Sladká kaše

Graficke pismenko Pan Jindřich z Hradce si dal hrad přestavěti, neboť byl velmi sešlý. Nový hrad vyrůstal ze základů, jako by tu někdo čaroval. Poddaní pracovali nad povinnost, již jim ukládala robota, neboť se chtěli zavděčiti paní Markétě, laskavé choti Jindřichově, která si přála, aby byl hrad dostavěn dříve, nežli vítr přivěje první sněhové vločky.

 
Graficke pismenko Pomáhali prý při té stavbě velmi vydatně i skřítkové, kteří opatrovali v podzemí popel zvěčnělých hradeckých pánů. Jednomu z nich sebral kterýsi dělník malinký kolec, na němž odvážel skřítek zem, a donesl jej domů, aby si s ním děti pohrály. Děti měly z kolce velikou radost, sotvaže však otevřely dveře chalupy, milý kolec frrr! – vyjel ze světnice a nikdo ho už nedohonil.
 
Graficke pismenko Paní Markéta přicházela mezi pracující lid a pobízela jej: „Pracujte, lidičky, své dobré vrchnosti k zalíbení! Až s Boží pomocí dokonáme dílo, dostanete sladkou kaši. A v týž den ji budete vy i vaše děti dostávati každoročně, pokud bude tento hrad zde státi.“
 
Graficke pismenko Dělníci se činili, seč jim stačily síly, a nežli nastala zima, skvěl se nový hrad Jindřichův v celé své kráse. Paní Markéta dodržela slib, který dala poddaným. Pozvala je na hrad, přichystala pro ně sladkou kaši. Sotvaže se shromáždili na nádvoří a pustili se do jídla, počaly poletovati sněhové vločky a padaly jim na mísy.
 
Graficke pismenko To hostitelku velmi zamrzelo. Rozhodla, aby byla sladká kaše napříště rozdávána z jara, o velikonočních svátcích. Od té doby přicházelo na Zelený čtvrtek, když k tomu bylo dáno znamení zvonem na staré, okrouhlé věži, chudé obyvatelstvo v počtu sedmi až desíti tisíc na hradní nádvoří, aby pojedlo „sladké kaše“. Sedíce ve skupinách po dvanácti byli obsluhováni, sloužícími, úřednictvem i hradeckými měšťany. Dostávali tříliberní chléb, polévku z piva, ryby na dvojí způsob upravené, jáhelnou kaši slazenou medem, preclíky a řídké pivo. Kdo co nesnědl, mohl si vzíti s sebou domů.
 
Graficke pismenko Tento starobylý obyčej byl v Hradci zachováván po několik století.
 
Graficke pismenko Adam z Hradce, nevyšší kancléř českého krále, ustanovil, aby byl obyčej „sladké kaše“ zachován na věky. Svoje dědice zavazuje k tomu „aby toho nikterakž neodkládali, aniž toho jak a čím zaměňovali, než tak to před se podle starého způsobu každého roku vždy zachovávali. A kdo by toto nařízení rušiti chtěl, tomu aby panství králem bylo odňato.“
 
Graficke pismenko Poslední podělování „sladkou kaší“ dálo se roku 1783. Bylo zrušeno císařem Josefem II., který zakazoval udržování starých pověr a zvyků. Ze své povinnosti vykoupili se držitelé Hradce složením 570 zlatých do pokladny chudých.

Text: pověsti
4.11. 2002 - Josef Pavel, Pověsti českých hradů a zámků.