hrad Mladá Boleslav

Muzeum Mladoboleslavska

Boleslav hrad.

Graficke pismenko Planina jižně od Kosmonos, která se táhne západně až k Jizeře a k jihu až k údolí potoka Klenice, úží se na svém jihozápadním rohu, kdež Klenice v Jizeru vpadá, v ostroh klínovitě vybíhající, na jehož povrchu v malebném rozložení se ukazují domy města Boleslavě. Ostroh se končí skaliskem strmým, na němž stojí starý hrad, hmotným svým stavením a šerými svými zdmi na pozorovatele mocně působící. Město Boleslav, jehož obyvatelé před časy pánů hradu poslouchali, povstalo spojením Podolce, to jest starého podhradí, které bylo v údolí Klenice, Starého a Nového města či bývalého předměstí. Nové město má volného prostoru dosti a vztahuje se až za kostel svatého Jana. Staré město zasluhuje jméno to nejen pro starodávnou způsobu svých domů, nýbrž i pro způsob svého založení. Známky jeho jsou trojhranný neveliký rynk, ulice dosti těsné, ale oboje velmi živné, jakož i podloubí, pokud se u konservativních majetníkův udrželo a moderním snahám neustoupilo. Všechna ta stavení, pozoruje-li se každé o sobě, objevují se jako nepatrné celky proti hmotě hradu vysoko se vypínající. Na konci dotčeného ostrohu spatřujeme vysoké to stavení, nad něž ještě dvě věže vynikají, již zdaleka, jakmile tomu stráně vinutého údolí Jizerského nepřekážejí. Stavení to skládá se ze dvou křídel, z nichž žádné nestojí na rovině, nýbrž obě postavena jsou na svahu. Nejdelší jest strana východní, do níž stavěna jest hmotná, čtverhranatá věž, ne-li ze 14., tedy jistě z 15.věku pocházející, ač úpravou svou jest ostatním částem přizpůsobena. Jako se tato strana na svém severním konci láme a v krátké křídlo vybíhá, tak činí i jižní strana. Tu jest výběžkem jejím druhá věž, té první jako oko oku podobná, ale o poznání štíhlejší. Zámek Boleslavský byv dostavěn v 16. nebo 17.století prozrazuje to chodbami sloupovými ve dvoře (v křídle východním), kteréž položeny jsou na hrubých sloupích, ale z části zazděny. Na poslední úpravu zámku upomíná omítka jeho šerá, kteráž mu pěkně sluší, a okna, z nichž každé má podlé vkusu starého bílou obrubu. Kromě tohoto velikého stavení přistavěna jsou tu ještě některá menší stavení, sloužící k potřebám zdejší vojenské posádky, neboť bývalý hrad jest dnes kasárnami. Prostá zeď odděluje dvůr jich od města, jehož novější některé domy vyplňují parkán anebo někdejší prázdné prostranství, kteréž mezi hradem a městem bývalo. Že nebývalo široké, o tom svědčí blízká řada domů s podloubím. Na jižním konci hradiště jest parkán polookrouhlý. Ač hluboko pod hradem položený, přece vysoko ještě leží nad údolím na skále, která tu strmě spadávala, nyní však pro upravení širší cesty jako stěna přitesána jest. Parkán tento jest zbytek velice zajímavý. Spatřujeme tu staré hradby neobyčejné hrubosti, místy buď ze štukoví samého stavěné, nebo jimi aspoň obložené. Na těchto starých hrubých hradbách jest druhá hradba se střílnami pro ručnice zřízenými a z pozdější doby pocházející; ač jest tato dostatečně hrubá, přece vybývá na spodní přehrugé zdi široký a pohodlný ochoz.

 
Graficke pismenko Dějiny Boleslavě ukazují nám utěšený vzrůst staročeské uvědomělé obce. Bylať Boleslav hned od prvopočátku k tomu ustanovena, aby byla hlavou kraje úrodou i krásou vynikajícího, již po přestávce dlouhé zůstávala až do naší paměti. Jakmile totiž země Pšovanů osazováním se roztahovala do horních částí Pojizeří, vyskytla se potřeba, v těchto stranách postaviti nové středisko, což se asi stalo za Boleslava II. Prvotní hrad, pro nějž místo důmyslně vybráno bylo, zabíral prostoru, na níž stojí zámek a Staré město, ale tak asi, že konec hradu šel přes nynější Staroměstský rynk. Hrad ten zůstávaje v příčině důležitosti za Boleslaví nad Labem, zván jest proto Menší Boleslav, ač se v pamětech i prostě Boleslav říkávalo. Popravcové od krále ustanovení sídlíce na hradě tomto spravovali odtud poříčí Jizery, které se proto krajem Boleslavským nazývalo. Jako takoví úředníci připomínají se r. 1177 Přibyslav, r. 1183 Litobor, r. 1184 Záviše, r. 1226 Sezema a r. 1262 Jaroslav. O Záviši smýšlíme, že to byl bratr Heřmana z Ralska a tedy pocházel z rodu Markvarticů, který nesčíslným jměním v Boleslavsku vládl a tu mnoho hradů buď již ve 13.století nebo v první polovici 14.století postavil. Z téhož roku snad pocházel také Jaroslav, jenž se připomíná r. 1262 mezi předními pány na dvoře královském a byl bezpochyby týž, jako Jaroslav z Hruštice, odjinud z Turnova /r. 1234-1269). Asi tehda se stala poprava kraje Boleslavského dědičnou v rodě tomto a starý hrad Boleslavský maje pro starodávné nedostatečné opevnění jen malou platnosť, opuštěn jest, a od králů, kteří tu měli tvrdý a vysoký hrad Bezděz a nové hrazené město Nymburk, o něj nedbáno. I páni založili si v okolí nový hrad Michalovice po západním způsobu. Jediné ještě kvetlo podhradí, jemuž se od starodávna Podolec říkalo. Tu založili páni, kteří byli štědří dobrodinci řádu Svatojanského, kostel sv. Víta s komendou, a druhý kostel sv. Jana též s komendou založen na výšině před hradem. Ty oba byly pak farními kostely, neboť i starodávná kaple sv. Vojtěcha, ač tu ještě za Vácslava IV. kaplani bývali, byla bez faráře.
 
