Hrad založil pravděpodobně Heřman z Homberka z rozrodu Buziců, připomínaný v r. 1284. V zimě 1406/07 byl hrad dobyt královským vojskem jako potrestání za loupeže. V 70. letech 15. stol. je hrad popisován již jako pustý.

Od jihovýchodu

Těsně vlevo okraj příkopu, vedle vrchol skály, horní oddělení a vpravo svažující se skalní bariéra.

© Luděk Pitter 02/2007

rad Homberk stával v místě dnešní Vísecké skály. Pojedete-li z Příkosic na Vísky po místní komunikaci, odbočíte na křižovatce vpravo směr Vísky a asi po 500 m bude po pravé straně polní cesta, kterou nemůžete přehlédnout. Stojí u ní křížek. Touto cestou, která mírně stoupá se dáte k lesu. Asi 50 m od místa, kde po levé straně cesty začne les, je pěšina. Ale pokud na začátku lesa v prvních 50ti m odbočíte doleva kdekoliv, dojdete po 200 m ke skále.

L.P., 19.2. 2007

historie

Ve 13. století, kdy rod Buziců erbu sviní hlavy kolonizoval západní výběžky Brd, si jedna jeho větev vybrala právě Víseckou skálu z staveniště svého hradu. Hrad byl pojmenován podle tehdy panující rytířské módy německy Hohenberk, což ve volném překladu znamená hrad na vysoké skále. Počeštěním cizího jména pak vznikl název Homberk. Poprvé se jméno hradu objevuje v predikátu Heřmana z Homberka, jmenovaného roku 1284 mezi pány, kteří stáli proti

20.9. 2005

Stručná historie

Za zakladatelem hradu bývá považován Heřman z rodu Buziců v písemnými prameny zachycený k roku 1284. Pro loupeživou činnost jeho potomů byl na podzim roku 1406 byl obležen královským vojskem a v únoru roku 1407 dobyt. V držení rodu hrad kupodivu zůstává až do poloviny 15. století, kdy jej získal Bedřich z Donína, ovšem již v v 70. letech věku je uváděn jako pustý. Jádro patrně zaujalo vrchní část skalního útvaru, jehož nížeji položenou

Durdík T., Ilustrovaná encyklopedie českých hradů, 19.7. 2006

Hrad Homberk stával jižně od Mirošova mezi Příkosicemi a Vískami na kraji lesíka Mlází, na skále se třemi vrcholky (na jejím středním a západním vrcholku), které se říká Vísecká skála nebo Hrad. Hrad býval přístupný asi jen po schodech a ochozech. Z jeho zdí, jež tu bylo vidět ještě asi před 100 lety, zůstalo jen rozházené kamení. Pod skalisky, na západní straně, se uchovala obloukovitá hráz. Na nejvyšší skále snad stávalo věžovité stavení, o

Kol.: Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku IV., Západní Čechy, Nakladatelství Svoboda, Praha 1985, 24.1. 2011