Moje místa 0

Graficke pismenko Půl hodiny severozápadně od Černošína jest na návrší ves Třebel, při níž někdy velmi pevný, ale již zrušený a rozmetaný hrad stával. Ostroh hradiště vybíhá z Černošínské pláně, od níž oddělen býval sedlem, tu, kdež nyní ves se rozkládá. K jihovýchodu jest hluboká rokle, dělicí ji od Vlčích hor, západně a severně jsou skalnatá údolí, jimiž protéká potok Michlsperský. Ode vsi, nad jejíž domky panská stavení dvoru a úředníkův vynikají, vede stará cesta k bývalé bráně, která stávala v úvoze mezi horním hradem a srázem hory, takž že byla po levé straně horním hradem bráněna. Předhradí, do kterého se potom přichází, leží níže než horní hrad a obsahovalo za oněch dob, tak jako nyní, hospodářská stavení. Je tu chlév na hovězí dobytek, byt šafářův a stodoly. Ze starých dob nezachovalo se tu nic. Kde nyní je louže, býval bezpochyby zbytek příkopu do skály vytesaného, o němž se Heber zmiňuje.

 
Graficke pismenko Horní hrad podezděn jest tarasem, poněvadž se asi 5 m nad předhradím vypíná. Zde stojí veliká sýpka, byt lesního a kolna. Ze starých dob tu zbyl roh stavení, v němž jest sklep a dva kusy hradeb. Kromě toho tu viděti známky hlubokého příkopu, který hrad na dvou stranách zavíral.
 
Graficke pismenko Osazení krajiny zdejší dálo se ze Svojšína; neboť ti, kteří na Svojšíně ve 12. století seděli, jsou předky Třebelských a měli na štítě příčné pruhy a za klénot vlčí hlavu. Poslední potomci jich, Zádubští ze Šontálu, žili ještě za naší paměti. Oblíbena u nich jména byla Ctibor a Beneda. Oldřich Ctibořic, jenž se v l. 1234–1239 ze Svojšína psal, tuším hrad Třebelský založil, je-li totiž totožný s Oldřichem, jenž se r. 1251 z Třeble píše, nevíme. V druhé polovici 13. stol. žili tři téhož hesla. Beneda (1283–1295) držel r. 1284 s Vítkovci a v l. 1285–1286 byl purkrabí na Přimdě. Bratr jeho Oldřich připomíná se často v l. 1282–1298 jsa svědkem v rozličných jednáních. Třetí Protiva (1282–1308) byl snad také bratrem jejich a vyskytuje se jako svědek v rozmanitých soukromých jednáních. Jak dlouho potomci jich v držení Třeble zůstávali, není známo; v druhé polovici 14. stol. seděli již na Hodusicích a Stanu.
 
Graficke pismenko Roku 1379 držel Třebel Ješek Kozíhlava ze Pnětluk. Týž postoupil r. 1382 hrad Třebel s dvojím poplužím a vesnicemi Rackovi ze Švamberka směnou za Netřeby a Osvračín. Nový pán držel Třebel asi do r. 1409, kdež jej prodal Hynkovi Hanovcovi ze Švamberka. Když Hynek asi r. 1414 zemřel, následoval po něm bratr Jan, jenž držel některá drobná zboží v okolí a od r. 1420 věrně stál při králi Zikmundovi a katolické jednotě Plzenského kraje, začež obdržel clo v městě Stříbře. Naposled se čte k r. 1425. Roku 1448 nacházíme Třebel v držení Jana ze Sobětic, jenž jej nedlouho potom (a to před r. 1452) Janovi z Volfšteina zastavil.
 
Graficke pismenko Roku 1454 vyprosila si Kateřina z Kamýka, vdova po Bernartovi ze Švamberka, odúmrť královskou po Ratmírovi a Hanovcích. Sobětičtí proto se vedení pře proti Kateřině ujali. Obdrževše její právo postoupili je pak Janovi, jenž r. 1460 na hrad Třebel zveden. Při tom obnovena smlouva, že má býti Třebel Janovi do 20 let zastavena. Jan žil ještě r. 1461, ale již r. 1467 držel Třebel syn jeho Vilém. Týž měl r. 1470–1472 válku s Chebskými, protože mu služebníka ve vězení drželi a jej vyručiti nechtěli. Kdy zemřel, není známo; také se neví, měl-li potomstvo.
 
Graficke pismenko Z Volfšteinských žili potom jen dva, Ctibor a Jiřík. Tento sedě r. 1482 na Třebli i Hostouni, onen r. 1486 na Třebli. Byli toho rodu posledními na Třebli a také řadu všech Volfšteinův ukončili.
 