Graficke pismenko Opuštěnému hradišti říkalo se Hroby, a týmž jménem značena i kaple sv. Vojtěcha, která tu zůstala. Panství drželi v dědičné posloupnosti páni Machalovští, až na Beneše z Michalovic (r.1304-1322), jenž byl r. 1315 purkrabí hradu Pražského. Týž přidržoval se tehda krále Jana a udatně bojoval se stranou protivnou, která po zajetí Jindřicha z Lipého proti králi povstala. Po dvou letech nacházíme jej ve spolku s týmž Jindřichem Lipským a strýci jeho proti královně Elišce a manželu jejímu Janovi. Králi odpíral až do sklonku r. 1317, a tu podařilo se králi odvrátiti jej od spolku. Odměnou za to bylo dědičné přenechání Boleslavě. Beneš zajisté dal od sebe dne 24.prosince toho roku list a zápis, že se králi protivoval neznaje jeho milostivé vůle, ale že obdržev od krále clo královské v Menším Boleslavi s právem trhovým téhož městečka kromě toliko místa, kde hrad stával, slibuje za to králi všemi hrady svými pomáhati. Hradiště zůstalo tedy králům, ale netrvalo dlouho, a králové promlčeli své právo. Jen právo podací při kapli sv. Vojtěcha na Hrobech vykonával král Vácslav ještě r. 1380.
 
Graficke pismenko Benešův syn Jan z Michalovic, řečený Správný (r. 1327-1354), hradiště Boleslavské zastavěl. Možná, že se tak stalo s povolením královským. Roku 1334 přenesl osadu trhovou Boleslavskou z Podolce na horu Hroby a dne 24.února vysadil tu nové město právem Nymburským. Občané obdrželi ke svým živnostem krámy masné, chlebné, pekařské, soukenické a ševcovské a právo pivo vařiti. K obci dány dvě louky, svobodná rychta, krčma obecní a radnice. Jak se zdá, zároveň město ohrazeno (neboť pro bezpečnosť přeneseno jest na vrch), a hradby jeho přibližujíce se na konci ostrohu, připojovaly se tu ke hradu, kterýž dal Ješek znova vyzdvihnouti. Výslovně sice tak doloženo není, ale nelze si tuto změnu, má-li se v dobrou shodu uvésti s pozdějšími událostmi, jinak mysliti. Ale k veliké důležitosti tento hrad nepřicházel, poněvadž sídlem rodu zůstaly přece Michalovice.
 
Graficke pismenko Jan zemřel r. 1353. Následoval po něm syn jeho Petr z Michalovic, jenž zemřel r. 1368, zůstaviv mladičkého syna Jana, který teprve r. 1378 let svých zákonitých došel. Jan Michalec se staral o povznesení Boleslavě. U krále Vácslava vyprosil, že městu udělil (r. 1391, 20.února) právo držeti trh výroční od hodu Nanebevzetí panny Marie za osm dní pořád zběhlých. Město rostlo nyní za hradbami a povstalo předměstí na místě nynějšího Nového města. Aby i tito se rovnali sousedům v hradbách, udělil jim Jan r. 1417 tu milosť, aby mohli svobodně o statcích svých říditi podlé práva Nymburského, při čemž tři jeho synové, Petr, Jan a Jindřich, svědčili. Jan i synové jeho byli horlivě oddáni náboženství pod jednou, a Jan, který r. 1424 nebo brzo potom zemřel, pevnou rukou udržel katolické řády na svých panstvích. Ale r. 1428 padly Michalovice v moc Táborů, a z pozdějších událostí lze souditi, že současně i Boleslav dobyta jest,3) a nemineme se s pravdou tvrdíce, že Boleslavští sami k tomu nejvíce pomohli a že i nemalou zásluhu měli o dobytí Michalovic. Aspoň v pozdějším listě se mluví o nechutích, kteréž vzešly z prvopočátku těchto válek mezi Janem starým a syny jeho z jedné a obcí Boleslavskou z druhé strany. Roku 1427 byl Kunat z Počapl i na Boleslavi i na Michalovicích hejtmanem. Po něm následoval jako „hauptman“ na Boleslavi Vácslav Kruknár z Lobkovic. Čteme jej r. 1431 jako tovaryše Táborských posádek na Dubě, Falkenburce, Valečově a r. 1433 jako svědka v příměří mezi Oldřichem z Rožemberka a Janem Smilem z Kremže. Boleslavští setrvali při straně Táborské až do jejího vysílení a rozdrobení. Když byla roku 1434 dne 21.prosince schůze obecná na Táboře, kteréž Jan Roháč z Dubé předsedal, byli tu také poslové z Boleslavě Mladé. Po úplném uspokojení země došlo také ke smíření mezi Boleslavskými a Petrem, pánem jich dědičným (roku 1436, 19.listopadu). Petr slíbil jim předešlých protivenství zlým nevzpomínati, nýbrž jim je prominouti, je „při pravdách božích“, totiž při přijímání pod obojí, kázání a trestání hříchů smrtelných, svobodném kázání slova božího ostaviti a jiných kněží jim nedávati leč pod obojí způsobou. Při tom jim udělil svobodu volného stěhování a obnovil jim svobody od předků dané. Kromě toho zavázal se, že těch, kteří za válek z města ušli, nemá přijímati, leč by se v pravdách božích a obcí srovnávali, a kdyby chtěl město někomu prodati nebo zastaviti, že nového držitele k tomu má přiměti, aby předšlé kusy zachovával.
 
Graficke pismenko Petr zemřel nedlouho po r. 1437. Zboží svá byl všecka zapsal Vácslavovi z Michalovic, jenž byl rytířem řádu Svatojanského a zase je odevzdal Jindřichovi Kruhlatovi, synu Janovu. Toto poslední se stalo roku 1439, neboť tehda (dne 29.července) Jindřich Boleslavským „všechna práva a řády potvrdil, kterými je byli předkové obdařili“. Chtě jim nahraditi škody, jež utrpěli záhubami, braním a jinými běhy, a aby tím lépe mohli město opravovati a poplatky plniti, zapsal jim kaštu čili solnici k soli prodávání, kterýž prodej tehda hodně vynášel. Roku 1444 dal jim novou výsadu na právo Nymburské a zejména na svobodné odkazování dědictví, jímž nic nového nedáno, nýbrž stará práva obnovena. Při pečetění posledních dvou listů (r. 1443, 1444) přítomen byl také Jiřík z Mnichova, hejtman na Boleslavi.
 
