dějiny tvrze

Graficke pismenko Ves Domašín je doložena v letech 1352-1420 v majetku louňovického kláštera. Po vypálení kláštera za husitských válek připadl Domašín i s dalším premonstrátským majetkem městu Tábor. Za účast ve stavovském povstání roku 1547 byl Táboru následujícího roku zkonfiskován jeho majetek a tedy i Domašín. Vzápětí jej koupil Jan z Pernštejna a obratem za 2750 kop pražských grošů prodal Kryštofu Skuhrovskému ze Skuhrova. Kryštof Skuhrovský jej připojil ke svému panství řízenému z vyženěné tvrze v Popovicích. Teprve po jeho smrti připadl při dělení majetku mezi jeho pět synů Smilovi ze Skuhrova na Vodlochovicích. Roku 1583 městečko Domašín vyhořelo a o rok později se Smil začal psát na novém Domašíně. Právě požár městečka mohl být rozhodujícím impulsem pro možná již delší plánovanou výstavbu panského sídla, po které se Smil psal již v následujícím roce, kdy tedy zřejmě již stálo. Smil Skuhrovský roku 1601 zemřel bez potomků a domašínské panství koupil hejtman kouřimského kraje Jan Ostrovský z Kralovic a Vlašimi. Domašín se stal součástí vlašimského panství, jehož osudy nadále sdílel, a tvrz přestala být panským sídlem ani ne po dvou desetiletích své existence.

 
Graficke pismenko Jan Ostrovský byl za aktivní účast ve stavovském povstání roku 1622 odsouzen k trestu smrti (později změněno na doživotí) a ztrátě veškerého majetku. Konfiskované vlašimské panství koupil Fridrych z Talmberka. Jeho zadlužení potomci byli nuceni roku 1665 prodat vlašimské panství Beatrix Benigně kněžně z Portie. V dalších několika desetiletích panství opakovaně změnilo majitele, až jej s Marií Josefou z Trautsonu roku 1744 vyženil Karel Josef z Auersperka. domašínské hospodářství v té době bylo značně zanedbané, k určitému zlepšení došlo až koncem 18. století za Marie Josefy z Aueršperka. Na počátku 19. století tvrz utrpěla při požáru, odhadní protokol z roku 1803 se zmiňuje o vyhořelém „horním štoku“. Vlašimské panství i s Domašínem patřilo Aueršperkům až do roku 1945.

Text: historie
9.6. 2006 - Zany