čtvrtek, 26. listopad 2020. Svátek slaví Artur, zítra Xenie

Mnichové v Červené věži

Graficke pismenko V Červené věži novohradské se před dávnými lety zjevovali mnichové. O půlnoci se vynořili z podzemí a počali vystupovati z přízemí do pater, procházejíce bez překážky stěnami i zavřenými dveřmi. Jestliže zastali ve věži nějakého člověka, mlčky ho obešli a nejstarší z nich mu položil otázku: „Které zvíře nebylo stvořeno Bohem?“

 
Graficke pismenko Ustrašení, překvapení lidé mu odpovídali všelijak. Někdo jmenoval kočku, jiný lva anebo tygra, mnich však pokaždé zavrtěl smutně hlavou a pohleděl na tázaného ledovým, vyhaslým zrakem, až ho zamrazilo. Nešťastník nemohl se od té chvíle zbýti svého strašidelného vidění a uštván přízraky umíral v krátkém čase. Proto se lidé vyhýbali Červené věži jako čert kříži a nikdo se v ní neodvážil bydleti.
 
Graficke pismenko Jednou přišel do hradu potulný kovářský tovaryš, který hledal práci. Pán hradu mu řekl, že ho přijme do svých služeb, avšak že si ho musí nejdříve vyzkoušeti. Má zlé koně, potřebuje k jich okování muže statečného, který se ani čerta nebojí. „Nikdy jsem se v životě nikoho nezalekl,“ holedbal se kovář, bouchaje se pěstí do klenutých prsou. „Nuže, dobře,“ řekl rytíř, „zůstaneš u mne, přečkáš-li noc v Červené věži a podaří-li se ti zapudit mnichy, kteří tam straší.”
 
Graficke pismenko Kovář bez rozmýšlení přijal nabídku a šel si s veselou tváří obhlédnouti věž i komnatu, kterou mu v ní přiřkli. Líbila se mu, divil se, že se již před ním nikdo nenašel, kdo by byl zapudil mnichy. „Hej, příteli,“ zavolal na sloužícího, „opatřte mi důtky, abych šedým bratrům pěkně vyprášil kutny, až přijdou v noci na návštěvu!“ „Milý, brachu,“ řekl mu sluha, „proti duchům tvoje svaly nic nepořídí. Musíš zavolati na pomoc Filipa, až ti o půlnoci položí mnichové otázku, na kterou jim dosud nikdo nedal správnou odpověď.“
 
Graficke pismenko Kovář se vyptal, jaká je to otázka, a vesele se zasmál: „Checheche, ať si jen šedí bratři přijdou, mám už pro ně odpověď přichystánu.“
 
Graficke pismenko Najedl se a napil dosyta, uložil se bezstarostně na měkkém, pohodlném lůžku. Brzy zavřel oči a spal, jako by ho do vody hodil.
 
Graficke pismenko O půlnoci zaslechl v místnosti čísi kroky. Promnul si oči, rozhlédl se jizbou. Spatřil před sebou průvod mnichů. Dvanáct jich vešlo do místnosti zavřenými dveřmi, všichni v tmavých kutnách, přepásaných provazem. S bledých, zasmušilých tváří jim spadaly na prsa dlouhé, šedivé vousy. V třesoucích se rukou drželi hořící svíce.
 
Graficke pismenko Bez hlesu obešli tovaryše, zastavili se u dveří, obrátili zraky své k lůžku, na němž ležel kovář. Poslední z nich, jehož vousy byly nejdelší a nejbělejší, svraštil obočí a obrátiv se ke kováři zeptal se ho dutým, hlubokým hlasem: „Které zvíře nebylo stvořeno Bohem?“ „Kůň,“ odpověděl kovář bez otálení, „neboť má kopyta jako ďábel, a když lehá, nekleká.“
 
Graficke pismenko Jizbou se rozlehl vzdech, mnichové zhasili svíce. Kovář hleděl ke dveřím, avšak nikoho tu již nebylo. Jen měsíc, který vyplul z mraků, vrhal sem svoje bledé světlo a kreslil na podlaze stíny okenních mříží.
 
Graficke pismenko Nerušeně dočkal se kovář rána a vypravoval, co v noci zažil a jakou dal mnichům odpověď.
 
Graficke pismenko Od té doby přestali se mnichové, zakletí pro zpronevěru koně chudého zemana, zjevovati v hradě. Kovář byl vzat podle slibu do služeb hradního pána a ubytoval se trvale v Červené věži.

Text: pověsti
4.11. 2002 - Josef Pavel, Pověsti českých hradů a zámků.