Graficke pismenko Všechna tato ustanovení nevycházela z vlastního popudu mladého, bohatýrského Jindřich, nýbrž kromě žádosti Boleslavských hlavně z vůle Jana z Smiřic, jenž měl za manželku Markétu, sestru Jindřichovu. Týž totiž spravoval zboží Jindřichova některá, neboť Jindřich, uvaliv se statky Vácslava, strýce svého, na se také drahně závad a dluhů, dle vyvadění týchž závad všecky ty statky Janovi na čas odevzdal, aby je očistil. Když pak se Jindřich r. 1446 k svatbě s Annou z Hradce strojil, hotovil se také Jan, že mu Boleslavě a Toušeně postoupí. Jindřich pak udělal purkrabí na Boleslavi Jindřicha Pancíře z Kosořic, jenž se připomíná v témž úřadě i r. 1464 a opět r. 1475. Věrně drže Jindřich se stranou Poděbradskou, ač sám byl katolíkem, platné měl účastenství v bojích tehdejších. Poraněn byv r. 1468 v bojích s Lužičany u Turnova, strádal ranou nějaký čas a potom zemřel. Bylť poslední potomek staroslavného rodu svého, neměv dítěte ani z první manželky své ani z druhé, kteráž byla sestra pana Bernarta z Cimburka, slavného mezi křižovníky Pruskými hrdiny. Všechno jeho jmění dostalo se tudíž sestře zemřelého Mandaléně z Michalovic a manželu jejímu Janovi z Cimburka a z Tovačova. Tím vyklestěna do Čech cesta rodu tomuto arcihusitskému a v náboženských poměrech okolí Boleslavského způsoben tím veliký převrat, neboť Jan byl potom nejen prvním pánem strany pod obojí, nýbrž i velikým přítelem jednoty bratrské.
 
Graficke pismenko Uvázav se Jan v Boleslav r. 1469 dne 15.července s manželkou svou práva a svobody obce potvrdil. V purkrabském úřadě vystřídali se za něho Vácslav z Tuboz (r. 1473), ale r. 1475 zase byl purkrabí Jan Pancíř z Kosořic, v l. 1476-1481 následoval Zachař ze Stránky a v l. 1481-1484 Hynek z Kyc. Jan uvažuje, „že slavnosť nebo moc panská utvrzená zvláště na poddaných záleží“, směnil s obcí dva rybníky pusté s příslušenstvím za kus louky mezi lukami panskými ležící. Po druhé se oženiv pojal sobě za manželku Johanku z Krajku, kteráž se s bratřími českými u víře a pobožnosti srovnávala.
 
Graficke pismenko Po smrti Janově všecka panství a správa bývalých panství Michalovských na Janova bratra slavného Ctibora z Cimburka, jako mocného poručníka nezletilého sirotka Adama spadla (r.1484), pročež tento ještě téhož roku dne 11.prosince stará práva obce potvrdil. Purkrabí se stal za něho zase Zachař ze Stránky (r. 1485), a po něm následoval Vilém ze Smolotel (r. 1486-1487). Asi r. 1487 zřídil pro všechna panství svá, totiž Boleslav, Michalovice a Bezděz úřad hejtmanský a kromě toho byl na každém panství purkrabě. Prvním hejtmanem byl Jan Císař z Hliníku (r. 1487-1494), jemuž patřil starodávný dům erbem jeho uvnitř ozdobený, v němž jsou Na ten čas sbírky musea Boleslavského. Purkrabí byl pod ním (r.1492) Jan Tista z Libšteina. Na prosbu Ctiborovu obnovil král Vladislav (r. 1493 dne 20.srpna) Boleslavským právo, aby žádný ani duchovní ani světský v míli od téhož města krčmy nemíval aniž piva vařil, poněvadž jim list starý na to daný shořel. Ale výsada ta brzo měla malou váhu; sama vrchnosť ji měnila, a poddaní tomu nic neříkali a vrchnosti se protiviti nesměli. Krčmy sobě všudy vůkol i téměř u samého města v Čejticích a Čejtičkách zarazili, pivovár pod samým městem vystavěli a tak měšťany v živnostech jich zkracovali. Také Ctibor Boleslavským roku 1493 dne 13.prosince zdržuje se tehda na hradě Boleslavi starodávnou výsadu z roku 1417 znova potvrdil, k čemuž také dědic panství pan Adam pečeť svou přitiskl. Výsada udělena byla na překládání Boleslavských, že měvše založení od dobrého Bolelsava a také milostí od něho nabyvše, ty potom potratili a znova je teprve od pánů z Michalovic dostali. Roku 1494, 6.ledna prodal Ctibor obci dvory a vsi Jemníky a Odice, a zemřel téhož roku dne 26.června. Adam panství nějaký čas potom ujal. Bezpochyby byl ještě dvě léta pod vládou poručnickou, neboť teprve roku 1496 ve čtvrtek po božím křtění městu výsady staré potvrdil.
 
Graficke pismenko Po předcích svých (zejména Jindřichovi Kruhlatovi) držel Adam vesnice, které někdy ke komendě u svatého Víta patřívaly, zejména i ty části Podolce, horního a dolního předměstí, kteréž křižovníkům Svatojanským náležely. Tyto části na předměstí dal mu král Vladislav dědičně, ale uložil mu, aby ke kostelu sv.Víta za to jiný plat vykázal. Matka Adamova, Johanka, byla se vdala po druhé za slavného pána Jana z Šelmberka. S ním a se synem svým učinila Johanka r. 1500 bratřím zdejším tu milosť, aby náboženství své podlé zákona božího, jakž by nejlépe uměli, k spasení duší svých vykonávali. K tomu cíli jim též svolili, aby jim byl sbor blíž pustého kláštera Františkánského vystavěn. Také Adam přímluvou svou toho dovedl, že král Vladislav obci Boleslavské r. 1502 (dne 8.dubna) dovolil z potřeb kupeckých a trhovných na dělání a zpracování mostů mýto vybírati. Zdá se, že Adam brzkou svou smrť předvídal, proti i roku 1502 veškerá svá panství, hrad Boleslav mladý s městem, hrad Brandýs s městečkem, hrad Rohozec, polovici města Turnova se všemi vesnicemi v dluhu 2000 kop mateři své Johance z Krajku, ale teprve po smrti dědiců svých mužského pohlaví, odkázal. Poněvadž pak týž Adam téhož roku dne 3.prosince bez dědiců se světa sešel a jako poslední toho rodu s erbem svým pochován byl, Johanka v panství dotčená se uvázala a potom vládu s manželem svým Janem sdílela.
 