Graficke pismenko Třeble nabyl Zdeněk ze Švamberka, držitel Přimdy a Rokycan. Nazýval se již r. 1509 pánem na Třebli, na níž rád bydlíval, nazývaje se tak i v letech potomních. Následující posloupnost jest již vylíčena v dějinách Přimdy. Zde budiž jen doloženo, že si Adam, Jindřich, Zdeněk a Jáchym r. 1544 Třebel zámek s předhradím a dvorem poplužným a rozsáhlé panství ve desky zemské vložili. Když se r. 1548 dělili, dostali Jindřich a Zdeněk po polovici Třeble. Zdeněk a Jáchym udělili r. 1551 výsady nové městečku svému Černošínu a nabyli později také Švamberka a Bezdružic, které později Jáchym převzal. Když Jáchym zemřel, vládl Zdeněk s bratrem svým Jindřichem a dědici Jáchymovými nedílně na Švamberce, Přimdě a Třebli. Statky držel Jindřich ještě r. 1586, odděliv se od synův Jáchymových a přečkav, tuším, bratra svého Zdeňka, po němž zboží jeho zdědil.
 
Graficke pismenko Později se dostala Třebel druhému synu Jáchymovu Janovi Šebastianovi ze Švamberka, který se s Alžbětou Popelovnou z Lobkovic oženil, a po smrti svého staršího bratra Jiřího Petra († 6. dubna 1608) též panství Švamberské, Gutšteinské a Mynchsfeldské ujal. Se svou manželkou daroval Černošínskému kostelu zvon a zůstavil potom panství svá synům svým Šebastianovi a Janovi Bedřichovi, z nichž onen r. 1624, 23. dubna zemřel, a tak se stal Jan Bedřich dědicem všech statkův Švamberských. Zajisté to souviselo s tehdejšími bouřkami válečnými, že se vévoda saský Jan Jiří r. 1621 v červenci na Třebli zdržoval, odkudž u Karla z Lichtenšteina se listem 17. července daným za Vácslava staršího ze Štampachu přimlouval.
 
Graficke pismenko Jan Bedřich byl císařským radou a soudcem zemským, manželku měl Marii Majdalenu hrabínku z Heisenšteina a bydlil nejčastěji na hradě Švamberském. Přečkal velkou válku věku svého a dočkal se toho r. 1647, že starověký hrad Třebelský stal se obětí zuřivosti válečné.
 
Graficke pismenko Vojvoda švédský Vrangel, dobyv města Sviního brodu ve Francích, vítězně se do Čech obrátil a jal se 20. června 1647 pomezní pevnost Chebskou obléhati. O tom vpádu uslyšev císař Ferdinand III. s vojskem rychle do Čech pospíchal, chtě Cheb osvoboditi a nepřátele ze země vytisknouti. Než Cheb 17. července padl a císařská armáda pustivši se v několik malých šarvátek, vrátila se k Plzni a položila se v rovinách u Křimic a Touškova. Vrangel zatím si odpočinuv, 12. srpna ze Chbě vytáhl, odtud přes Kynžvart do Plané se odebral a zde se položil maje úmysl císaře stíhati. Uslyševše to císařští opustili okolí Plzně (kdež se císař zdržoval) a generálové císařští, Holzapfel, Montecuculi a Jan de Vert Stříbrem a Svojšínem k Černošínu táhli, kamž přišli v neděli 18. srpna a hned ležení si zdělali na pláni mezi Černošínem a Olbramovem, blízko lesa Koska řečeného, kterýmž místům obyvatelé tamější posud „im geläger“ říkají. Zde se dozvěděli, že Vrangel leží u vesnic Hangendorfu, Zlivi, Věžky a Goldvagu a že též hrad Třebelský obsadil. Hrad tento nepříteli vyrvati Holzapfel první si usmyslil. Ihned na úpatí Volfsperku kusy postavil a ve 2 hodiny odpoledne hrubě počal stříleti k Třebli; střelba ta trvala s krátkými přestávkami až do poledne druhého dne (19. srpna), strhala několik stěn na hradě a přece nic nedokázala; neboť švédský praporečník, který tu s 20 vojáky ležel a brzkou pomoc očekával, vzdáti se nechtěl. Teprv když sesutím jedné stěny 12 Švédův zabito bylo, a císařští k hradu útokem hnáti se jali, vzdal se, kázav však před tím 12 koní na hradě zapálenou slamou udusiti, aby se císařským nedostali.
 
Graficke pismenko Vrangel vida se strání za potokem ležících, že hrad dobyt jest, nemohl mu pomocí přispěti pro propast hlubokou, která ho od hradu dělila. Také viděl, že císařští ještě téhož dne odpoledne redutu u Třeble zdělali a zde se náležitě okopali. Chtěje je z práce vytrhnouti, dole v lese dva malé kusy postavil a z nich k redutě stříleti počal. Císařští však vypadše děl dobyli a do propasti shodili, načež se zase Švédové na stráni dvěma valy okopali a několik děl na valech postavili.
 
