„Viereckschanzen" - čtyřúhelníkové svatyně – jsou typické pro laténské období. Bývaly to pravidelné čtyřúhelníkové objekty (většinou čtvercové či obdélníkové, výjimečně kosočtvercové) o velikosti mezi 50 až 200 metry, často mají astronomicky významnou orientaci. Obvykle stávaly osamoceně, někde však tvořily oddělenou součást oppida. Objevují se v laténu a pokrývají víceméně celou centrální keltskou oblast. Uvnitř těchto objektů ohrazených valem a příkopem, často s mohutnými bránami, se většinou nacházejí hluboké jámy, v nichž se někdy našly dřevěné sochy „bohů" a jiné obětiny. Uvnitř svatyní se někdy objevují i stopy po malých domcích, které jsou považovány za předchůdce pozdějších galskořímských chrámků.

Text: historie
17.6. 2007 - Milan Caha


Zavřít reklamu