Graficke pismenko Jan ze Štelmberka patřil k nejznamenitějším pánům věku svého. Vrstevník jeho Bohuslav z Lobkovi chvalně vynáší jeho postavu vznešenou, velebnosť v tváři, vážnosť s vlídností spojenou. Vtip jeho byl ostrý, paměť věrná ve všem, cokoli kdy slýchal, vídal a čítal, a výmluvnosť nevšední, tak že slova jeho vážná i sličná měla podivnou do sebe váhu a víru. Proto také na sněmích a soudech slovo jeho platilo za důkaz. Ve velikých stavovských rozbrojích a půtkách věku svého požívaje jako kancléř (r. 1479 až 1503) vlivu nejmocnějšího, zdál se zůstávati vždy nestranným. Sídlíval nejvíce na Boleslavi a osudy panství a města tak řídil, že se doba jeho jako doba květu pokládati může. Roku 1503 dne 21.června potvrdil s Johankou, manželkou svou, obci města Podolce a předměstí starobylé výsady a zejména obdarování na kaštu čili solnici. A poněvadž byli Boleslavští do té doby povinni soli na zámek a co by ke kuchyni stačilo, s potřebu dávati, ale že pak v obyčej vešlo, že úředníci tu sůl do dvorů poplužných dávali, a by obec tím obtížena nebyla, složil tuto navyklosť a ustanovil, aby se sůl jen na potřebu zámku dávala. A poněvadž do té doby Boleslavští všechnu vodu potřebnou z Jizery a z Klenice nahoru do města pracně vodívali, dovolil Jan, aby užívali vodovodu, který n. Adam Tovačovský založil a vrchnosť svým nákladem spravovala; za to se zavázal každý soused z varu piva po pěti a půl groši a z vody z každého domu po třech groších českých jednou za rok dávati. V příčině rychtářství vysadil, aby konšelé tři hodné osoby jmenovali, a že pán z nich má si jednoho vybrati. Jiným listem (r.1503, 25.srpna) Jan a Johanka potvrdili Boleslavským smír r. 1436 s Petrem Michalcem učiněný a slíbili jim jiných kněží nedávati, než pod obojí. Znamenitý tento pán, jenž ač upřímný katolík ve shodě s poddanými svými zůstával, ač byli víry bratrské, jako Johanka manželka jeho, a pod obojí, zemřel r. 1508 a jak se zdá, na počátku roku. Roku 1508 zajisté Johanka sama obdarovala obec Boleslavskou clem, kteréž se při městě, okolo města i v Bezděčíně k ruce panské vybíralo, začež se zavázali Boleslavští cesty pod Michalovici i od města až ke Kosmonosům napravovati. K listu tomu přitiskl svou pečeť také Jindřich Hložek ze Žampachu, hejtman na Mladé Boleslavi. Při nastalém tehda pronásledování Johanka bratří České nejen chránila, nýbrž jim i milosti dané n. Adamem , synem svým, potvrdila. Konečně Johanka jiným listem r. 1511 v pátek před svatým Vavřincem daným obci Boleslavské list Petra Michalce a všechny jiné staré výsadní listy znova potvrdila.
 
Graficke pismenko Z neznámých nám příčin Johanka ve formě zápisu na 1000 kop ihned postoupila všechna zboží svá, totiž „Boleslav mladú zámek, dvory poplužné a město,“ Michalovice zámek pustý s dvorem a všechny vesnice, též panství Brandýské se všemi tvrzemi a statky přivtělenými a Rohozec zámek bratru svému Kunrátovi Krajířovi z Krajku. Týž pán uvázav se hned v Boleslav, vypovídal roku 1516 mezi obcí Boleslavskou a řemeslem řeznickým, poněvadž tito masa nad obyčej draho prodávali a k tomu také někdy nedostatek byl, že chudí sobě pro drahotu masa kupovati nemohli. Na zastavení toho byl Kunrát dovolil huntířům přespolním, aby v den trhový dobytky do města hnali a bili, a tím donutil řezníky, že prosíce, aby se jim jako domácím spíše k živnosti pomáhalo, sami za výpověď žádali. Roku 1519 potvrdil svobody Boleslavských.
 
Graficke pismenko Starožitný rod Krajířů z Krajku vyrostl ze Štyrska z německého štěpu a přestěhovav se ve 14. století do Čech tak se vpravil do nových poměrů, že podporováním všeho šlechetného nejen ve všem domácím rodům vyrovnal, anobrž mnohé z nich předčil a nad to nikdy lásky své k národu a jazyku českému nezapíral. Kunrát sám požíval, co se dotýče mravní povahy, nejlepší pověsti, a proto také povýšen r. 1523 na nejvyššího komorníka přes to, že pokládán byl té doby za světskou hlavu bratří Českých. Z rozličných zápisů jde na jevo, že na počátku 16.století měšťané Boleslavští mívali časté různice s obyvatelstvem předměstským, jemuž překáželi v městských živnostech. Přesvědčivše se však naposled, že na svorném spojení záleží síla, sami žádali Kunráta, aby předměstí s městem sloučil. To také Kunrát učinil, obdržev r. 1528 povolení královské, aby oboje předměstí za branami Svatojanskou a klášterskou spojiti a zdí obehnati mohl. Tato nová čásť, jíž se odtud Nové město říkalo, obdržela svůj trh téhodní svobodný v sobotu. Roku 1529 osvobodili Kunrát a Johanka vladykovi Kryštofovi Tosovi z Morchnau zahradu pod hradem Boleslavským, konec veliké louky panské a podlé řeky Jizery. Z veliké lásky k jednotě bratrské darovali r. 1542 Kunrát a syn jeho Arnošt správcům sboru Boleslavského dvůr svobodný v Jemnikách. Kunrát zemřel pak téhož roku dne 10.května (nedlouho před půlnocí), maje stáří svého 72 léta, na hradě Boleslavském a pochován v kostelíku sv.Havla.
 