Graficke pismenko Ve středu 21. srpna zpraveni jsou velitelé císařští, že Švédové většinou vyšli špihovat, a že by bylo záhodno švédské zákopy nyní napadnouti. Tedy Montecuculi a Jan de Vert tiše 8000 jezdcův a 1000 mušketýrův Charvatův sebravše, s 8 polními děly ve čtvrtek před úsvitem lesní žlabinou do údolí potoka Michalovského sestoupili, zde se ukryli a v 1 hodinu odpoledne, když se vystřídaly stráže nepřátelské, jízda na několika místech kvapně k protější stráni se hnala. An pěší lid v záloze v údolí zůstal, jízda hlasitě heslo volajíc „Jesus Christus“ na Švédy silně vrazila a ihned po prvním útoku regimenty Vitenberský, markrabí z Durlachu, Didemanský, Vchynský, Jordanský a škadronu regimentu jízdeckého Steinbokovského na útěk obrátili, ženouce je pořád před sebou, při čemž 10 praporcův dobyto. Přikvapil sice Vrangel k pomoci se svými oficíry a sebrav něco jízdy prchající zdržoval. Podařilo se mu také je zastaviti a k bitvě vésti, ale štěstí se bylo od Švédův odchýlilo. Bojovavše ještě 2 hodiny, při čemž švédské pluky Vitkopfský a Lilienský 3 praporce ztratily a úplně rozprášeny byly, císařští vítězně do svého ležení se odebrali, vedouce s sebou 2 zajaté rytmistry.
 
Graficke pismenko Po bitvě obě strany zaujaly předešlá svá postavení a jen půtkami předních stráží se dráždily. Teprv v úterý 27. srpna přepadli císařští poručením polního maršálka Holzapfla dav 400 koní se pasoucích a Švédům je vzali, načež obě strany proti sobě vytáhše a přiblíživše se, co by z bambitky vystřelil, opět se dráždily. Aby se věc ta konečně rozhodla, 5. září císařští ležení své u Třeble opustili a odebrali se k Tachovu a odtud 7. září táhli ke Kynžvartu a Teplé. Tím byl zase Vrangel přinucen též ležení své opustiti a táhl za maršálkem Holzapflem k Teplé a k Toužimi, kdež potom půtky s obou stran svedené se opětovaly. Hrad Třebel pustý a neobydlený takto od obou stran opuštěn.
 
Graficke pismenko Císař Ferdinand shledav, že dobytí hradu toho císařské mnoho práce stálo a že by se pustého hradu znovu Švédové zmocniti mohli, roku příštího všem okolním vrchnostem nařídil, aby hrad Třebel úplně vyvrátili (9. února r. 1648). Tak na př. jedině z kláštera Teplského vysláno 60 mužův s železnými pákami, z nich bylo 6 zedníkův a 6 tesařů. Skorem 14 dní lidé ti s velkým namáháním pracovali a tři z tesařův od zdi spadající zasypáni jsou. Zprávou touto končí se dějepis hradu Třebelského. Na hradišti vystavěna v dobách pozdějších ohromná sýpka, byt polesného a několik hospodářských stavení, čímž zmizely i poslední nepatrné zbytky hradu.
 
Graficke pismenko Jan Bedřich ze Švamberka zemřel 10. ledna 1659 nemaje dětí, pročež panství po něm zdědila manželka jeho svrchu psaná, od níž pak nabyl všechny Švamberské statky Jan Kryštof Ferdinand hrabě z Heisenšteina, svobodný pán ze Štarnberka. Ten prodal r. 1677 panství Trpistské a Třebelské Marii Maximilianě Terezii hraběnce de Collalto, provdané Sinzendorfové rozené z Althanu. Od ní nabyl Třeble r. 1685, 1. listopadu s jistými výminkami syn její Jan Vykart Michal Vácslav Hrabě z Sinzendorfu (až do r. 1793).

Text: historie
20.8. 2002 - August Sedláček, Hrady, zámky a tvrze Království českého (kn.13)

tianDe Praha

Původní místo, kde stával zaniklý středověký hrad, naleznete na vyvýšené planině nad obcí Třebel, nad údolím Kosího potoka. Autem odbočte vlevo, při cestě ze Stříbra do Plané, za obcí Černošín. Na místě pustého hradiště dnes stojí rozlehlý hospodářský dvůr s dominantní barokní sýpkou, pod níž jso…
turistické -

Hrad Třebel

Zakladateli hradu v polovině 13. století byli rytíři ze Třebele, patřící k rozvětvenému rodu ze Svojšína. První písemné zmínky o hradu jsou z let 1240–50 a jako stavitel je připomínán Oldřich z Třebele. V 15. století sídlo Volfštejnů, po roce 1450 byl hrad nákladně přestavěn a rozšířen. V letech 149…
historie -
Hrad Třebel stával na strmém kopci nad Kosovým potokem při silnici z Černošína do Mariánských Lázní. Nezůstalo však z něho téměř nic, takže jeho dřívější podobu je nutno rekonstruovat podle terénních pozůstatků a hlavně pak podle vyobrazení z doby těsně před jeho zničením. Skalnaté údolí potoka chr…
historie - Kol.: Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku IV., Západní Čechy, Nakladatelství Svoboda, Praha 1985
© Copyright 1995-2019 Hrady.cz (Jiří Čížek), ISSN 1803-0076
, RSS, Vaše oblíbená místa,
Zavřít reklamu