodní stranou se stáčela a ústila do hlavní a jediné brány dle Dr. Plačka. Bylo by nevýhodné aby na hradě, který není nikterak rozlehlý existovaly dvě brány. Navíc terén k Vrbnu později poměrně prudce spadá. A terásky na západě? Snad možné terasy proti sesunujícímu se terénu na západě, či nějaké forma parkánových zídek, podobných jako na jesenickém hradě Rychleby. Pravda však také může být zcela jinde.

Text: popis
4.1. 2007 - Jan P. Štěpánek s využitím prací P. Kouřila a M. Plačka a prospekce v terénu


Zavřít reklamu