Graficke pismenko Arnošt, syn Kunrátův, potvrdil r. 1544 svobody obce Boleslavské, též Nového města a Podolce, jakož i ty listy, kteréž bratří „jednoty zákona Kristova“ měli. Týmž bratřím, „kteří někdy Valdenští nazýváni byli a nyní Boleslavští, Litomyšlští atd. bratří nazýváni jsou“, vysadil a potvrdil dům v klášteře, ve kterémž bratří starší přebývali, i také sbor, který při tom i s krchovem daný měli, aby tu kázali. Řídě se snášenlivostí u víře ustanovil, aby „každý duši svou, jak nejlépe umí, v přisluhování zdravém Kristovu opatřil, poněvadž každý sám ne jinému, nežli samému bohu za duši svou počet vydati musí“. Nešťastné příběhy roku 1547 Arnošta o polovici dědictví jeho připravily. Boje se o bezpečnosť jednoty bratrské přidal se k stavům, kteří se Ferdinandovi protivovali. Byv do spolku jich nemálo zapleten, na závazek vzat a trestán. Při Boleslavském panství zůstaven, ale Brandýs nad Labem a jeho panství znamenité, kteréž otec jeho Kunrát r. 1537 komoře královské prodati nechtěl, jemu v pokutě odňaty. Ale kromě toho Kunrát r. 1547, 18.srpna všeho práva dědického k panstvím ostatním se odřekl a 20.srpna zavázav se službu s 10 koni zbrojnými činiti, následující dědiny v manství a pod léno uvedl: v Mladém Boleslavi zámek, dvůr poplužný a město s předměstími, Michalovice zámek pustý, dvůr poplužný, městečko a vsi všechny, Obrubce tvrz, dvůr polužný s poplužím a ves, ves Obruby velké, v Litkovicích dvory kmecí, Hájek dvůr pustý s podacím ve Všeborsku a s jinými vesnicemi. Ponížení toho Arnošt dlouho nepřečkal. Zemřel roku 1555, 18.března, hodinu před západem slunce na hradě Boleslavském, zůstaviv po sobě syny Kunráta, Jiříka, Karla a Adama a tři dcery Markétu, Barboru a Krescencii. Smrti jeho bratří velice želeli, neboť synové Arnoštovi nemohouce odolati domluvám nejvyšších úředníků, sbor bratrský zavřeli.
 
Graficke pismenko Dotčení bratří sadili r. 1556 radu v obou městech Boleslavských (Starém i Novém), a poněvadž nedlouho potom Jiřík zemřel, ostatní tři jim staré výsady potvrdili (r. 1562). Poněvadž se poddaných svých ujímali, mívali kyselosti se svými sousedy. Jeden z nich, Heřman z Bubna a na Březně, přišel r. 1557 na podzim u večer na zámek Boleslavský se služebníky svými a ručnicemi nataženými a když vešel do pokoje toho, kdež bratří Krajířové bývali, slovy zuřivými k Jiříkovi promluvil: „Pane, mohu-li pokoj míti!“ K tomu Jiřík za odpověď dal: „Pane, můžete, toliko vy poddaným našim pokoj dejte.“ Týž Heřman chodě po městě s ručnicí, mluvil přísahaje a zaklínaje, že jak z města vyjede, někoho zastřelí. K Matoušovi, kožešníkovi v městě, střelil, za ním do domu šel a jej zranil, a k Tomáši Táborskému Ručnici přiměřil. Kunrát býval později nemocen, a Adam, tuším, mladý, proto Karel r. 1565 sám panství spravoval, také v l. 1571-1572 Karel a Adam sami radu sázeli. Konečně zemřel Kunrát r. 1572, 14.prosince a pochován jest v kostele na Zahrádce vedlé manželky své Lidmily z Grabšteina, která byla roku 1570 zemřela. K žádosti obou bratří král Maxmilian II. panství z manství propustil a vložil jim následující dědiny ve dsky zemské; zámek Boleslav Mladý, dvůr poplužný tudíž, město s předměstími, s Podolcem pod týmž městem a zámkem , s podacími, krčmami, Čejetice hořejní a dolejní, Chrast, Bezděčín s zámkem pustým Racovem, i s mlýny hořejšími a dolejšími pod týmž zámkem, ves Jemníky co tu měl, Michalovice zámek pustý, dvůr poplužný, městečka i vesnice všechny k týmž zámkům příslušející, vsi Bukovno, Lény, Újezdec, Podhlásky, Michalovice s podacím, Dalevice, most pod zámkem Michalovici s krčmou, mlýn za Ptákem, ves Hrdlořezy, Debře s podacím a mlýnem, Kosmonosy s padacím, tvrz Obrubce s dvorem, ves, vsi Obruby, Litkovice, B2chovou, Skyšice, Dolanky, Ctiměřice co tu měl, Týnec dvůr poplužný s podacím, Božetice, Libichov, Němčice co tu měl, Luštěnice s podacím a dvorem, v Strašnově člověka, v Kosořicích, Sýčíně, Zámostí dvory kmecí, mlýn Potoční, ve Vinci plat, v Chloumku, Bezně, Doubravici, Oučí a Nesvačilech dvory kmecí. Karel Krajíř téhož roku (na den M.Jana Husi) obci pustil vodárnu se všemi vodními stroji, to jest panský vodovod, proti čemuž se zavázala obec platiti ročně 10 kop a kromě toho za vodu vedenou k vaření piva z každého varu po osmi groších českých. Zemřel r. 1577 a pochován taktéž v kostelíku sv.Havla. Již jen byl samostným dědicem panství Adam, a i ten neměl dědicův.
 
