Pieta u silnice do Moravičan: pohled zepředu
© Ivan Grisa 06/2010
U silnice do Moravičan, dnes pod svahem nájezdu na most přes silnici R35, se nachází barokní Pieta, datovaná rokem 1735. Jedná se o práci neznámého místního sochaře. V polovině 19. století byla opravena nákladem Rosalie Pluskalové, která v téže době nechala zhotovit i volnou repliku, umístěnou u silnice z náměstí na Bouzov (před mostem přes Třebovku).
Letošní podzim nezačal zrovna šťastně a aktuální situace nepřeje výletům do míst s vysokou koncentrací lidí. Kam ale v Praze jít a zároveň se vyhnout všudypřítomným turistům? Co říkáte na virtuální procházku pražskými parky, sady a zahradami? Pokud vás mé povídání zaujme a rozhodnete se do těch míst vypravit, máte naději se davům lidí vyhnout.
Ve 14. století patřily Velhartice mezi naše největší a taky nejvlivnější hrady. Jako téměř každý hrad, se i tento nachází na kopci a již přes 700 let z něj shlíží na stejnojmenné město nacházející se pod ním. Toto městečko má běžně pouze 850 obyvatel, ale v sezónu se mění na turisticky velmi vyhledávané místo. A není divu. Návštěvníci, přijíždějící do těchto končin, již z dálky mohou pozorovat pohádkovou scenérii chaloupek a hradu vykukujícího z hlubokých šumavských lesů.
Pojedete-li někdy od Brna směrem na Blansko, hned na okraji města budete míjet správní budovu slavné firmy ČKD. Nedaleko se nachází malý parčík a v něm trošku kontroverzní pomník, jehož stáří se odhaduje na více než 100 let. Skutečný původ je dodnes trochu záhadou.
Nastalo nám krásné babí léto plné slunce, skončil sice čas dovolených, ale počasí nás stále láká ke krásným výletům, kdy se příroda barví barvami a vzduch svěže voní. Při obdivování krás přírody nám může do cesty přijít, jakoby náhodou, některý z méně i více známých skvostů Jihočeského kraje.
Vydejte se dnes s námi asi 8 km jihozápadně od Kutné Hory, kde se v blízkosti obce Chlístovice nachází zřícenina gotického hradu Sion. Pokud jste dosud o něm neslyšeli, pak jste o hodně přišli a co nejdříve to musíte napravit
Kdy a kde se roztočilo první větrem poháněné mlýnské kolo, se už s určitostí asi nikdy nedozvíme. Jisté ale je, že se tím splnil pradávný sen člověka, spoutat nepolapitelný a neviditelný vítr a využít jej ve svůj prospěch. Ale protože živel je živel a ten nikdy nebude poslouchat jako beránek, mnohokrát nechal lidi na holičkách a mlynářům připravil nejednu krušnou chvíli.
|
Přihlášení |