Graficke pismenko Adam Krajíř byl člověk prchlivý, který se r. 1580 dopustil moci nad některými z rodu Vančurů. Bylť r. 1579 Jiříkovi mladšímu Vančurovi a všem lidem jeho grunty své zapověděl. Ale přes to Vančurové na koních po gruntech páně sem i tam s myslivostí s chrty se projížděli, až přihodilo se, že do Kosmonos jednoho dne přijeli. Tu se sedláci z ponuknutí panského zdvihli a je jímati chtěli, a hned tehdáž na poplach i v městě Boleslavi udeřeno. Lid, že se jimi cesta netrhla, ke Kosmonosům z města běžel, a tu v peci jednoho Vančuru našedše vytáhli, druhého též jali, a dobře jim přitloukše, do Boleslavě jako zločince vedli, a do věže na zámku po rumpále spustivše vsadili. Někteří zřízení zemského neznající chválili pana Krajíře, že to slušně učinil jako hejtman krajský, ale jinak se potom našlo. Krajíř byl od krále s předními jeho radami souzen a byv dosti v strrachu, aby o hrdlo nepřišel, pokutu za ten účinek 60.000 kop míšenských položiv, tak krále i Vančury spokojil. Zdá se, že se Krajíř v posledních letech svého života v Kosmonosích zdržoval, kdež si vystavěl stavení nové, poněvadž se mu starý tmavý hrad v Boleslavi nelíbil.
 
Graficke pismenko Rok 1588 přinesl s sebou závažné změny pro město a panství. Adam zemřel dne 17.května (v úterý po neděli Cantate) na Kosmonosích. Tělo jeho křesťanským způsobem na pohřební zahradě v kostelíku sv.Havla vedlé jiných předků jeho pochováno. V kšaftu svém (sepsaném r. 1584 dne 6.prosince) byl odkázal manželce své Martě z Veselice za věno její i nad věno, aby dědici jeho jí vyplatili 2500 kop grošů pod uvázáním ve vsi Bukovno, Líny a les Kluky, také klénoty rozličné, nádobí atd. jí poručil. Panství jakož i město právem dědickým připadlo na sestry zemřelého Markétu a Barboru z Krajku, jakožto dcery neodbyté a sestry nedílné, třetí, Krescencie, jak Novotný dí, „pro svou všetečnosť v zapomenutí přišla a právo své potratila“ (?). Dne 23.května (v pondělí po neděli křížové) byl kšaft Adamův ve dsky vložen, a téhož dne obě sestry daly městu revers, že jim potvrzují všechny staré výsady a že namají člověčenství slibovati. Zápis téhož obsahu byl od nich obnoven v pondělí po sv. Vítu (20.června). Poddanosť jim slíbena byla ten týden po sv. Trojici (12.-18.čevna); ale švakrová jich Marta z Veselice měvši s nimi nějakou nevoli, chytře je o to panství připravila. Dotčená Marta byla žena nejen zlomyslná, lakomá, dravá a na chudé nemilosrdná, nýbrž i zlolajná. Pro nářek cti soudil se s ní r. 1560 Vladislav Zákupský z Vartemberka, protože o něm r. 1569 na zámku Mladoboleslavském mluvila, že jest zrádce, lotr, a není hoden mezi dobrými lidmi býti. Roku 1566 nařekla Kryštofa z Vartemberka, že u vsi Obrubec do obory Adama, manžela jejího, lezl a zvěř střílel. Dotčená Marta utekla se tedy r. 1588 k Jiříkovi z Lobkovic, nejvyššímu hofmistru král. Českého, a panství a město jemu právem ujcovským a jakýmkoliv způsobem podávala. Častým nabádáním a pohrůžkami šlechntičny k tomu přivedeny, že panství to prodati Jiříkovi připověděly, a dne 27.srpna učiněna smlouva mezi oběma stranami, že šlechtičny Boleslav za 100.000 kop míšenských prodaly, a s Martou o některé svrchky se porovnaly. Mnohem snadněji získal Jiřík práva patřící Martě, kteráž prý „malý koláč za obětování panství Boleslavského vzala“. Marta byla r. 1583 od manžela svého dostala Kosmonosy s okolními vesnicemi. Při prodeji Boleslavě měla již Marta poslední své pořízení napsané (d. v Boleslavi r. 1588 dne 27.června), jímž statek Kosmonoský Jiříkovi na jisté výminky odkázala; ale, tuším, na naléhání jeho, aby všech práv spíše nabyl, vložila si ve dsky r. 1588 dne 1.září zvláštní pořízení o statku svém, tak že jej všechen, kromě Stakor, odkázala panu Jiříkovi a v to také práva svá k dědictví Boleslavskému zahrnula. Dva dni potom (3.září) zuemřela Marta v Praze v domě Jiříkově na Hradčanech převelmi hrozně pravíc, že hoří; pročež museli jí vodu na hlavu a nohy líti. A těch peněz nashromážděných a nahltaných nic neužila, ano jich ani neviděla; neboť Mladota, který její věci opatroval, právě tehda, když umírala, přivezl železnou truhlu plnou peněz, nejvíce na zlatě, kteréž Jiřík k sobě přijal. Dne 9.září tělo Martino v Boleslavi od bratří pochováno, a dne 1+.září přijel Jiřík s hejtmany krajskými a strýci svými do Boleslavě a hned ten den v domě Mladotově peněz hledati dal, jakož pak i nalezeno nemálo a nazejtří hned ráno více (prý v soudcích pod máslem), tak že přes sto tisíc na zlatě, tolařích, groších a klénotech jest vzato. Potom po poledni šlechtičny Krajířky postoupily lidi a Boleslavští potom Kryštofovi z Lobkovic na místě Jiříkově věrnosť, poslušenství a poddanosť slíbili. Šlechtičnám jen do čtyř neděl na zámku byt dopřán; potom nemajíce přítele, který by se o ně zasaditi a jich ujíti směl a mohl, a když i penězi, kteréž jim vlastně náležely, bezpečny nebyly, k ochraně se poručily Petrovi Vokovi z Rožemberka a dostaly se na Bechyni. Markéta vdala se roku 1589 za Karla Švihovského z Ryžemberka a Barbora za Karla z Žerotína, jemuž roku 1588 dne 25.října v Boleslavi připověděla. Dne 18.prosince jel Karel do Bechyně, aby mu od Oldřicha Krajíře, strýce nevěstina, den Svatebního veselí jmenován byl. Při tom daroval Barboře zlatý prsten a ona jemu po staročesku věneček. Také jí hned potom poslal panny z Moravy, aby jí sloužiti zvykaly.
 
Graficke pismenko Jiřík dostav panství veliké proměny v městě a jinak (zvláště při náboženství) strojil. Boleslavským sice roku 1589 dne 10.ledna výsady potvrdil, ale brzo po nastoupení bratřím sbor i schůzky jich tu v Boleslavi zastavil, a poddaným svým ve věcech náboženských pohrůžky veliké a časté činil, ale k vykonání toho nepřišlo. Známo bylo, že se Jiříkovi město a panství „kacířstvím“ hrubě zapáchající nelíbilo. Tehda se o to bral Karel z Žerotína, aby mohl Boleslav koupiti a tak tento útulek bratřím zachovati, ale Jiřík maje příležitosť lépe prodati, učinil r. 1588 dne 1.prosince smlouvu se strýcem svým Bohuslavem Jáchymem Hasišteinským z Lobkovic, jíž mu postoupil zámku a města Boleslavě se všemi vesnicemi a též statku Kosmonoského, a obdržel za to směnou zámek a město Chomutov, zámek Červený hrádek, městečko Borek, zámek Blatno, tvrz a městečko Údlice a statek Nezaběhlický. Praví Břežan, že při tom strýce svého také dobře ometl, jakož vůbec vypravováno. Sotva kde při kterém panství kdy jaká podobná proměna se stala, tak že se za několik měsíců několik vrchností vystřídalo.
 
Graficke pismenko Přibytím do Boleslavě pana Bohuslava, kterýž se před tím byl ustavičně v krajinách severních německých zdržoval, živobytí na hradě nové tvářnosti nabylo. Novotný nám o tom takto vypravuje: „ Ten pan Hasišteinský mnoho čeládky německé měl, i jiní se za ním táhli, a když jim Český chléb zachutnal, se jim z Boleslavě nechtělo, a kteří se tu dostali, jako na lopě uvázli, zvláště od Žitavy a Gerlice Němci. Při řemeslnících nevandrovní čeládka německá také si v Boleslavi oblibovala, i pomalu se tu osazovala atd.“ Roku 1589 týž Bohuslav v nebytí bratra svého staršího Jana Valdemara v zemi od osoby své a pokudž na něm záleželo, zamluviv k stavu manželství sestru svou Barboru za Mariáše ze Štampachu na Kornhauze, 18.září na hradě Boleslavském veselí svatební jim vykonal. Bohuslav dlužen jsa Jiřímu Bořitovi z Martinic 20.000 kop grošů českých, město Boleslav léta 1594 k tomu pobídl a měl, aby se příhodně vykoupilo. Město velmi pracně peníze shánělo, neboť na hotově žádných peněz v důchodech neměli, poněkud také dosti váhavě a neupřímně. Smlouva pak a trh o město r. 1595, 9.ledna učiněná s povolením královským vložena jest téhož roku 3.května (v úterý po sv.Filipu a Jakubu) ve dsky zemské. Bohuslav jí prodal obci město Boleslav mladý, totiž Staré i Nové město, Podolec i předměstí se vším příslušenstvím, s podacími, platy městskými, též dva mlýny (Strnadovský pod hradem a Podstupenský) za 30.000 kop grošů českých. Smlouvou tou zavázal se též dvůr pod zámkem s pivovárem, kdyby do prodeje přijíti měl, nikomu jinému, leč jen obci prodati. Potom také město r. 1595, 19.dubna mezi ostatní města královská přijato jest, ale náboženská svoboda jejich tím utrpěla velikou ujmu. Při skoupení tomto také Bohuslav hrad Boleslavský s jistým příslušenstvím obci za 1000 kop prodával, ale k tomu nepřišlo. Pavel Skála ze Zhoře vypravuje, kterak roku 1602, 11.listopadu sbor bratrský v Boleslavi kolím zaprán a zpečetěn, k čemuž se dal Bohuslav Jáchym potřebovati, 23.listopadu na den sv.Zdeňka ku poctivosti památky dne narození nejvyššího kancléře i dům týchž bratří jest odňat. A když někteří měšťané hájili toho, témuž z Lobkovic pravíce, že to dům není bratrský, ale že náleží obci, vzati jsou o to do vězení a potom dodáni do Prahy na Bílou věž, kdež bez mála rok seděli. Kšaftem svým daným r. 1605 v úterý po sv. Trojici odkázal hrad Boleslavský s panstvím, též tvrz Kosmonosy se všemi vesnicemi manželce své Evě Hasišteinské z Valdšteina k svobodnému dědictví, ale s tou výminkou, aby dluhy jeho zaplatila a jisté odkazy vydala. Dosáhnuv stáří 59 let a skorem 10 měsíců zemřel ještě téhož roku dne 17.října a pohřben jest v kostele Týnském v Praze.
 
Graficke pismenko Po smrti Bohuslavově l. 1605, 24. listopadu (že snad Eva dvůr se zámkem prodati chtěla) obec podlé výminky v smlouvě r. 1595 jí Evě věděti dala, že po vyjití půl léta a dne sv. Jiří příštího l. 1606 ke dskám 1000 kop vyčísti chce a jí za to žádala, aby proti odvedení těchto peněz hradu, zahrad Šafránice a Valovnické, chmelnice za velkými lávkami, prádlo s stavením, s zahradou, s tůní mezi vodami a viničkou Svatovítskou obci postoupila a ve dsky vložila. Když toto učiniti nechtěla a na obeslání některé příčiny, proč tím, k čemuž se též obeslání vztahovalo, a zvlášť postupováním týchž zahrad povinna není, předkládala, smluvili dotčené strany úředníci Pražští menších desk zemských, že obec od svého obeslání upustila a Eva se zavázala, kdykoliv toto Boleslavští vyhledávati budou, zámek i se zahradami jim ve dsky vložiti, ale že si užívání téhož zámku do smrti ponechává. Nicméně ona se jim zakázala 20000 kop ihned za užívání zámku s jeho příslušenstvím bez úroků půjčiti tak dlouho, dokud by ona v držení téhož zámku byla a oni v držení jeho nevešli.
 
Graficke pismenko Zatím se byla Eva v druhém loži provdala za Jiří Bedřicha hrabě z Hohenlohe, JMC. Římského válečnou radu a nařízeného nejvyššího nad 2000 koni zbrojnými, jemuž r. 1607 všechen statek svůj, zejména I panství Boleslavské 1ú s Kosmonosy zapsala. S tímto stalo se konečné porovnání o postoupení hradu, při čemž smluvcemi a prostředky byli páni Vácslav Budovec z Budova a Bohuchval Berka z Dubé. Jiří Bedřich a Eva postoupili obci r. 1614 dne 20.října zámku Mladoboleslavského ve svém ohrazení se vším příslušenstvím, vymínivše si toliko, jak již řečeno, že ho až dosmrti své užívati budou. Jelikož Eva ještě r. 1628 žila, obec hrad ten před početím války třicetileté neujala.
 
Graficke pismenko Při početí Českého povstání (r. 1618) město Boleslav přidrželo se stavů vzbouřilých a potom krále Bedřicha. Náseldek toho byl, že po bitvě Bělohorské hrabě Anhalt, arciknížete Leopolda tajná rada, vrchní hejtman, l. 1620 hrad Boleslavský ohradil a upevnil, spíží opatřil a město pro nevěrnosť dvěma tisíci a padesáti kopami pokutoval. Opět potom roku 1621 za odpuštění svého provinění obec 3000 kop císaři zapůjčiti a měšťané podlé živností a statků zvláštní sumy dáti a složiti museli. Téhož také léta museli všecku zbraň do radního domu složiti, kteráž do Prahy do císařské zbrojnice odvezena byla. Mnohá také vojska císařská do města přicházela a nějaký čas v něm ležeti zůstala, kteráž mnoho obtížností a útrat městu způsobila. Když r. 1631 vystěhovalci Čeští přišedše se Sasy do země opět mnohé své dřevní statky ujali, zůstala na Boleslavi posádka 40 Uherských jezdců. Tato posádka opustila město po bitvě u Nymburka, a Boleslav dostala se na čas do rukou protestantských. Císařští přišli potom až k Boleslavi, do kteréž měšťané nechtěli je vpustiti, pročež na předměstí nepřátelsky si vedouce, 50 domův a kostel sv.Víta na Podolci vypálili a mnoho lidí zbili. Po desíti dnech potom s množstvím vojska přitáhše a města mocí dobyvše mnoho lidí zranili a zbili.
 
Graficke pismenko Když vpadl generál Švédský Bannér do Čech (r. 1639), mnozí vystěhovali Hu sité se s ním do Boleslavi vrátili; ale když se l. 1640, 5.února císařské vojsko za Švédy hnalo a arcikníže Leopold s předními oficíry v Boleslavi se položil, předešlý stav obnovili. Tři léta potom Švědský velitel Jan Reichvald (roku 1642, 13.listopadu) nemohla od schudlých měšťan dostati 6000 tolarů, město zloupil a mnoho dobytka pobral. Na štěstí města ještě v listopadu vojskem císařským zahnáni jsou. Roku 1643, 22.května opět ležel v městě Švédský velitel Torstenson, jehož vojsko škody činilo.
 
Graficke pismenko I následující léta měšťané od vojáků městem táhnoucích týráni byli. Když se již válka ke konci chýlila, pro bezpečnosť proti Švédům dal jakýsi major jednoruký léta 1648 hrad Boleslavský opevniti, chtěje se v něm brániti, ke kterémužto konci několik domů rozbroural a bránu Pražskou zohavil; ale dne 14.července téhož léta na poručení místodržících hradba musela rozmetána býti. Roku 1649 pak hrad byl opuštěn, že se od těch dob podobal zřícenině. O opravu jeho nikdo nedbal, poněvadž po mnoho let svého určitého pána neměl. Boleslavští totiž složili r. 1631 ke dskám zemským nejenom sumu trhovou 2000 kop míšenských za zámek, nýbrž i 1000 kop míšenských na výplatu tří domů šosovních, ale sumy tyto od místodržících při vpádu Saském vyzdviženy byly k důležitým potřebám, a přese všecko jich se domáhání poručilo se teprve r. 1669 komoře České, aby ty peníze obci po jistých lhůtách vyplatila, tak že obec ještě r. 1670 nebyla v držení zámku zatím spustlého. Balbin, který hrad pilně prošel, a Beckovský jmenují jej ve svém seznamu hradů pustým zámkem. Byv potom roku 1780 od obce správě vojenství postoupen, obnoven byl zase a byl od toho času až na tuto dobu kasárnami. Racov hrádek.
 
Graficke pismenko Nedaleko od města Boleslavě nad samým zámkem Neuberkem vybíhá z výšiny, na níž jde silnice od Bezděčína k Podolci, ostroh, jenž klínovitým koncem k Neuberku spadá. Zde stával hrádek, z něhož posud zbyly příkopy. Hlubokým příkopem a náspem před ním nasypaným oddělen byl od planiny, kromě toho bylo hradiště ještě jednou překopáno, tak že tu bylo malé předhradí a zadní hrádek čili prostora asi tak velká, co by stálo hrubé věžovaté stavení. Dnes však jest povrch holý. O osudech jeho není nic známo, poněvadž se se jménem jeho teprve v 16.století setkáváme, když byl pustým zámkem. Způsob opevnění jest starý, a proto jest s podivením, že se v popisech panství Boleslavského dříve nepřipomíná než r. 1576 a opět r. 1580 jako „zámek pustý Raczow“. Roku 1497 připomíná se sice mlýn pod Dracovem (Dračovem), ale týž mlýn nazývá se r. 1510 mlýnem „pod městem Boleslavským,“ tak že se tu snad na náš Racov nemyslilo.

Text: historie
10.4. 2017 - August Sedláček, Hrady zámky a tvze Království českého X.